Loading...
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Městečko
Další zajímavosti v nejbližším okolí či v místě Mapa 88 B3
zámek
muzeum
kostel sv. Václava (15. stol.)
sloup Nejsvětější trojice (1723)
židovská synagoga (1719)
zámecké mosty
První zmínka o objektu 1155
První zmínky o Mikulově se pokládají do roku 1055, kdy je zdejším leníkem Konrád I., syn českého knížete Břetislava 1. Patrně již v této době vzniká na návrší v Mikulově první hradiště, které však zaniká požárem ve 12. století. Toto hradiště stávalo v místě dnešního druhého nádvoří zámku. Pokud budete někdy stopovat historii Mikulova, musíte hledat i jména jako Nikolsburg, Niklšpurk a podobná. neboť název města je zřejmě přímo odvozen od jména Mikuláš. V průběhu 11. a 12. století vzniká v okolí hradiště i osada, která je nadále trvale osídlena a zůstává v majetku českých knížat a následně i českých králů. Koncem 12. století drží mikulovské panství páni z Kounic, kteří se zde ovšem zdržují jen velice krátce a tak v roce 1205 je majitelem opět moravský markrabí. Kolem data 1230 vlastní Mikulov páni z Drnholce, ale ani ti se zde dlouho nezdržují, neboť roku 1240 je opět moravský markrabí držitelem vsi i hradiště. Roku 1249 daruje král Přemysl II. Otakar Mikulov a přilehlé statky Jindřichu z Lichtenštejna. V lichtenštejnské správě zažívá městečko rozmach a to především hospodářský. Kolem roku 1251 je v Mikulově vystavěn i první ranně gotický hrad a to na již zmíněném návrší uprostřed města. Začátkem 15. století je město obehnáno hradbami a původní hradební stavby byly zpevněny a zesíleny. Veškerá obrana však příliš nepomohla, neboť město bylo roku 1426 dobyto a značně popleněno husity. Kolem roku 1540 zvažují Lichtenštejnové pravděpodobnost tureckého vpádu a opětně zesilují hradby, opevnění města je zlepšeno a původní hrad je přestavěn na renesanční pevnost. Po roce 1559 se však Lichtenštejnové dostávají do finančních problémů a prodávají mikulovské panství uherskému šlechtici Ladislavu Kereczenyiovi. Tito se v Mikulově usazují na pouhých 15 let a následně prodávají zdejší panství rodu Dietrichštejnů. Za Františka Dietrichštejna, olomouckého biskupa a kardinála se zámek dočkal opětovné přestavby a rozšíření, které změnilo tvář celého objektu. Vznikla výstavná rezidence. Takto upravený zámek však nepřečkal třicetiletou válku, již na jejím počátku, roku 1619 vyplenili Mikulov moravští stavové. Dále byl pro Mikulov osudný roku 1645 kdy švédové vyplenili mikulovský zámek a odvezli odtud kolem 50 smolných sudů plných knih a další cenné předměty. Švédové zde pobývali dále celý jeden rok. Ani toto však nebyl poslední smolný den Mikulova. V 19. století bylo město obsazeno Francouzi a byl zde uzavřen mír mezi Pruskem a Rakouskem. Jedním z nejčernějších dnů pro Mikulov byl 22. duben roku 1945, kdy ustupující německé vojsko vypálilo zámek a přilehlé budovy. Opravy zámku a historické části města trvaly od roku 1947 do roku 1960, kdy Mikulov spadl pod břeclavský okres. Do dnešních dnů se nám zachovala velká řádka památných staveb z nichž jmenujme jen ty nejdůležitější. Na