Loučovice u Vyššího Brodu

kostel sv. Oldřicha  •  Foto: slaja

Traduje se, že byly postaveny současně ve 14. století. Tuto skutečnost podporuje pověst, která vypráví o dvou Rožmbercích. Samozřejmě historická fakta hovoří jinak. Ale zpět k pověsti, která vypráví o dvou bratrech z rodu Rožmberků, kteří milovali jednu šlechtičnu. Když byl jeden z nich na křižácké výpravě, druhý se šlechtičně dvořil tak usilovně, až z toho byla svatba. Když se první bratr vrátil z války, jeho srdce to neuneslo, vzpěnil a svého bratra vyzval na souboj. Setkali se u Loučovic a začali se bít. Když byl boj nejsilnější, ozval se z nebe hlas : „Smiřte se, vždyť jste bratři!“. Oba dva se zastyděli a jako památku na smíření se zavázali, že každý postaví na jednom z břehů Vltavy kostelík zasvěcený svému patronovi, svatému Prokopovi a svatému Theobaldovi.

Kaple sv. Prokopa zde asi stála dříve než protilehlý kostel sv. Oldřicha (dříve sv. Theobalda). Zdejší oblast nebyla dlouho osídlena. Asi kolem roku 1220 věnoval Vítek z Prčice z rodu Vítkovců faráři ze Zátoně (pozn. Zátoň leží mezi Českým Krumlovem a Rožmberkem) kapli ve Frymburku a les zvaný Drahun, tj. les na místě pozdějších Loučovic. Zátoňská fara patřila pod benediktinský klášter Ostrov u Davle. Pod jejich patronátem tady postavili kapli. Není ale přesně známo, kdy byla kaple postavena. Stalo se to ale mezi lety 1220 a 1310. Z roku 1310 pochází listina, kde je klášteru Ostrov potvrzeno vlastnictví těchto pozemků včetně kaple v lese Drahun. Kaple byla pravděpodobně dřevěná. Zasvěcení svatému Prokopu snad může souviset s tím, že sázavský klášter, který svatý Prokop založil a byl jeho prvním opatem, byl také benediktinský, tak jako ostrovský klášter. Svatý Prokop je benediktinským světcem. Toto zasvěcení může ale mít souvislost i se zdejší divokou přírodou, divokou řekou a tedy i s nedalekou Čertovou stěnou a Čertovými proudy. Atributem svatého Prokopa je zkrocený ďábel či čert. Snad to tedy může mít souvislost se snahou zkrotit zdejší přírodu, podmanit si ji, tak aby poslouchala a nepřinášela „zlo“. V gotické době to už určitě byl zděný kostelík, který pak prošel i dalšími úpravami.

Oba kostelíky byly pokusem o kolonizaci divokého neosídleného kraje v režii Rožmberků. Dnes kostelíky stojí na západním okraji obce. Neobklopují je jiné historické stavby. Pozornost ničím nepřitahují. Výrazný rozmach obce nastal až v 80. letech 19. století. To zde, východně od kostelů a původní obce založil Arnošt Porák celulózku a papírnu. Ale i ta už je minulostí. Po roce 1945 bylo odsunuto původní německé obyvatelstvo a nahrazeno bylo osídlenci z vnitrozemí Čech, ze Slovenska, z Rumunska. Tedy lidmi, kteří k obci neměli žádný vztah. A tak nějak je na této obci znát, že se z toho negativního, co ji potkalo, ještě nevymanila. Takových obcí je v příhraničí stále dost. Ráda bych, aby lidé žijící v těchto obcích svoji ztracenou historii našli a byli na ni náležitě hrdí...