Linkův kříž: Pověstmi opředený kříž u Lázské přehrady

Stručný popis místa: Linkův kříž je ukrytý v lesíku nedaleko Lázské vodní nádrže. Velmi vlhké lokalitě se říká místním jménem Šajty nebo V Šajtech (název je odvozen z německého slova scheit, které znamená poleno).  Kamenný jetelový kříž (v architektuře se takto označuje kříž se zakončením ramen připomínající trojlístek jetele) je vztyčen na nízké kamenné mohyle uprostřed lesíku obtékaného z jedné strany bezejmenným potokem a z druhé strany řekou Litavkou.

Historie: Nejznámější příběh, který se k Linkovu kříži váže je spojen se jménem lesnického mládence Jana Linka z Vranovic, kterého tu měli na počátku 19. století zastřelit pytláci. Tragédie se navíc odehrála v den, kdy se Linkův otec podruhé ženil, s čímž jeho syn nesouhlasil, a svatby se tak ani neúčastnil. To dalo vzniknout dalším pověstem, podle kterých možná nešlo o náhodný střet s pytlákem, ale o předem plánovanou vraždu. Tento velmi populární příběh proslavil Jan Čáka, který ve své knize Střední Brdy krajina neznámá zveřejnil hned dvě verze (lázskou a vranovickou) této pytlácké historky. Jak už to, tak bývá tyto konkurenční vesnické verze se neshodnou na podstatných detailech, dokonce ani na tom, jak se oběť jmenovala. Rožmitálský genealog a badatel Ivan Hoyer nakonec vypátral v rožmitálské matrice, údaj o pohřbu lesnického mládence Jana Linka, ke kterému došlo tři dny po druhé svatbě jeho otce. Událost se tedy skutečně stala 24. září 1804.

Později se ale vyrojily další otazníky. Jetelový kříž neodpovídá počátku 19. století a nápis na něm to údajně dokazuje – podle knihy Brdy opět otevřené byl kříž vztyčen v roce 1875. (Z letopočtu na kříži se mi bezpečně povedlo rozeznat pouze první dvě číslice.) Tuto domněnku ovšem potvrzují i staré vojenské mapy, poprvé byl do map totiž zanesen až při třetím vojenském mapování, které proběhlo v letech 1877 – 1880, na žádné starší mapě se kříž ať už dřevěný nebo kamenný, ani jakákoli zmínka o něm neobjevuje. Dost možná tak vůbec nesouvisí s vraždou Jana Linka, ke které možná nakonec došlo někde úplně jinde. Vždyť ani matrika neudává místo, kde Jana Linka našli. Co se v ponurých lesích nad Lázskou přehradou ve skutečnosti stalo, je tak dodnes zahaleno rouškou tajemství.

Důležité tipy: Ideální dobou pro hledání Linkova kříže je období vegetačního klidu, například brzké jaro. Bude se vám lépe hledat.

Přístup: K Linkovu kříži nevede žádná značená cesta. Jedna možnost, jak se k němu dostat je z lesní cesty Perkanská. Kousek pod Sklenou hutí z ní odbočuje neznačená širší lesní cesta po obou stranách ohraničená dvěma mohutnými buky. Pokud na tuto cestu zahnete a vydáte se po ní až k malému paloučku s posedem, budete mít po levé ruce dvě lesní pěšiny. Vydejte se po té vpravo, který okamžitě mizí v nízkém jehličnatém lese. Posledních pár metrů už se pěšina stává velmi málo zřetelnou. Měla by vás ale přivést k bezejmennému potoku, který teče souběžně s Litavkou a kousek nad Lázskou nádrží se do ní vlévá.  Potok je třeba překročit. Dostanete se do úzkého pásu (asi o šířce 50 m) právě mezi Litavkou a tímto potokem a v lesíku, který zde roste byste měli mít pověstmi opředený kříž přímo před sebou.

Druhou možností je dojít po lesní cestě Perkanská nad Lázskou vodní nádrž, zahnout z cesty do lesa a podél hranice vymezeného cedulemi označující ochranné pásmo vodního zdroje se dostat k řece Litavce a pokračovat proti jejímu proudu. Tato cesta by vás také měla dovést k onomu zmiňovanému soutoku s bezejmenným potokem a lesíku, ve kterém se kříž skrývá.

Možnost občerstvení: Nejblíže v Lázu (hostinec U Dubu, prodejna Jednoty), případně v Bohutíně (hospoda Na Hřišti, koloniál Jana Heřmanová, hostinec Plzeňka, hostinec a prodejna potravin Drmlovka, hospoda U Kocoura).

Další tipy na výlet: Hledání Linkova kříže lze spojit návštěvou dalších zajímavých míst v okolí – blizoučko je to k Lázské nádrži nebo na Skelnou huť. Ze Skelné hutě lze dále pokračovat po lesní cestě Perkanská a dále po modré turistické značce k Pilské vodní nádrži. Výlet ke kříži lze také spojit s výšlapem na nedalekou Zavírku.

Hajšman, J.: Brdy opět otevřené, Starý most, Plzeň 2015, s 144-145

Čáka, J.: Střední Brdy krajina neznámá, Mladá fronta, Praha 1998, s 54-55