první místo zařaďme gotický kostel sv. Václava z období kolem roku 1490, dále uveďme pozdně gotickou prachárnu na Kozím vršku, některé prameny tvrdí, že se jedná o zbytky předsunutého fortifikačního systému města, jedná se o z daleka viditelné zbytky čtvercové věžovité stavby z bílého kamene a cihel. Sloup Nejsvětější trojice z roku 1723 na náměstí a poblíže něj stojící renesanční a barokní domy se sgrafitovou výzdobou (U Rytířů). Dietrichštejnská hrobka vybudovaná roku 1844 z bývalého loretánského kostela sv. Anny postavený v letech 1701 - 1706, který vyhořel roku 1784. Kostel sv. Jana Křtitele z roku 1631 a u něj bývalá piaristická škola ve které studoval i Jan Evangelista Purkyně, židovská synagoga vznikla v 17. století a jsou na ní dobře patrné orientální stavební prvky. V bývalé židovské škole studoval i známý rabín Jehuda Löw ben Bezalel. Nezapomeňme na veliký vinný sud z roku 1643 od brněnského bednáře Kryštofa Špachta s obsahem 1010 hl., do kterého měli poddaní odevzdávat vinné desátky. Nutno podotknouti, že se podařil naplnit pouze dvakrát. Další a další kulturní i historické památky a zajímavé stavby v městě vyžadují téměř celodenní výlet. V okolí Mikulova můžeme spatřit jít na vrch Turold (Viz. samostatné heslo JESKYNĚ NA TUROLDU), nebo Svatý kopeček (Viz. samostatné heslo). Východisko cest na Pavlovské vrchy (Viz. samostatné heslo PÁLAVA). V okolí Mikulova bylo nalezeno větší množství hrobu z období mezi 1. a 4. stoletím našeho letopočtu. Město se nalézá pod vrchem Turold, na jižním konci Pavlovských vrchů. Mikulov je též východištěm červené TZN do Dolních Věstonic a modré TZN přes Sedlec do Valtic. Nalezneme zde i východiště velké okruhové Vinařské naučné stezky Mikulov
Mikulov leží na Jižní Moravě, západním směrem od města Břeclav, v těsném sousedství státní hranice s Rakouskem. Město je střediskem moravské vinařské oblasti. V okolí města jsou na stráních kopců rozlehlé vinohrady a najdeme tu i ovocné sady. Severovýchodním směrem je chráněné krajinná oblast Pálava. Na tuto oblast východně od Mikulova navazuje Lednicko-valtický areál se soustavou rybníků. Severním směrem od Mikulova je vybudováno vodní dílo Nové Mlýny, využívané k rekreačním účelům s možností provozování vodních sportů. Nedaleko severního okraje města je veřejnosti přístupná jeskyně J. Turold a v okolí jeskyně byla vyznačena naučné stezka. Další naučná stezka vede po místech bývalého židovského ghetta. Malebný pohled na město poskytuje výhled z vrcholku Svatého Kopečku ( 365 m.n.m.), na jehož vrcholu je postavena kaple. V Mikulově se křižují tři dálkové cyklistické trasy a to Česko-rakouská příhraniční cesta, Mikulovská a Moravská vinná. Z města vede i několik značených turistických tras a to většinou východním či severním směrem. Vydáme-li se severním směrem z Mikulova půjdeme přes Stolovou horu ( 458 m.n.m.), kolem zříceniny sirotčího hrádku a cílem cesty je vrchol kopce Děvín ( 549 m.n.m.). Děvín je nejvýše položené místo v okolí. Východním směrem z města dojdeme do oblasti Lednických rybníků a dále můžeme pokračovat k zámeckému areálu v Lednici.
