Liptovský Hrádok – zřícenina Nového hradu (zrúcanina hradu a kaštiel Újvár)

Zřícenina vodního hradu v sedmitisícovém slovenském městě Liptovský Hrádok rozhodně stojí za vidění. Jedná se o stavbu z I. poloviny 14. století, která stojí na malé vápencové vyvýšenině a která vznikla jako hrad strážící obchodní stezku známou jako Via magna. Dnes se jedná o půvabnou zříceninu, vedle které se nachází někdejší „kaštieĺ“, přebudovaný na luxusní ubytovací zařízení.

I v novodobých dějinách se přístupnost této památky mění - v současné době je 50 min. prohlídka možná za 7 € a za své peníze uvidíte prostory středověkého hradu a renesančního kaštieľa (tedy opevněného zámečku) s odborným výkladem a audiovizuální prezentací.

Hrad vznikl v období mezi roky 1312 až 1341, kdy obklopil starší strážní věž u povážské cesty. Nejstarší část komplexu tvoří vnitřní hrad tvořený budovou ve tvaru písmene L a malým nádvořím se studnou. Vnější opevnění bylo později většinově zničeno a některé části se staly součástí renesančního zámečku, postaveného v letech 1600 až 1603. Z historie hradu také zaujme např. rok 1433, kdy jej dobyli husité, nebo období, kdy hrad sehrál strategickou roli v boji proti povstalcům Františka Rákocziho II.

Hrad vyhořel v roce 1803 a od té doby je zříceninou. Je přitom zajímavé, že o jeho vzniku existuje několik verzí, např. ta, že jej nechal postavit v roce 1314 významný uherský šlechtic a diplomat Donč. V každém případě ale první písemná zmínka o tomto vodním hradu pochází z roku 1341. Hrad byl postupně znám pod jménem Wywar, Novum Castrum (Nový Hrad) nebo Hrádok.

O významu hradu nejlépe svědčí fakt, že byl na přelomu 14. a 15. století majetkem uherských králů. Potom už měnil své majitele poměrně často; mezi nejznámější vlastníky patřili Zápoĺští, Thurzové a Balašovci. Právě posledně jmenovaní se postarali o obnovu hradu a jeho nové opevnění. dali ho obehnat novým zdí. V roce 1600 získal hrad Mikuláš Sándorfi a na přání své manželky Magdaleny zde nechal v letech 1601 až 1603 přistavět renesanční zámeček (kaštieĺ) a několik hospodářských budov.

Dalším významným obdobím hradu byl počátek 17. století. Během protihabsburského povstání (v roce 1622) zde totiž byla nějakou dobu uschována svatoštěpánské koruna. Za stavovských povstání na přelomu 17. a 18. století pak byl hrad poškozen a po ničivém požáru hradu i zámečku v roce 1803 už byl obnoven pouze kaštieĺ, zatímco hrad se stal chátrající zříceninou.

Teprve v roce 1932 byla zřícenina částečně zakonzervována. Od roku 1960 v zámečku sídlilo Národopisné muzeum Liptova, ale po sametové revoluci zůstal celý areál opuštěný. Co se dalo ukrást, bylo následně ukradeno a i zámeček se stal v podstatě zříceninou. V roce 2001 se „panství“ opět dostalo do soukromých rukou (Ing. Machová) a vznikl zde luxusní hotel Chateau Grand Castle. Vzápětí byla zahájena renovace zříceniny hradu a v roce 2012 byly prostory hradu a částečně i zámečku (malé muzeum) zpřístupněny veřejnosti.

Zřícenina hradu Hrádok s přilehlým zámečkem tak opět tvoří dominantu Liptovského Hrádku a je jednou z nejromantičtějších památek celého horního Liptova.

Pro příznivce zřícenin gotických hradů ještě pár doplňujících informací:

Hrad měl původně jen jedno křídlo a byl typickým příkladem dvouvěžové dispozice. Za hlavním donjonem bylo v polovině 15. století přistavěno nové křídlo. V letech 1574 až 1579 zde proběhla velká rekonstrukce, během které byl hrad od základů přestavěn a kdy se u hradu nově objevily různé hospodářské budovy.

Po roce 1600 byl hrad znovu přestavěn. Postarala se o to zejména krásná šlechtična Magdalena Zai z Uhrovce, která byla postupně manželkou Žigmunda Balašiho i Mikuláš Sándorfiho. Magdalena se svým druhým manželem navíc k hradu dostavěla dvojkřídlý renesanční zámek, který se v místě staršího paláce na hrad napojoval s hradem.

V roce 1721 Nový Hrad získali Liechtensteinové, kteří celý areál výrazně rozšířili. Postupně tady postavili mlýn, pivovar, vodní pilu i sklad soli. Emanuel z Liechtensteinu pak hrad prodal královské komoře. Ta také nechala opravit zámeček po požáru v roce 1803 a zřídila zde okresní soud a věznici, která tady fungovaly až do roku 1930. A pak už se v podstatě jen čekalo na éru Dagmar Machové a jejího luxusního hotelu.

V těsné blízkosti hradu se nachází jezírko se skalkou, na které stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého. Ta pochází z I. poloviny 19. století a údajně byla postavena na památku těm, kteří zemřeli nebo se vážně zranili při stavbě kaštieĺa. Okrasné jezírko bylo původně součástí ochranného vodního příkopu. 

Závěrečné PS: Tento článek vznikl díky tomu, že jsem zalistoval v albech fotografií z „dávných“ cest a řekl si, že tato památka rozhodně stojí za připomenutí. Proto je také fotogalerie tvořena pouze skeny fotografií (13 x 9 cm) pocházejících ze srpna roku 2008. Měl jsem tak štěstí, že jsem hradní zříceninu viděl ještě před její rekonstrukcí, tedy ve stavu, ve kterém mám tyto stavby nejraději. Někteří z vás tak mohou srovnávat ...