Most přes Labe mezi Dřítčí a Němčicemi, tzv. Němčický

Před regulací Labe tekla tato řeka téměř přímo pod obcí. Rovněž původní most se nacházel o trochu jinde. Nejprve se těmito místy jezdilo pouhým brodem a později tu vznikl dřevěný most (zmíněný byl poprvé 30. září 1513, kdy Vilém z Pernštejna povolil Hradeckým lámat kámen na Kunětické hoře a při jejich přejezdu přes most u Němčic jim odpustil vybírání cla), jenž byl mnohokrát opravován nebo obnovován kvůli častým povodním (vzpomínán je v knize "Paměti z mého života", v níž hovoří Václav Vladivoj Tomek o tom, že při svém výletu z Hradce Králové na Kunětickou horu 21. dubna 1835 se přes něj vracel do svého rodiště; v roce 1866 byl most rozebrán kvůli událostem prusko-rakouské války, takže řeku museli přebrodit jak prchající Rakušané, tak jejich pruští pronásledovatelé, ale následně byl provizorně opraven, protože již 5. července 1866 přes něj přejelo pruské dělostřelectvo).

Nakonec byl vybudován v letech 1881-1882 železný most (v souvislosti s výstavbou nové silnice, o níž bylo žádáno pardubickým hospodářským spolkem již roku 1871; o zřízení nového mostu a náhonu bylo rozhodnuto Zemským výborem království Českého v roce 1879 a náklad na to byl určen na 573 zl. a 36 kr., kvůli výstavbě mostu byla jízda mezi Dřítčí a Němčicemi zastavena mezi 19. zářím a 31. prosincem 1881 a konstrukce mostu stála 25 160 zl.) O jeho vybudování si můžeme přečíst v "Čechovi" z 24. června 1882 toto: "Nový most přes Labe u Němčic. Dle návrhu vrchního zemsk. inženýra p. Majera zřízen jest u Němčic v okr. pardubickém ocelový most přes Labe, který má 7 metrů šířky a 48.2 m. rozepnutí. Na výsledek obtěžkací zkoušky byli odborníci velice zvědavi, jelikož v celém Rakousku žádný ocelový most silniční proveden není kromě pražského řetězového mostu císaře Františka Josefa, u něhož ale pouze řetězy zdělány jsou z ocele, ostatní pak části z kovaného železa. Zkouška provedena 20. června. Za obtěžkací hmotu použito lomového kamene, který váhou 85.700 kilogr. na mostě stejnoměrně rozložen byl. Největší prohnutí obnášelo proti theoreticky vypočtěným 41 milimetrům pouze 14 milimetrů a po odstranění obtěžkacího kamene zůstalo stálé prohnutí 2.6 mm, což jest výsledek zajisté překvapující. Konstrukci zhotovila vojtěšská huť na Kladně." Ale i on nevyhovoval svou velikostí a umístěním zvýšeným dopravním požadavkům, zejména však kvůli tomu, že se regulací posunulo koryto řeky jinam, i když ještě v roce 1907 se v plánování regulačních prací počítalo s tím, že bude pouze zvednut výše, nikoliv zrušen.

Výše zmíněná regulace byla součástí rozsáhlého vodocestného programu, který byl stanoven zákonem z roku 1901. S ním spojené splavňovací projekty zahrnovaly celkem 183 km dlouhý úsek, a to od Mělníka až po Jaroměř. Tento obří projekt však nemohl být proveden najednou, a tak probíhal postupně a v různých intencích, když byl všelijak upravován a předěláván. Nejen kvůli 1. světové válce, ale rovněž kvůli finančním otázkám bylo do roku 1918 upraveno pouze 60 km předem jmenovaného úseku, přičemž byla provedena zejména úprava Labe v Hradci Králové a v letech 1908-1910 došlo také k regulaci 2,1 km úseku této řeky u Hrobic (3 velké průkopy o 336 000 m3), jinak se v těchto místech již nic neudálo a nebylo to jen kvůli 1. světové válce.

Další kroky tak zůstaly až na nové československé vládě. Již v roce 1918 byl vydán zákon o státním vodohospodářském fondu a díky získaným peněžním prostředkům se mohla opětovně zahájit úprava středního Labe, jež bylo rozděleno na trojici úseků: Mělník-Kolín, Kolín-Pardubice a Pardubice-Jaroměř. Právě v rámci posledního úseku byly prováděny regulační práce u Dřítče a u Němčic.

Zde se zahájila regulace hned kvůli dvěma problémům. Původní koryto tu totiž tvořilo velmi ostrý zákrut a železný most přes něj měl jen malou průběžnou plochu. Tím docházelo ke značnému vzdouvání vody, čímž nebyla ničena jen silnice z Dřítče do Němčic, nýbrž také všechny přilehlé i vzdálenější pozemky, protože mnohé povodně udělaly z celého okolí jedno velké jezero, a to až k Opatovicím nad Labem a k Čeperce. Důkazem může být množství fotografií, jež bylo při nich pořízeno a posléze publikováno v různých dobových časopisech i novinách. Jedna z velkých a posledních povodní se zde udála po 31. prosinci 1925.