Na skalnatém vršku nad dnešním městem bylo již v druhé polovině 11. století hradiště, které bylo později základem pro postavení hradu a zámku. První zmínka o osadě, která vyrostla v podhradí je z roku 1249. V roce 1322 bylo v místech osady založeno město. Ve města žila také početná židovská komunita. Poloha města v blízkosti hranice, zapříčinila že v průběhu válek bývalo město pleněno a vypalováno. V roce 1575 se majiteli města stává rod Dietrichštejnů. V držení tohoto rodu bylo město až do 20. století. Dietrichštejnové byli přísní katolíci, což se projevilo na rekatolizaci města a Mikulov byl centrem katolíků a neoficiálním hlavním městem Moravy. Nejvíce se na tomto dění podílel olomoucký kardinál František z Dietrichstejna. Díky kardinálovi byly ve městě postaveny velkolepé budovy a založeno v roce 1631 gymnázium. Zámecký areál původně přestavěný z hradu stojí na tak zvaném Zámeckém vrchu. Zámecký komplex v průběhu staletí prodělal několik přestaveb. Dnešní jeho podoba je renesanční a v jeho prostorách sídlí muzeum, které se může pochlubit několika unikátními věcmi ve svých sbírkách. Jednou z věcí je obrovský vinný sud v zámecké sklepě, vyrobený v roce 1643. Na úpatí Zámeckého vrchu se rozkládá protáhlé náměstí. Na náměstí jsou měšťanské a kanovnické domy, které byly postaveny v období renesance a baroka, některé zdobí sgrafity. Ze souboru domů nejvíce vyniká rohový dům U Rytířů, pocházející z roku 1591 s hranolovým arkýřem. Ve středu náměstí stojí barokní Sloup Nejsvětější Trojice zhotovený v roce 1723 až 1724. Budova radnice byla původně renesanční a později prodělala barokní a klasicistní přestavbu. Město bylo ve 14. století obehnáno hradbami z nichž se do současnosti dochoval celistvý úsek zdí se zbytkem fortny. Vstupní brány byly v 19. století zbourány. Severním směrem od náměstí na tak zvaném Kozím vršku je Kozí hrádek, který tvoří hranolové věž postavená koncem 15. či počátkem 16. století a sloužila jako předsunuté opevnění města. V dnešní době je věž přístupná veřejnosti jako rozhledna. Mikulov má také celou řadu církevním historických památek. Gotický Kostel svatého Václava, který prodělal barokní úpravy. Kostel Svaté Anny, který v útrobách ukrývá hrobku Dietrichštejnů a zdobí jej dvouvěžové barokní průčelí. Barokní piaristická kolej se školou a kostelem svatého Jana Křtitele. V neposlední řadě soubor poutních staveb na Svatém Kopečku a to kaple svatého Šebestiána, kaple Božího hrobu z 19. století a hranolová zvonice zhotovená v roce 1631.
Mohutný zámek Mikulov, stojící na skalnatém návrší, je výraznou dominantou stejnojmenného města na Břeclavsku v Jihomoravském kraji. Zámek tvoří rozsáhlý komplex budov, obklopujících dvě nádvoří, se dvěma předdvořími. Hlavní zámecká budova je dvoupatrová, s vystupujícími bývalými bastiony, na severní straně je do skály vytesaná původně gotická vstupní brána a nad ní původní válcová hradní věž s polygonální nástavbou a barokní cibulovitou bání. Fasády budov zdobí barokní římsy a pilastry, zachovaly se i zbytky starších renesančních omítek. Dnes slouží zámecké objekty kulturním účelům, Regionálnímu muzeu a v části zámku je exkluzivní hotel. Muzeální expozice se věnují dějinám zámku a města, vinařství a vinohradnictví. Přístupný je i zámecký sklep s vinařskými lisy a sudy, v Okrouhlé věži je instalována alchymistická dílna.
Ve 2. polovině 11. století bylo vybudováno opevněné Hradiště, které vlastnili čeští panovníci. Ve 30. letech 13. století tady zahájili páni z Drnholce výstavbu románského hradu a po nich v ní pokračovali i další majitelé Lichtenštejnové, kterým Mikulov patřil v letech 1249 ? 1560. Mohutně opevněný hrad v roce 1426 marně dobývali husité. V 16. století, kdy hrozil turecký vpád na Moravu, přebudovali Lichtenštejnové hrad na dobře opevněný renesanční zámek. V roce 1575 získali zámek Ditrichštejnové, kteří zůstali jeho vlastníky až do roku 1945. V pobělohorské době zde sídlil olomoucký biskup, kardinál František Ditrichštejn, který se stal nejvyšším moravským úředníkem a ze zámku řídil správu celé země. V roce 1645 se zámku zmocnili Švédové, kteří ze zámku odvezli kromě jiných cenností i větší část zámecké knihovny. Zámek během bojů značně utrpěl a pak byl barokně upraven. K významnější barokní přestavbě, která byla provedena podle plánů rakouského architekta Ch. A. Oedtla, však došlo až po požáru v roce 1719. Interiéry zámku vyzdobili přední rakouští a němečtí umělci. V prosinci roku 1805 na zámku krátce pobýval císař Napoleon, který zde sjednával mír s Rakouskem, v roce 1866 tady bylo uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem. Těžkou ránu zasadil zámku konec 2. světové války, ustupující německá armáda tehdy zámek vypálila, byly zničeny i cenné sbírky Moravského muzea. Po válce byl zámecký areál rekonstruován.
