Madrid – park Retiro (Parque del Buen Retiro)

Park El Retiro patří k nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším místům hlavního města Španělska. Nachází se nedaleko slavného Prada a najdeme zde nejen více než patnáct tisíc stromů, spoustu parkově – zahradní zeleně a několik vodních ploch, ale také mnohé pozoruhodné stavby, skulptury i fontány. „Nejslavnějšími“ součástmi tohoto místa, považovaného za zelené plíce či srdce Madridu, jsou čtyři století starý cypřiš, Velázquezův skleněný palác určený původně pro výstavu exotických rostlin, která zde proběhla v roce 1887, Sloní fontána, oslavující narození Izabely II. nebo snad jediná socha padlého anděla na světě. Slavný fuente del Ángel Cardo pochází z roku 1922 a je dílem madridského sochaře Ricardo Bellvera.

Park má přibližně 125 hektarů plochy, až do konce 19. století sloužil pouze královské rodině a i dnes – jako veřejný a volně přístupný - dělá čest svému jménu, které v překladu znamená něco jako „Příjemné útočiště“. Nechybí zde např. Růžová zahrada nebo krásné klasické zahrady andaluském stylu, ale tento park současně nabízí také kulturu (výstavní prostory), zábavu a sportovní vyžití pro všechny obyvatele Madridu i jeho návštěvníky. A většinu z nich uvidíte – alespoň v horkém létě - zřejmě nejčastěji na lodičkách na umělém jezeře při půlkruhovém památníku Alfonsa XII., jehož podobu s kolonádou a vrcholovou jezdeckou sochou navrhl na počátku 20. století architekt José Riera Grases. Nebo u občerstvoven kolem této vodní plochy. Díky nesčetným sochám a fontánám můžeme park považovat rovněž za unikátní sochařské muzeum pod širým nebem. Probíhají zde i koncerty, knižní veletrhy a mnohé jistě potěší skutečnost, že kromě hlavních komunikací nechybí ani stezky pro rodiny s dětmi, běžce, cyklisty nebo bruslaře

Park byl v podstatě založen architektem Janem Křtitelem z Toleda již v době vlády Filipa II. K jeho rozšíření pak došlo v roce 1620. Od roku 1630 pak dochází k dalším větším úpravám, které již vedli G.B. Crescenzi a Alfonso Carbonell. Tehdy také vznikly první parkové stavby, například velký taneční sál. V budování parku poté pokračuje zahradní designér Cosimo Lotti, který využívá zdejší velký rybník Estanque del Retiro jako místo pro „divadelní“ představení, plné námořních bitev. Park Buen Retiro je v té době popisován jako „svět umění a div času“. I proto se nemůžeme divit, že právě sem přesunuli španělští Habsburkové centrum dvorského života. Po smrti Filipa IV. park i zahrady pustnou, aby byly následně obnoveny a také zpřístupněny veřejnosti. Částečně v roce 1767, kdy zde probíhala divadelní představení, vystoupení operních pěvců a div, a trvale roku 1868, kdy se park stal majetkem města. V té době už zde fungovala také astronomická observatoř a vznikly ovocné sady. Další úpravy Retira už vede uznávaný Cecilio Rodriguez.

Na závěr si – alespoň letmo – představme některé stavby a zajímavosti, se kterými se v El Retiro můžeme setkat. Palácový komplex Palacio Buen Retiro už sice existuje pouze ve „stopových prvcích“, ale patří sem i někdejší taneční Casón del Buen Retiro a divadelní Salon de Resinos, kde dnes sídlí muzejní sbírky a galerie obrazů z období 19. a 20. století. Vzhledem k tomu, že byl Parque del Retiro používán jako místo pro konání různých mezinárodních výstav, najdeme zde také několik reprezentativních budov, k tomuto účelu původně určených. Jedná se zejména o Palacio de Velásquez (1881-1884, architekt) Ricardo Velásquez Bosco) a Palacio de Cristal (1887, stejný architekt), který je také považován za nejpozoruhodnější stavbu v parku. U něj se nachází další umělé jezírko s fontánou. Zmínit musíme také objekt Casa de Vacas nebo „sochařskou alej“ Paseo de la Argentina, známou rovněž jako Paseo de las Estatuas. Tu zdobí soubor královských soch, pocházejících z období let 1750 až 1753. Poslední poznámka patří Lesu vzpomínek (Bosque del recuerdo), což je památník 191 obětí madridského teroristického období z března 2004.