Město Vítkov - farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel

Město Vítkov bylo založeno spolu s hradem Vikštejnem ve 2. pol. 13. století Vítkem z Kravař. První písemná zmínka je z roku 1301.

Král Ludvík Jagellonský udělil Vítkovu v roce 1523 právo výročního trhu. Město včetně hradu Vikštejna a okolních obcí přecházelo do rukou různých majitelů, mezi nimiž vznikli převážně Bírkové z Násile, Planknarové z Kynšperka a Oderští z Lídeřova.

V letech 1713-1714 dal tehdejší majitel vítkovského panství F.K. Wipplar z Ulschitz postavit barokní zámeček na Horní Vsi u Vítkova (později součást areálu nemocnice).

V roce 1802 zakoupil vítkovské panství Emanuel Záviše z Osenic a v roce 1875 jej koupilo samotné město Vítkov. To však zde již existoval magistrát a město bylo součástí opavského okresu.

Obyvatelé Vítkova se zabývali ponejvíce zemědělstvím, řemeslem a obchodem. Nejvíce se rozrůstalo řemeslo soukenické a plátenické. Proto také byly založeny textilní továrny – v roce 1858 rukavičkárna, dva roky později továrna firmy Eisenberger z Vídně, pak stužkárna vídeňské firmy Fassholdn v roce 1863 přádelna hedvábí. V roce 1874 vznikl další podnik, který zřídil E. Friedmann, který vlastnil továrnu na hedvábné zboží ve Fulneku. Bylo v něm zaměstnáno 400 pracovníků. V místní části, v Annině Údolí, při řece Moravici byla založena roku 1866 bývalým majitelem vítkovského panství Antonínem, svobodným pánem Závišem továrna výrobu papíru a lepenky.

První dochované zprávy o školství ve městě se datují z konce 16. století. Školu zřídili evangelíci, roku 1630 se stala školou katolickou. První zděná budova školy byla postavena v roce 1803. V roce 1927 byla otevřena školní budova pro české děti.

V polovině 19. století se přiřazovaly k Vítkovu další obce. Od roku 1850 stal se Vítkov sídlem okresního soudu, četnické stanice a berního úřadu. Od roku 1868 se soudní okres Vítkov stal součástí opavského okresu. Dne 15. října 1891 byla dána do provozu železniční trať Suchdol - Budišov vedoucí přes Vítkov.

Počátkem 20. století byla vybudována kanalizace a upravovaly se chodníky, na Vánoce 1904 se poprvé rozzářilo elektrické osvětlení města.

Dominantou města je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v novogotickém stylu v letech 1914 - 1918. Hřbitovní kostel z počátku 17. století byl obnoven po požáru v roce 1851, během něhož vyhořela podstatná část města. V interiéru se ze staršího vybavení dochovala pozdě gotická socha Panny Marie Bolestné, barokní sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny a Křížová cesta od I. Günthera z roku 1771. Ve farní zahradě stojí socha sv. Floriána ze 2. pol. 18. století. Pomník před školou na Opavské ulici sochaře J. Obetha z roku 1886 připomíná významného švýcarského pedagoga J. H. Pestalozziho.

V meziválečném období byly postaveny další významnější budovy - tělocvična, kino, spořitelna.

Vítkov byl osvobozen v závěrečné fázi 2. světové války 4. května 1945 a utrpěl značné škody. Zničena byla například jižní a východní strana náměstí. Občané německé národnosti byli odsunuti a město zabydlovali noví osídlenci.

V roce 1950 se zde narodil Jan Zajíc, jenž se v roce 25. února 1969 na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy, upálil v na Václavském náměstí. Po Janu Zajícovi je pojmenováno vítkovské náměstí.

http://www.vitkov.info/o-meste/informace-o-meste/pamatky-/