Projekt úpravy řeky byl vypracován Ředitelstvím pro stavbu vodních cest v Praze-Smíchově, v němž bylo počítáno se zřízením nového koryta o větším poloměru 500 m a s výstavbou nového železobetonového mostu o větší světlosti a větším průtoku (architektem byl Ing. arch. Karel Hannauer a projektantem Ing. Hynek Vrbický), přičemž politická pochůzka komise o projektu úpravy Labe v Němčicích se uskutečnila již 4. července 1927 a uvedená úprava byla rozdělena na 2 části - první přiléhala na již provedenou úpravu u Hrobic a druhá pak směřovala k Bukovině. V roce 1932 bylo vypsáno ofertní řízení na jeho realizaci. Tyto práce byly nakonec zadány firmě Khaml a Novák (později firma nesla jméno Ing. Jos. a Frant. Novák) v Hradci Králové za necelé 4 miliony Kč.

Firma zahájila práce v prosinci 1932 (ministerstvo veřejných prací udělilo stavební povolení již 4. března 1931) a nebylo to nic jednoduchého, protože projektovaný průkop o délce 600 m musel být prováděn ručně. Plovoucích rypadel se totiž mohlo využívat jen k výkopům pod vodou, ale na suchu se muselo pracovat výhradně ručně. Tyto výkopy byly prováděny v rámci tzv. nouzových prací. V průměru zde bylo najednou zaměstnáno kolem 100 lidí, kteří dostali opravdu zabrat, neboť celkově mělo být vykopáno 270 000 m3 zeminy, a tak práce trvaly 3 roky. Hodinová mzda dělníka tehdy činila 3 Kč.

Naloženou zeminu odvážela parní lokomotiva se 12 vozíky, přičemž na každý z nich mohly být naloženy maximálně 2 m3 zeminy. Koleje tohoto vlaku vedly ke starému řečišti, jež bylo takto postupně zaváženo. Nejhorší však bylo, když se v části nového průkopu narazilo na opukovou skálu, a tak muselo být využito trhavin.

Jelikož se pracovalo ručně a nebylo ještě tolik moderních výdobytků jako dnes, vzniklo řečiště, jehož šířka byla mezi 74 a 90 m. Dno v příčném řezu bylo provedeno stupňovitě a jeho hlubší část v šířce kolem 30 m bylo určeno pro zamýšlenou plavební dráhu. Kvůli vymílání byly spodní části břehu zpevněny dlažbou, jejich pata byla zajištěna záhozem a horní části byly opevněny drnem na plocho umístěným.

Nový, 110 m dlouhý a 6 m široký most byl umístěn vlevo od toho dosavadního a je složen ze trojice, najednou zhotovených železobetonových kleneb o světlosti 30 m (ve vrcholu mají tloušťku 40 cm a v patkách 70 cm, skruže byly z kleneb odstraněny až 3 měsíce po jejich vybetonování), která byla situována na masivních betonových pilířích, většinou založených na již zmíněném opukovém podloží. Pilíře stojící ve vodě o výšce 6,5 m byly navíc obloženy žulovými kopáky a jejich konce, směřující proti toku vody, byly zpevněny žulovými kvádry o hmotnosti až 26 q. Na klenbách byly situovány masivní poprsní zdi s chodníky a betonovým zábradlím. Vnitřek mezi zdmi byl navíc vyplněn pískem a štěrkem. Zajímavostí může být, že na výztuž do kleneb se spotřebovaly téměř 3 vagony železa.

K připojení mostu, dokončeného 15. září 1934 a zkolaudovaného 23. března 1937, na stávající silnici došlo pomocí 2 navezených ramp, z nichž ta od Dřítče byla dokončena v roce 1934 a rampa od Němčic o rok později. Původně byly nasypány se značným převýšením, protože se počítalo s jejich postupným sesedáním. Ale i dnes je poznat, že byl most umístěn výše nad silnici. Vozovka byla původně ze žulových kostek a později došlo k jejímu vyasfaltování.

Od těch dob most slouží provozu, i když prodělal řadu úprav a rekonstrukcí (naposledy v roce 2002). Nedlouho po svém otevření se na něm i v okolí uskutečnily vojenské manévry. To se psal 22. srpen 1936. Do dějin se zapsal rovněž tím, že zde byl 7. května 1945 Němci ubit němčický občan Miroslav Hájek (* 30. září 1913 Malšovice), jehož tu následně našli lidé s roztříštěnou hlavou. Oficiálně se však hovoří, že byl zastřelen, ale podle jeho ostatků nebyly důsledkem smrti střely jako to, že byl bit pažbami samopalů a surově zmlácen a zkopán. Na tuto věc se nikdy nesmí zapomenout, čeho jsou lidé schopni, navíc když nebyli pachatelé tohoto zločinu zadrženi a odsouzeni, takže se mohli po válce svobodně pohybovat. O rok později mu byl v místech před mostem od Dřítče odhalen pomník. 30. prosince 1987 byl most navíc zapsán do státního seznamu kulturních památek. Více o něm se lze dozvědět zde: https://www.pamatkovykatalog.cz/silnicni-most-15897155.