Loading...
„Lůčka, Lůčky“ byly prapůvodní nazvy dřevěné dědinky, která vznikla na místě velkých pastvin a luk na jižním úpatí hlavního hřebene Vizovických vrchů v nadmořské výši 440 m.
První písemná zmínka se o ní objevuje již roku 1261. Tehdy ji kastelán brumovského hradu pan Smil daroval cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. Po jeho zániku se vrátila do vlídné náruče brumovského panství, od roku 1850 spadala pod soudní okres Valašské Klobouky a o 110 let později přešla pod okres Gottwaldov, dnes samozřejmě opět Zlín.
Loučka je křižovatkou důležitých cest: ta hlavní přes ni vede z Dolní Lhoty do Valašských Klobouk, vedlejší tepna vede z Vlachovic zkratkou přes kopec Barák (Doubravy) nad obcí do Vizovic. Nejvyšší bod silnice a místo vhodné k zaparkování pak slouží jako výchozí bod k pěší túře na blízkou rozhlednu Doubravy.
V Loučce žije necelých 500 obyvatel, vlastní kostel nemá, a tak musejí místní věřící na mše svaté do blízkého většího Újezda. V obci se nachází několik zajímavých kamenných křížů ,já si ale důkladně prohlédl jen ten nad posledními domy, který nechali v roce 1904 vystavět Jan a Anna Macalíkovi.
(Jak už jsem předtím doma při studiu map zjistil, v dědině se nenachází ani žádná kaple – ta jediná neoficiální je součástí Domova pro seniory a přístup do ní mají jen místní.)
Sakrálních památek je tedy v Loučce minimum, ale zato se může pochlubit hezky upravenou návsí s novým objektem Obecního úřadu, restaurací a novodobou zvonicí. A také vojenským muzeem Pearl Harbour. Jak už název napovídá, unikátní hlavní expozice se skutečně věnuje historii japonského útoku na americkou základnu na havajském ostrově Oahu a je jedinou takovou nejen u nás na Valašsku, ale v celé střední Evropě!
Kromě toho se v muzeu nachází expozice o amerických vojenských kaplanech a samozřejmě i ta o historii obce.
V Loučce se nachází také pomník americkým letcům, kteří roku 1944 padli v letecké bitvě nad Slavičínem.
No, když už jsme u té druhé světové války – ono moc nechybělo a samotná obec mohla dopadnout jako blízká Ploština. Na vině byli samozřejmě partyzáni, kteří napadali německé vojenské kolony jedoucí do Loučky lesnatým terénem z Vlachovic. Po prvním přepadu v dubnu 1945 gestapo v dědině za trest vypálilo několik stodol, a když se partyzánský útok 1.května opakoval, bylo fanatickými nacisty rozhodnuto o úplné likvidaci Loučky. Stát se tak mělo už následující den – 2.května, ale to už obec naštěstí obsadily první rumunské oddíly spadající pod vítěznou Rudou armádu...