Miskolezy (Chvalkovice)

Tato ves zaujme na první pohled svým zvláštním pojmenováním, jež vykládá profesor Antonín Profous ve svém díle "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl III. M-Ř" takto:

"Mískolezy (lid. v Mískolezích, do Mískoles, mískoleskej), ves 7 km sv. od Jaroměře: 1409 census in bonis Myezholez et in villa Chwalkowicz, LEr. IX D 3; 1409 census in bonis suis in Miczkoles dat plebano in Trziebesow, t. VIII, 79; 1545 br. Strakové z Nedabilicz ozn., že n. otec jich Jan w Mizkolesich dy km. prodal Janovi Dobřenskému z Dobrženicz, DZ. 7 B 13; 1584 Jan ml. Dobřenský z Dobřenic zapisuje tvrz Miskolezy, DZ. 90 E 27; 1654 Miskolezy, BR. 12/745; 1790 Hft Nachod: Miskoles, Miskolezy, Schaller XV, 154; 1836 Miskoles 2 1/2 St. w. von Nachod .. ist nach Skalitz eingepf., Sommer IV, 228; úř. 1854 Miskolezy, 1913 Miskolesy.

V prvním členu tohoto MJ. je stč. miezha, miezka, mieska, y, f. ʻmíza, šťáva rostlinná, Pflanzensaftʼ, stsl. mêzga ʻsucusʼ, (Geb. Sl. stč. II, 357) a v druhém členu kořenové nomen agentis od lézti, lezu ʻkriechenʼ. MJ. tedy znamenalo ves, kde bydlili miezkolezi, t. j. lidé lezoucí po míze, za mízou, srov. jm. Mezholezy!"

Zdejší lokalita není zajímavá jen svým názvem, nýbrž také tím, že byla osídlena již v pravěku. První kamenné nástroje byly nalezeny již v počátcích zdejší cihelny, ale nikdo neví, kam zmizely. V roce 1885 se za třebešovským panským dvorem zase přišlo na 16 bronzových nákrčních kruhů. Z obou událostí si tedy můžeme dovodit, že tu žil člověk jak v době kamenné, tak v době bronzové. První zmínku o existenci zdejší vsi můžeme najít roku 1409, a to z predikátu panoše Pešíka Chřipta ze Zblové v Miskolezích, známého rovněž jako Pašek z Heřmanic. Tehdy mu totiž Jan Šváb z Chvalkovic prodal ves Krábčice a převedl odtud kostelní úrok 2 kop na své dědičné zboží v Miskolezích a Chvalkovicích a za desátky z Krábčic odcizených dal náhradu. Místní tvrz dal vystavět nejspíše Jiří Dobřenský z Dobřenic, který zemřel v roce 1582. Po něm ji vlastnil syn Jan mladší, ale pro jeho účast ve stavovském povstání mu byla roku 1622 zkonfiskována polovina majetku a Miskolezy s tvrzí, dvorem a vsí a ves Újezdec byly 21. ledna 1623 prodány Albrechtu z Valdštejna, jenž je v následujícím roce postoupil Marii Mandaléně Trčkové z Lobkovic, čímž se Miskolezy poprvé dostaly k náchodskému panství. Když bylo toto zboží roku 1634 opětovně zabráno, bylo darováno vídeňským servítům a jejich nejvyššímu vikáři P. Josefu Soarezovi, od něhož ho 18. února 1636 koupil Oktavio Piccolomini, čímž se Miskolezy opět dostaly k náchodskému panství a v jeho rámci zůstaly až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1644 přenocovalo ve vsi 80 císařských vojáků. V roce 1744 byla ves vyrabována pruským vojskem. Roku 1836 vznikla místní cihelna. O 7 let později měla ves 44 domů a 307 obyvatel.

V roce 1849 se Miskolezy staly osadou obce Třebešov. 8. července 1863 zde vyhořelo 15 statků se značnými zásobami obilí. 29. června 1866 zasáhly obec události prusko-rakouské války, tj. bitvy u Svinišťan. Roku 1871 byla cihelna rozšířena na kruhovou. O 3 roky později došlo k osamostatnění Miskolez od Třebešova. 18. února 1877 vyhořela stodola V. Müllera, který byl pojištěn na 650 zlatých, ale škoda byla odhadnuta na 1 000 zlatých. O rok později byla založena panská pstruží farma. 27. února 1882 shořelo hospodářské stavení Augustina Müllera z čp. 28. Roku 1890 měla obec 42 domů a 236 obyvatel. 27. července 1902 se uskutečnila v hostinci J. Tylše ustavující schůze místního odboru Národní jednoty severočeské, do něhož se přihlásilo 23 lidí z Miskolez, 27 z Třebešova, 11 z Chvalkovic, 2 ze Svinišťan a 4 z Malé Bukoviny. Z front 1. světové války se nevrátilo 6 místních mužů (Josef Andrejsek, Josef Horák, Vojtěch Jarkovský, Josef Petr, Josef Steinert, František Žďárský).

