Lipnice nad Sázavou a Jaroslav Hašek (hrob, socha a busta)

Obec Lipnici nad Sázavou s necelými sedmi stovkami obyvatel najdete na Vysočině a zpopularizovaly ji zejména dva symboly: monumentální zřícenina hradu a postava spisovatele, který napsal Švejka a je zde pohřben, tedy Jaroslava Haška. Přitom Lipnice byla – spolu s hradem - založena na počátku 14. století, Jaroslav Hašek přišel na řadu až o šest století později. Hrad je nepřehlédnutelnou dominantou regionu i dnes, slavného spisovatele zde připomínají jeho památník, místo posledního odpočinku, socha a busta. Domek s památníkem nejsou předmětem tohoto článku, ale osud zbývajících tří artefaktů je podobně pohnutý, jako život Jaroslava Haška, který v Lipnici zemřel ve věku nedožitých čtyřicátin na ochrnutí srdce. Legenda, ve které někdo vidí největšího českého spisovatele všech dob a někdo šprýmaře a alkoholika, navštěvujícího krčmy s nejhorší pověstí. Oboje se však nevylučuje.

Když Hašek umřel, nanašly se v jeho pozůstalosti peníze na obřad ani rakev a chyběl také někdo, kdo by je byl ochoten zaplatit. Hašek byl tedy pohřben „na dluh“, farář Semerád jej navíc považoval za bezvěrce a odmítal ho pohřbít na důstojném místě starého katolického hřbitova. Nakonec alespoň souhlasil, aby byl Hašek pohřben k zadní hřbitovní zdi do prostého hrobu. Až z popudu Eduarda Basse a za přispění dědiců byl tento hrob obložen deskami z posázavské žuly. Hrob Jaroslava Haška se tedy nachází v pravém horním rohu zdejšího „barokního“ hřbitova. Původně byl osazen smutečními břízami, které později údajně zlikvidoval jakýsi pomatený profesor. Pomník ve tvaru otevřené knihy vyrobil kamenický závod pana Charamzy. Jedna strana knihy byla ozdobena nápisem „Austrie, tak zralá nebylas snad nikdy k pádu, tak nikdy odsouzena, nikdy prokleta...", druhá nápisem „Na památku autora Švejka“. Později byl první nápis byl jako nevhodný odstraněn a zůstalo jen: Jaroslav Hašek, autor Osudů dobrého vojáka Švejka. * 30.4.1883, + 3.1.1923.

Jak již bylo naznačeno výše, v Lipnici najdeme také svě Haškovy sochy. Tou první je nepříliš povedená kamenná busta, nacházející se mezi domkem se spisovatelovým památníkem a schody, vedoucími na lipnický hrad. Pomníček s bustou sem byl umístěn již v roce 1983.

Druhou sochou je bronzový monument, umístěný na prostranství mezi hostincem U České koruny a starým hřbitovem. Osud této sochy psaly dějiny. Vznikla pro Prahu ještě za minulého režimu a soudruzi v ideologické komisi rozhodli, že socha je až příliš symbolická, ideově zcela nevhodná, a proto nemůže být na Žižkově instalována. Hašek, sedící na kameni, je dílem akademického sochaře Josefa Malejovského z roku 1983. V tomto roce byl však na Olšanském náměstí v Praze odhalen pouze základní kámen budoucí sochy. Nebylo přece myslitelné, aby pracující lid viděl velkého spisovatele, jak sedí bohémsky se zkříženými nohami a jednou rukou strčenou za kšandou. Socha tak skončila v depozitáři Galerie hl. města Prahy a později dokonce v hangáru letiště Ranné u Loun. Po roce 1989 se pak ocitla ve společnosti všech těch Leninů, Fučíků, Gottwaldů, milicionářů a jiných tvůrců rudých dějin. I proto je zajímavé, že samotný bronzový odlitek vznikl až počátkem roku 1989.

Pro Lipnici pořídil sochu Haškův vnuk Richard. Po jednání mezi obcí Lipnice nad Sázavou a městem Praha se tak Hašek symbolicky po mnoha letech vrátil na milovanou Vysočinu. Socha váží téměř tunu a je příznačné, že je obci některými "moralisty" vyčítáno, že se zde objevila socha umělce, který vytvořil i sochu Klementa Gottwalda. Jedná se však o kvalitní práci uznávaného sochaře, jejíž cena byla v době převozu z Prahy odhadována na více než jeden milion korun (jen vyčíslené náklady na vznik sochy představovaly v roce 1990 částku 1.012.000 korun). Praha však sochu Lipnici předala – na základě rozhodnutí Rady hlavního města - jako dar. Realizace nového místa umístění je dílem ing. Richarda Haška a architektů Alexandra Perikhaniana a Aleše Buriana. V Lipnici nad Sázavou si tuto sochu můžete prohlédnout od jara roku 2008.