Městská radnice v Táboře

V r. 1437 získal Tábor privilegium královského města a každé královské město v Čechách si zakládalo na tom, že měli svoji radnici „rathaus“. Radnice symbolizovala vážnost města, jeho prestiž a postavení vůči ostatním městům království, proto si Táborští nechali na své radnici záležet. Na začátku 16. stol. nechala rada města strhnout na západní frontě náměstí tři domy, aby se uvolnil dostatečný prostor pro stavbu a začalo se podle projektu architekta a kameníka Wendela Roskopfa se stavbou radnice, jak dosvědčuje nápis a kamenická značka na opukovém městském znaku s letopočtem 1515-1516. Stavba radnice byla ukončena kolem r. 1521. Ve druhé polovině 17. století byla poškozená budova radnice přestavena podle projektu Antonia de Alfieriho do barokního stylu.  Roku 1878 se architekt Josef Niklas pokusil vrátit radnici opět její pozdně gotický charakter. Táborská radnice patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Radnice má čtyři Křídla, která obklopují malé nádvoří. Nejvýznamnější částí radnice je Velký sál s dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Halu radnice zdobí drobné plastiky. Dvě Mužské hlavy na jednom ze svorníků zobrazují podle tradice Jana Žižku a Prokopa Holého, nejslavnější husitské hejtmany. Znak města v síni byl vytvořen podle městské pečeti udělené Táboru císařem a českým králem Zikmundem Lucemburským v r. 1437. V rámu znaku najdete plastiku mistra Jana Husa a Jana Žižky z Trocnova, které jsou jejich první zobrazení. Městský znak spolu s erbem Českého království na jednom z klenebních svorníků zdůrazňuje majestátnost prostoru. Drobné pozlacené sošky, zdobící žebra klenby naopak ukazují na smysl pro humor a ironii naších předků. V přízemí radnice se nachází vstup do sítě podzemních chodeb a sály radnice slouží pro potřeby expozice Husitského muzea s válečnými zbraněmi i dobovými dokumenty i k pořádání významných kulturních akcí. V přilehlých místnostech jsou vystavena výtvarná díla se vztahem k Táboru a husitskému hnutí. Malou galerii zde má i rodák z nedalekého Chýnova František Bílek (1872-1941), který se zobrazováním husitské tématiky často zabýval.