Mírov-hrad
Turistické cíle • Památky a muzea • Hrad
Obec Mírov s hradem najdete 7 km sz. od Mohelnice, když na konci Mohelnice ze silnice na Moravskou Třebovou odbočíte Doprava kolem autokempu. Na začátku Mírova po levé straně uvidíte vězeňský hřbitov s památníkem a kapličkou, kde je pohřbeno 667 vězňů.U silnice je informační deska. Od hřbitova je krásně vidět samotný hrad, upravený v18. a 19.stol. na věznici. Velmi pěkně popsal hrad v r.1927 historik Viktor Pinkava ve své publikaci-Hrady,zámky a tvrze Moravské: Již zdaleka vidí cestující z vozu dráhy Olomouc-Česká Třebová u Mohelnice vyrůstati z tmavých lesů pochmurný červeně natřený Mírov-po Špilberku druhou bastilu rakouskou-jako železnou pěst s popravním mečem, která se zvedá k pomstě. Hrad je nyní vší romantiky zbaven, působě dojmem víc nežli střízlivým, jak to nynější účel jeho-trestnice-vyžaduje.
Hrad Mírov založil podle dvou listin vr.1258 a v r.1266 ves, olomoucký biskup Bruno ze Šaumburka, jako majetek olomouckého biskupa. Z mírovských leníků vynikli manové ze Slavoňova, především ke konci 14.stol. v markraběcích bojích Bernart ze Slavoňova na Brníčku. Další z biskupských manů Kuneš ze Zvole, úspěšně hájil hrad ke konci 14. stol. v markraběcích bojích a získal tak zásluhy o olomoucké biskupství a založil tak moc svého rodu. Po husitských válkách, za kterých byl hrad několikrát neúspěšně dobýván, byli páni Kuneš a Bohuslav ze Zvole zvoleni za olomoucké biskupy, a dosáhli i zapsáni hradu Mírova do jejich vlastnictví. Biskup Bohuslav ze Zvole zapsal r.1456 Mírov svému bratrovi Janovi a jeho synům Janovi a Hynkovi „aby jeho zajatce a trestance tam chovali a střežili". Oba bratři ze Zvole byli na straně Matyášově proti králi Jiřímu z Poděbrad ve spojení s pověstnou „Černou rotou" Františka z Háje, se kterou přepadli r.1468 Zdeňka z Postupic a smrtelně zranili, když spěchal na pomoc Jiříkovi z Poděbrad při obléhání Olomouce. Jan ml. ze Zvole měl příjmení „Černý rytíř" a své statky měl i na Opavsku. Olomoučtí biskupové i kapitola si Mírova velmi cenili a zakládali si na jeho držbě. Jen v nejnebezpečnějších dobách jej zapisovali spolehlivým manům, jejich příbuzným a nejhorlivějším katolíků, jako např. pánům z Miličína, ze Zvole a rytířům z Bystřice, Vojnic a ze Zdětína.
V r.1483 povýšili ves Mírov na městečko. Ke konci 15. stol. byl hrad goticky upraven a v pol.16. stol. rozšířen a renesančně přestavěn. Od r.1583 zde byla vězněna řada evangelických a bratrských kněží, zvláště v době pobělohorské.V r.1590 sem byli dopraveni na rozkaz biskupa Stanislava Pavlovského vzbouření sedláci. Vězněm zde byl také šumperský děkan, kněz Kryštof Alois Lautner, obžalovaný v Mohelnici z čarodějnictví, mučen a upálen v r.1685. Hrad nebyl od svého založení nikdy dobyt až Švédové 19.června 1643 po čtrnáctidenním obléhání hrad dobyli a získali značnou kořist. 23.září 1643 získalo císařské vojsko hrad zpět. Při těchto bojích Předhradí i samotný hrad vyhořel. Nový velitel Mírova, Winkler hrad opravil a druhému náporu Švédů v r.1645 již odolal. Po 30leté válce ohrožovali Vídeň a Moravu zase Turci a tak biskup Karel z Lichtenštejna-Kastelkorna biskupské hrady na Moravě i s Mírovem důkladně opevnil, hrad v druhé pol.18. stol. barokně rozšířil a nechal postavit podle plánů G.P.Tencally nový barokní kostel sv.Magdalény. R.1750 byl Mírov prohlášen za kněžskou káznici a tak r.1761 sem byla přeložena kněžská věznice olomoucké diecéze z Hukvald. Pro tyto účely byla postavena na Předhradí trojkřídlá patrová budova. Od r.1801 byl pro věznici zabrán i vlastní hrad. Po r.1848 zanikly i úřady v předhradních budovách. V r.1855 arcibiskup Bedřich Fürstenberg prodal hrad státu na zařízení věznice a Mírov převzal poslání věznice na Špilberku.Před rozsáhlou pseudogotickou adaptací na věznici byly cennější věci odvezeny na zámky v Chropyni a Kroměříži. Upotřebitelné zbraně byly rozdány panským myslivcům. V 50 letech 20.stol. zde bylo vězení pro politické vězně, oběti komunismu a dnes je věznicí pro nejtěžší tresty od 9 let a lze si prohlédnout jen exteriér, ale i ten stojí za to.