Loděnice (u Berouna) - Monastýr sv. Václava a sv. Ludmily

Monumentální stavbu ve středočeských Loděnicích nelze jednoznačně zařadit. Jedná se sice o pravoslavný ženský klášter, ale ten byl původně postaven jako neorenesanční vila a všeobecně znám coby zámek Vinice (svého času ovšem i Letohrádek rodiny Cífkovy nebo Cífkova vila). V každém případě se však jedná o pozoruhodnou a nepřehlédnutelnou stavbu z let 1869 až 1873, kterou najdeme na loděnické adrese Plzeňská 51.

Tato budova byla postavena jako rodové sídlo pro bohatého pražského hoteliéra Antonína Cífku, díky kterému zde byly založeny vinice a vznikl tady i první tenisový kurt v Čechách. Od roku 1916 zámek vlastnil podnikatel Rudolf Weimann, v roce 1925 jej získala misijní škola a v majetku pravoslavné církve je od roku 2008. Z bývalých majitelů stojí za zmínku také pražský klenotník a podnikatel Václav Trouška, který zámeček zakoupil v roce 1936, aby zde pěstoval zeleninu a ovoce.

Současný klášter sv. Václava a Ludmily sice vznikl roku 2004, ale v pravém slova smyslu na tomto místě působí až od roku 2013. Pravidelně se zde slouží mše a najdeme tu také malý obchod s církevními předměty a knihami. Klášter je sice všeobecně označován jako nepřístupný, ale toto tvrzení je pravdivé jen částečně. Např. autorovi tohoto článku bylo – snad přímo abatyší kláštera Valentinou - povoleno krátce nahlédnout bez větších problémů (byla to ale možná spíše náhoda, protože ke zvoničce už to nešlo).

Na závěr snad ještě pár slov o historii monastýru, který se pyšní vlastnictvím několika vzácných ikon (většinu z nich získal v letech 2013 až 2016), křížů a ostatků svatých, i o podobě samotného „zámku“.

Klášter vznikl v roce 2004 a na jeho založení se podílely tři řádové sestry a jedna jeptiška (tehdy ještě žily v Mostě, později pak v Pstruží a Novém Sedle), které doplnil kněz – zpovědník. Své současné „zámecké“ sídlo získal klášter teprve v závěru roku 2011 a o dva roky později (22. prosince 2013) byl klášter slavnostně otevřen. V rámci oslav Velikonoc 2014 pak klášter získal cennou ikonu Matky Boží známou jako „Obměkčení krutých srdcí“ a o půl roku později nové zvony.

Zámek Vinice svého času (po I. světové válce) sloužil mj. jako stáčírna vína a likérů, Misijní ústav Adventistů sedmého dne nebo kanceláře různých institucí. Později (tedy po II. světové válce) už víceméně jenom chátral (jen chvíli zde působil Výzkumný ústav vinné révy). K jeho rekonstrukci došlo teprve v roce 2010, kdy objekt získal – zásluhou ruského investora – současnou fialovou barvu fasády, pozlacené kříže … i až kýčovitý vzhled (autor článku ovšem příliš nevěří tomu, že by tato stavba mohla někdy budit dojem architektonického skvostu). Vedle zámku je obnovená vinice, mezi níž a zámkem se nachází solitérní nízká zvonice s 10 zvony (na zvonkohru prý hrají každou neděli v 9.55 hod. samy sestry).

Zámek na Kněží hoře (vinná réva na tomto pahorku prý plodila již za vlády Karla IV.) je spojován s návštěvou korunního prince a syna milované císařovny Sissi Rudolfa Habsburského v roce 1880 i s ubytováním 500 československých vojáků v roce 1938. Budova samotná je neorenesanční italizující vilou s terasou mezi dvěma věžemi a orientální nadokenní výzdobou. V 19. století bychom v „zámeckém“ parku našli i umělou zříceninu a kapli. Dnes je v objektu nejen zmiňovaný ženský monastýr spadající pod Pražskou pravoslavnou eparchii, ale i středisko duchovní obnovy a velká sklepní kaple.