Loading...
Krčí se nenápadně u kraje ulice Šafaříkovy, kousek od zastávky MHD. Kamenný pomníček s železným křížem, málokdo si ho všimne. Před lety byl vyproštěn z obklíčení okrasných keřů, dneska už ale znovu zarůstá zimostrázem. Nápis sice dobře čitelný, však psán latinsky a tímto jazykem už dneska málokdo vládne. Pár slov o neznámém vojákovi, zraněném v bitvě u Slavkova. Vojenské lazarety byly tehdy po celé Moravě. I v Meziříčí. Proč byl tento nešťastník ošetřován v soukromí a proč byl po smrti pohřben zde, na poli za městem už dneska těžko kdo zjistí.
Zkoušel jsem vypátrat nějakou pověst, která by se k tomuto příběhu vázala. Vždyť se přímo nabízí, aby se kolem takového hrobu o půlnoci potuloval duch v uniformě a strašil náhodné kolemjdoucí. Pověst jsem v žádné sbírce nenašel, neznamená to však, že neexistovala. Ať mi nikdo neříká, že by meziříčtí občané měli tak malou fantazii.
No, před dvěmi sty lety tu možná byla nějaká úvozová cesta, pokroucená Suchá jabloň, či jiné rekvizity, vhodné pro romantickou pověst. Dneska frekventovaná silnice, na jedné straně bývalé kasárna, na druhé sídliště. Hned vedle vyrůstá příměstská suburbie. No, upřímně, být strašidlem, už se mi tu taky nelíbí... A tak pokaždé, když jdu kolem, popřeju v duchu klid a mír neznámému člověku, který si prošel peklem slavkovské bitvy a tento nepatrný kámen jej ještě stále pojí s tímto světem…