Přidat Německo mezi oblíbené
Travel blog Německo
UbytováníLuž
Turistické cíle • Příroda • Hora
Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1,5 km severně od Horní Světlé, je nejvyšší horou Lužických hor. Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák), místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne. Německé jméno Lausche je prý doloženo od roku 1631, český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku 1909. Horským hřebenem přes vrchol Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí, o čemž svědčí i letopočty (např. 1521 a 1694) na dochovaných hraničních kamenech v okolí. Dnešní státní hranice s Německem prochází přes vrcholovou plošinu, která je dostupná návštěvníkům z obou států. Na území Německa je nepřístupná retranslační věž, na české straně je jen provizorní nízké závětří. Na místě staré chaty zůstaly pouze zbytky základů a schody. Na západní straně kopce je mělkým sedlem oddělený malý předvrchol s výhledem k západu, přístupný úzkou stezkou. Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 waltersdorfský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce 1882. Nová \\"Lausche Baude\\" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoliv části chaty, vybavené dřevěnými stoly s lavicemi a velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci a na rozhledně platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základů vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se udává až 8. leden. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou, a mělo se to stát prý až 3. července 1946. Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou (Wendeweg). Z jihu vedoucí tzv. Česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí. Dnes po ní vede značená výstupová odbočka, na jejímž počátku je v betonové skruži tzv. Lužická studna. Podle zápisů ve vrcholové knize se roční návštěvnost pohybuje kolem 10 tisíc osob, většinou z Německa. Dne 4. 9. 1826 navštívil Luž osmnáctiletý J. K. Tyl. Do pamětní knihy se podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský a připojil: \\"Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť...\\" Z dalších vzácných návštěv se roku 1850 na Luži objevil saský král Bedřich August. Z vrcholu Luže byl vždy nádherný kruhový rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Nyní je však výhled k východu omezen vzrostlými stromy. V dobách oblíbeného sázení \\"do lotynky\\" byla na Luži hlavní stanice optického telegrafu, kterým byla signalizována tažená čísla ze Žitavy přes Töpfer, Hvozd, Luž, Jezevčí vrch, Ralsko a Bezděz dál do Prahy. Za tuto nežádoucí aktivitu byl zdejší hostinský potrestán vězením. Sedlem východně od Luže vedla ve středověku tzv. Vetešnická cesta (Plunderstrasse) z Čech do Budyšína. Čeští panovníci, vládnoucí tehdy v Lužici, ji obchodníkům zakazovali, takže vozkové byli nuceni cestovat do Žitavy přes Oybin, ale v září 1611 musel této cesty použít sám císař Matyáš II., aby se vyhnul morem postižené Žitavě. Na jihovýchodním úpatí hory je osada Myslivny s lyžařským areálem. Vlek, slalomový svah a skokanský můstek jsou též na německé straně Luže u Waltersdorfu.
Luž
Hora Luž je nejvyšší vrchol Lužických hor. Leží v severní části okresu Česká Lípa u vesnice Horní Světlá. Tyčí se do výše 793 metrů nad mořem. Vrcholem Luže prochází česko-německá hranice, pro se zde s velkou pravděpodobností setkáte s německy mluvícími turisty, protože vrchol je přístupný jak z české strany tak i z německé strany. Na vrcholu se nachází plošina, která je pozůstatkem hostince. Ten zde stál až do roku 1946, kdy vyhořel. Z Luže je překrásný výlet po širém okolí. Můžete vidět například druhý nejvyšší vrchol Lužických hor a to Jedlovou, nebo vesnice a městečka na německé straně. Pokud chcete jít na Luž z české strany, doporučuji nechat auto na velkém parkovišti parkovišti u Chaty Luž a odtud se vydat po červené turistické značce na vrchol. Pokud nechcete jít zpět stejnou cestou, pak se můžete vydat přes Německo po zelené turistické značce. Cestou minete lyžařský vlek a dojdete až k horskému penzionu. Poté se vydáte přes česko-německou hranici po červené turistické značce a dojdete zpět k výchozímu místu. Celý okruh má asi 8 kilometrů, ale je docela náročný pro vaše kolena, a to především díky klesání na německé straně.
Další zajímavosti v nejbližším okolí či v místě Mapa 14 A2
zbytky původního hostince (1823)
vleky
běžecké tratě
státní hranice
kruhový rozhled
historické hraniční kameny
Roku 1823 vystavěl na hraniční stezce Bedřich Karel Mathes z Waltersdorfu hostinec, který byl později změněn v turistickou chatu. Ta však 1.1.1946 vyhořela. Prostředkem plošiny ve výši 793 m.n.m. vede státní hranice. Jedná se o nejvyšší horu Lužických hor. Přes vrchol prochází červená TZN ze Svoru do Jiřetína pod Jedlovou.
Großschönau
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Luž