29. října 1920 byl nalezen v lese poblíž obce zavražděný bývalý řezník Josef Haryška z Náchoda, jehož okradení a smrt měl na svědomí uprchlý kartouzský trestanec František Novotný z Benecka. Roku 1921 měly Miskolezy 40 domů a 166 obyvatel. V letech 1923-1924 byla provedena parcelace zdejšího panského dvora, jenž měl ještě v roce 1902 159,19 ha. Roku 1924 vznikl SDH. O 2 roky později byla cihelna zařízena na výrobu 6 000 000 kusů cihlářského zboží všeho druhu. V roce 1931 byl vyhlášen konkurs na jmění Josefa Růta, nájemce zdejšího mlýna. Ten byl zrušen následujícího roku po rozdělení podstaty. V roce 1931 vzniklo Družstvo pro rozvod elektrické energie. O 6 let později došlo k znovuzřízení místního odboru Národní jednoty severočeské. 27. srpna 1939 byla vyloupena kasa v kanceláři cihelny náchodského velkostatku, pachatel však byl zklamán, neboť byla kompletně prázdná. Za německé okupace nosila obec název Miskoles. Roku 1945 byl zkonfiskován náchodský velkostatek a parní cihelna v Miskolezích byla od něj oddělena. O 4 roky později se z Družstva pro rozvod elektřiny a mechanisaci zemědělství v Mískolezích stalo JZD, jehož předsedou přípravného výboru byl Karel Hanuš. V roce 1952 došlo k hospodářsko-technické úpravě půdy a JZD začalo hospodařit na zcelených pozemcích. O 5 let později se JZD rozšířilo, když k původním 15 členům přibylo 25 nových. Roku 1961 se staly Miskolezy součástí Chvalkovic. O 8 let později prošla cihelna rekonstrukcí. 10. září 1970 vyhořela cihelna a její rekonstrukce byla ukončena až o rok později. V roce 1982 byl založen klub mladých. Roku 1988 začala rekonstrukce starého mlýna čp. 3 na pionýrský tábor a doškolovací středisko, jež byla prováděna n. p. Veba Broumov. V roce 1997 byla osada napojena na chvalkovický vodovod. V letech 1999-2000 vznikla přestavbou zemědělského areálu provozovna strojní firmy VSD-Ládr s. r. o. Roku 2019 vzniklo ženské družstvo SDH. V roce 2022 bylo provedeno rozšíření zdejší kanalizace.

Mezi místní pamětihodnosti můžeme zařadit: od 6. března 1964 památkově chráněný smírčí kříž ze 14. století u plotu čp. 11 (viz https://pamatkovykatalog.cz/smirci-kriz-mezni-kriz-2279474); od 28. února 1964 památkově chráněnou sochu sv. Jiljí z let 1782 nebo 1787 (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-jilji-938515); pomník poručíka Ericha von Schulze od kameníka Josefa Lokvence z České Skalice; kapli sv. Jana Nepomuckého z konce 19. století; kamenný kříž u čp. 20 z téhož období; pomník padlým v 1. světové válce, který vznikl v roce 1919 na místě zavezeného rybníčku a naposledy byl opraven roku 2009. Ze zdejších rodáků jmenujme: přepyšského učitele a spisovatele Josefa Špačka (23. července 1778 Miskolezy - 17. prosince 1843 Přepychy), řídícího učitele ze Zbečníku Vincence Haška (* 9. prosince 1838 Miskolezy), komunálního politika, spolkového funkcionáře a ředitele novoměstské spořitelny Viléma Syrovátku (* 1870 Miskolezy), matematika a fyzika Stanislava Petíru (10. listopadu 1872 Miskolezy - 23. prosince 1950 Praha) a zemědělského technika a konstruktéra Karla Žďárského (* 23. července 1937 Miskolezy). Zajímavou postavou byl truhlář Josef Bohdaský, který byl známý zhotovováním vlastních strojů. Jeden z nich - křídlový stroj na řezání dřeva - vystavoval i na Hospodářské a průmyslové výstavě politického okresu Novoměstského nad Metují v Dobrušce od 25. srpna do 8. září 1889. Naopak na Krajinské výstavě v Červeném Kostelci od 30. července do 30. srpna 1899 prezentoval dvojici svých máselnic. Nesmíme opomenout ani to, že otec královéhradeckého kanovníka a spisovatele Msgre. Josefa Antonína Šrůtka Antonín Šrůtek pocházel z tamního mlýna a ve zdejší cihelně pracoval jako topič a zemřel za nevyjasněných okolností pedagog a skautský činovník Jiří Šimáně (24. ledna 1926 Praha - 11. listopadu 1975 Miskolezy, viz https://www.ceskaskalice.cz/o-ceske-skalici/o-meste/osobnosti/jiri-simane-987cs.html). Dodejme ještě to, že obec je zmíněna v řadě literárních děl, např. v knihách "V dusném vzduchu. Tré obrazů" a "Z podhorských tradic" od Václava Řezníčka.