Malá Morávka - kostel Nejsvětější Trojice
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Malou Morávku jsme navštívili během dovolené v Jeseníkách. Ačkoli jsme obcí dříve několikrát projížděli, a to jak v zimě, tak v létě, jednoho dne jsme si obec přece jen prohlédli podrobněji.
Jednou z navštívených památek v Malé Morávce byl také barokní kostel Nejsvětější Trojice. Auto jsme zaparkovali pod kostelem a šli si prohlédnout tuto pozdně barokní stavbu z let 1790 - 1793, jehož předchůdcem byl dřevěný luteránský kostelík, který si v roce 1614 postavilo prvních sedmnáct stálých obyvatel osady. Dočetli jsme se, že spolu s kostelíkem vyrostla také fara a zvonice a také to, že po bitvě na Bílé hoře byli luteránští kazatelé vyhnáni a v roce 1655 došlo dokonce k přesvěcení kostela na katolický svatostánek Nejsvětější Trojice.
Zaujalo nás, že již v roce 1684 byl kostel starý a zchátralý, takže bylo rozhodnuto o výstavbě nového zděného svatostánku. Překvapilo nás však, že i když měl být nový kostel postaven na místě staršího, nebyl tento zbourám, ale obestavěn.
Nebyli jsme překvapeni informací, že se stavba kvůli financím odložila, ale přece jen 100 let se nám zdálo už hodně. Dočetli jsme se totiž, že v roce 1786 kaplan Franz Ludwig píše konsistoři, že kostel se přes všechny opravy brzy zřítí a pro shromáždění věřících je zcela nevhodný, ba nebezpečný. A tak až teprve poté se věci daly do pohybu, kostel byl postaven a to zcela netradičním způsobem. Zjistili jsme, že výstavba zřejmě začala od sakristie a kněžiště a skutečně zpočátku probíhala při plném provozu dřevěného kostelíka. Už roku 1790 se však bohoslužby v dřevěném kostele staly nemožnými a přesunuly se do soukromé kaple bratří Weissů na Kapličkovém vrchu. V lednu 1792 se již stavělo průčelí nového kostela. Autorem portálů hlavního i bočních vstupů byl kameník Anton Knott z Maletína, který si také svou práci označil rokem 1791. Nad hlavním portálem jsme našli pískovcovou desku s latinským textem, v němž je zakomponován i letopočet dokončení kostela 1793.
Kostel v klasicistním slohu jsme si samozřejmě prohlédli zvenku celý. Viděli jsme podélnou loď, zakončenou odsazeným kněžištěm a obdélnou sakristií, nad hlavním vstupem se nad námi tyčila věž původně završená zvoncově-mansardovou střechou, kterou dnes nahrazuje jednoduchá stříška.
Na fasádě kostela nás zaujaly sluneční hodiny z roku 1791 na jižní zdi či prastarý náhrobní kámen s nápisem, vtělený do zadní zdi kostela, zřejmě starší než sám kostel. Zaujal nás také prastarý náhrobní kámen s nápisem a motivem lebky a zkřížených hnátů, vtělený do zadní zdi kostela, který je zřejmě starší než sám kostel.
Shlédli jsme také vedlejší hřbitov a budovu fary, ale dovnitř kostela jsme se nedostali, takže jsme neviděli valenou klenbu lodi se štukovým rámováním, hlavní oltář s obrazem Nejsvětější Trojice od vídeňského autora Johanna Franze Greipela, nebo boční oltáře. Pravý boční oltář sv. Kříže vytvořil Andreas Koschatzky, levý zasvěcený sv. Pomník F. KolenatihoJanu Pomník rodiny BoesovýchNepomuckému původně zdobil obraz Dominika Kindermanna. Dozvěděli jsme, se, že původní varhany pocházely z dílny Josefa Staudingera z Andělské hory, roku 1843 je díky vynikajícímu hudebníku Johannu Weissovi nahradily jiné od Floriana Geisslera z Arschen, které byly 1915 opět vyměněny za nové, pocházející ze slavné krnovské firmy bratří Riegrů. Našemu zraku také ušla zdobená kazatelna, práce stolaře Kašpara Riedla z Jelení, který pro kostel zhotovil i lavice a další vybavení. Zjistili jsme, že v roce 1823 přibyla jako protějšek kazatelny stříška ke křtitelnici od Johanna Raaba z Bruntálu se sousoším Křtu Krista od Bernarda Kutzera z Horního Údolí. Tento sochař je i autorem sousoší pro obnovený boční oltář sv. Jana Nepomuckého (Kindermannův obraz po renovaci beze stopy zmizel). Křížovou cestu kostelu věnovali teprve v roce 1843 manželé Christoph a Elizabeth Teltcherovi.
Po obhlídce této pěkné církevní památky jsme autem odjeli k další významné budově, kterou byla bývalá rychta. I o ní se samozřejmě více dozvíte v mém dalším článku.