Loading...
Hlavní rynek starého jádra města nese skromný název Náměstí. Na rozdíl od některých rynků s honosnějšími jmény v jiných městech je ale procházka tím mikulovským balzámem na duši.
Hlavně na tu, která se chvěje rozechvěním při pohledu na krásné historické památky... a těch je tady opravdu víc než dost.
Náměstí má poněkud neobvyklý půdorys tvaru sekerky s velmi dlouhým tvarovaným topůrkem, což by vám jistě potvrdili i všichni ti ve vzduchu se vznášející opeřenci.
Za podivnou podobu svažitého rynku o největší délce asi 150 m a šířce 80 metrů samozřejmě může historický vývoj. Původní mikulovská osada (ležící ale mimo toto jádro) vznikla na staré kupecké stezce spojující Vídeň se severněji položenými sídly střední Evropy. To současné centrum města vzniklo až za velké kolonizace ve 13.století. Rynek tehdy tvořila ta spodní nálevkovitá ulice, konaly se tu pravidelné trhy a okolní zástavbu tvořily dřevěné domy. V roce 1584 bylo město postiženo ničivým požárem, po němž bylo celé centrum vlastně znovuzbudováno a vše nevyhovující módnímu renesančnímu duchu bylo přestavěno. Plochu rynku obklopila nová honosná měšťanská stavení a v té horní rozšířené části vyrostl také loretánský kostel sv.Anny a radnice. Tentokrát už za stavební materiál neposloužilo dřevo, ale cihla a kvalitní kámen, a domům se dostalo i líbeznějších fasád. Původní bohulibý záměr obehnat celé náměstí podloubím se ale podařilo zrealizovat jen částečně – na straně rynku pod zámeckým kopcem.
Roku 1784 postihl město další zničující požár, kdy prý plameny zachvátily na 350 domů! Nejvíc poškozen byl kostel sv.Anny, který byl posléze přestavěn na rodinnou hrobku Dietrichsteinů. Ohni neodolal ani sousední kapucínský klášter, na jehož místě pak vznikly obytné domy.
Pokud procházíme mikulovským Náměstím od jeho spodního konce, můžeme si připadat, jako bychom se začali prokousávat velice chutným dortíkem. Při pohledu na obě strany rynku s nádhernými štíty měšťanských domů si naše chuťové buňky opravdu pošmáknou a libý pocit určitě umocní i pohled na kulisu zámku, vypínající se nad střechami domů vlevo. No a jakmile dosáhneme horní části rynku, všechny vjemy náhle explodují do pocitu rovnajícho se až extázi, neboť najednou nevíme, na co z té krásy koukat dřív!
Plochu rynku tady zdobí vysoký barokní morový sloup z roku 1724, který vznikl na přání knížete Walthra Xavera z Dietrichsteina. O jeho zdárné dokončení se postaral tandem mistra kamenického Andrease Steinbocka a sochaře Ignáce Lengelachera. Monumentální sousoší Nejsvětější Trojice (spolu se skulpturami sv.Karla Boromejského, sv.Františka Xaverského a sv.Jana Nepomuckého) se vypíná z šestiboké základny nad trojicí toskánských sloupů.
Výš nad ním je do plochy náměstí vsazena kašna z roku 1700. Vlastní nádrž má podobu polygonu, z jejíhož středu trčí hranolový pilíř s chrliči. Na pilíři můžeme poobdivovat štít s rodovým znakem Dietrichsteinů a nahoře je na něm umístěna socha Pomony s rohem hojnosti.
Z nejkrásnějších stavení na rynku nás asi nejvíce zaujme ten nárožní sgrafitový dům U Rytířů, neboť jeho přízemí zdobí černobílá renesanční psaníčka a patro stejnobarevná sgrafita plná výjevů z antických bájí. Dům z konce 16.století má dvorek s arkádovým ochozem a směrem do rynku z jeho zdí trčí čtyřboký zdobený nárožní arkýř, doplněný i malou bání.
Protiváhou domu u Rytířů je pak na spodním konci horní části náměstí Dietrichsteinská hrobka s monumentálním vstupním průčelím.
Za zmínku stojí i odstupňované patrové objekty, které nechal pro kanovníky mikulovské kapituly (vznikla 1625) zbudovat František z Dietrichsteina. Jejich vnější podoba je renesanční, ale interiéry byly po velkém požáru města v roce 1784 zcela přestavěny.
Ve výčtu dalších zajímavostí - jimiž jsou i všechny ty krásně opravené fasády bývalých domů měšťanů – by šlo ještě dlouho pokračovat, ale já už to raději utnu.
Závěrem bych chtěl podotknout, že i horní část Náměstí je umocněna kulisou nad ní se vypínajícího mikulovského zámku (je odsud do něj i vstup) a věží kostela sv.Václava s veřejnosti přístupným vyhlídkovým ochozem.