Zámek Mikulov je jednou z nádherných dominant města. jeho opečovávané zahrady a botanická část lákají k poklidným procházkám nebo posezení a odpočinku.
Mikulovský zámek stojí v centru města na jedné straně náměstí. Jeho historie je, jako u většiny objektů v Mikulově a okolí, spjata s rodem Liechtensteinů a později Dietrichsteinů. Na místě zámku vznikl původně ve 13. století hrad, který nechal postavit Přemysl Otakar II. Dnešní podobu získal zámek v 19. století. Za druhé světové války vyhořel, ale díky podpoře se jej podařilo opravit.
V zámku se nachází Regionální muzeum s mnoha zajímavými expozicemi. Přístupné jsou samozřejmě ale i jiné zámecké části, jako například knihovna. V areálu zahrad se nachází pár venkovních expozic, které se váží k místní výrobní tradici.
Město Mikulov jsem navštívil letos v srpnu, v rámci Pálavského vinobraní 2011. Na malé rozloze je spousta možností vidět mnoho kráných a historických památek, ale také je zde několik možností výhledů na město samotné či okolí, ať už tuzemské či rakouské. Za zmínku stojí určitě výstup na Svatý kopeček, Kozí hrádek, nebo věž Mikulovského zámku.
Nádherné město se spoustou turistických destinací. Historické budovy, památky, kostely, prostě každý si najde to své :-)
Více na www.mikulov.cz
Vyhlídková věž Kozí hrádek. Viz.můj další příspěvek.
Dietrichsteinská hrobka
Židovský hřbitov
Historické náměstí
Zámek Mikulov s expozicí vinařství tohoto kraje
Jeskyně Na Turoldu
Křížová cesta na Svatý kopeček
Kostel sv. Václava
Vinařská turistika
Každoroční Pálavské vinobraní
Dnešný gotický kostol sv. Václava v Mikulove stojí na mieste pôvodného románskeho kostola pravdepodobne z konca 12. storočia. Prvá písomná zmienka o kostole pochádza z listiny Dolnokounického kláštora, pôvodná podoba kostola nie je známa. Tento mikulovský kostol bol v roku 1426 vypálený husitmi a dlhú dobu bol iba provizorne opravený.
Stavba nového gotického mikulovského kostola bola zahájena v roku 1500. V rokoch 1500 - 1520 bolo postavené Presbytarium, dolná časť veže a pravdepodobne i obvodové steny trojlode. Čisto gotický chrakter si kostol uchovával až do požiaru v roku 1584, kedy vyhorela jeho kostolná veža.
Po tejto události začali na kostole renesančno - manýristické prestavby spojené s kardinálom Františkom Dietrichsteinom, ktorý bol v tej dobe olomoucký biskup a majiteľ mikulovského panstva. Predovšetkým jeho zásluhou je, že pri kostole sv. Václava bola v roku 1625 založená Význačná kolegiatna kapitula. Prestavbou kostola bola gotická klenba presbytéria dotvorená manýristickou štukou s motívom anjelov a kvetín. Podobnou štukovou výzdobou ako presbytárium bolo vyzdobené i novo zaklenuté trojlodie chrámu. Na vrchole klenby hlavnej lode sú umiestnené kartuše s rodovými znakmi Dietrichsteinov, nad viťazným oblúkom sa nachádza erb kardinála Františka z Dietrchsteina.
