Moravský Karlov – hřbitov
Jestliže je první písemná správa o Moravském Karlově udávána do roku 1630, dá se předpokládat, že samotná ves nebude o mnoho starší. Už samotná poloha takřka v horském údolí, které je poměrně zaříznuté mezi okolní kopce a hory naznačují, že živobytí zde nebylo úplně snadné. Nakonec i označení, že se jedná o lánovou ves je trošku zavádějící, protže to znamená, že pozemky přidělené jednotlivým sedlákům, spíše chalupníkům se musely zvedat poměrně prudce do přilehlých svahů nad horním tokem říčky Březné. Snad jen dolní část vsi poblíž Červené Vody (pod kterou dnes Karlov spadá) poněkud připomíná rovinu.
Že byl ale Moravský Karlov kdysi větší, přesněji zalidněnější je nasnadě už díky několika relativně výstavných budov v původním centru vsi, kde se nalézá poměrně výstavný kostel sv. Josefa Kalasánského, vedlejší výstavná budova původního obecního úřadu (dnes občasný hostinec), původní fara s barokní střechou a další větší stavby.
Poněvadž kostel je původně farní, je v Moravském Karlově i hřbitov. Ten je položen ve svahu v odbočce k hornímu konci Moravského Karlova. Jde o středně velké pohřebiště s výměrou 3 197 m2. Hřbitov je majetkem obce, tedy Červené Vody a ač to není na první pohled patrné, je stále užíván, byť pohřby jsou tu díky starousedlíkům málo časté (dle wikipedie 74). Není se čemu divit, jsme v historických Sudetech, kde v drtivé většině převládalo obyvatelstvo s německým obcovacím jazykem). Poválečné dosídlení nebylo úplné a i díky nesnadné obživě se tu mnoho nových obyvatel neusídlilo natrvalo. A to navzdory tomu, že okolí Moravského Karlova (Karlsdorf, Mährisch Karlsdorf) obklopuje nádherná krajina nejvyšší části Hanušovické vrchoviny, tedy Jeřábská hornatina (Jeřáb = 1003 m, vzdušnou čarou asi 5 km). Dnes je tak ves v drtivé většině obsazena chalupáři.
V roce 2016 obec zabezpečila úpravu hřbitova ve formě odstranění stínících stromů a obnovou oplocení. Podle možností došlo i k narovnání a opravě stávajících hřbitovních míst. V drtivé většine jsou pomníky opatřeny jmény německy znějícími. Pomníky jsou většinou z období druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Většinou jde o jednodušší stély či obelisky, najdeme tu ale i pár více či méně dochované figurální ozdoby v podobě soch převážně andělských nebo ženských postav. Jeden z nejzajímavějších pomníků je k vidění v levé horní části ve tvaru vysokého jehlanu. Zřejmě chybí nejvrchnější část, ale podle vzhledu bude patřit k nejstarším hrobům celého areálu.
Ještě malá poznámka: nejsem nijaký velký milovník funerálních památek, ale tady jsem neodolal.