V roku 1642 do veže kostola nainštalovali veľký zvon s reliefom Malej Kalvárie a postavou probošta Jiřiho Otislava z Kopenic. Vedľa bočných vstupov na severnej a južnej stene trojlode boli tiež pristavené dve protiľahle kaplnky. Kardinálovi Dietrichsteinovi je pripísaná aj prístavba kniežacieho oratoria a krytej chodby spájajúcej zámok a oratorium. Po barokových úpravach oratorium prestavali do dnešnej podoby.
V krypte kostola sú uložoné ostatky Markéty Františky z Lobkowicz a jej manžela Václava Viléma Popela z Lobkowicz. Barokové epitáty týchto dvoch manželov s ich portrétmi dnes zdobia severný výklenok v presbytáriu.
Posledné výraznejšie stavebné úpravy kostola prehehli v barokovom duchu. V roku 1771 v presbytáriu do prebudovaného hudobného kuru nainštalovali nové varhany, ktoré zhotovil brnenský varhanár Jan Výmola. Mešťanské oratorium dostalo podobný drevený balkon, ako kur oproti. V južnej časti lode bola umiestnená mramorová krstiteľnica, postavená bola i baroková kazateľnica s točitým schodišťom. Barokový pôvod má tiež všetkých päť oltárov vysvätených v roku 1771 a kostolné lavice. Baroková je tiež trojica oltárnych obrazov od Františka Adolfa z Freenthalu. Sú to obraz Zavraždenia sv. Václava nad hlavným oltárom a obrazy Sťatia sv. Barbory a Poslednej večere Pána nad oltármi v bočných kaplnkách. Z interieru kostola treba spomenúť sošku Madony s dieťaťom z cédrového dreva v oltári severnej kaplnke Panny Marie loretánskej, ktorá bola pôvodne umiestnená v Loretánskom kostole sv. Anny.
Keď sme sa boli pozrieť v kostole, mali sme šťastie, za chviľku po našom vstupe sa rozozvučali varhany, ktoré navodili v kostole pre nás zvláštnu atmosféru. Pri prehliadke kostola môžete vystúpiľ po schodišti na oratorium, vyvýšené a oddelené miesto určené k modlitbe, ktoré sa nachádza hneď oproti varhanom.
Ditrichstejnská hrobka a kostol
Kostol s dvojvežovým sochárskym priečelím patrí k najcennejším stavebným pamiatkám v meste Mikulov. Nachádza sa v dolnej časti námestia, kde stával v minulosti Kapucínsky kláštor.
Jeho história začala v roku 1625 vysvätením loretanskej kaple, predchodkyni pražskej lorety, kopie Santy Casy v talianskej Lorete. Stavbu projektoval talianský architekt G. G. Tencalla. V lorete bola umiestnená soška čiernej Madony s dieťaťom a loreta sa vzápäti stala vyhľadavaným putnickým miestom. Nad loretou nechal kardinálov synovec Maxmilián Ditrichstejn postaviť kostol, ktorý zasvätili sv. Anne. Práce na tejto stavbe viedol talian Tencalla a dokončená bola v roku 1656. V meste Mikulov vznikol v roku 1784 veľký požiar, ktorý zničil značnú časť mesta a poškodil loretu, kostol sv. Anny, Kapucínsky kláštor zanikol a kostol ostal až do polovice 19. storočia v ruinách. Soška čiernej Madony bola presťahovaná do kostola sv. Václava, kde je umiestnená dodnes.
Členovia rodu Ditrichstejnov boli v kostole sv. Anny pochovávaní už od polovice 17. storočia a v ruinách bývalého kostola na popud Františka Josefa Ditrichstejna v rokoch 1845 - 1852 podľa plánov Heiricha Kocha bola ruina prestavaná na hrobný kostol Ditrichsteinov. Na mieste zničenej loretánskej kaple ostalo átrium s pomníkom Františka Josefa Dietrichsteina, obnoviteľa stavby. Dnes je v hrobke uložené 45 rakiev s telesnými pozostatkami Ditrichstejnov. Hrobka je po rekonštrukcii v roku 2001 sprístupnená verejnosti.