Na prohlídce valašskomeziříčského Žerotínského zámku
Krásně opravený Žerotínský zámek s růžovobílou fasádou stojí na západním okraji historického jádra města a z blízkého hlavního rynku je přístupný Komenského ulicí.
Jeho předchůdce tu nad srázem nad Rožnovskou Bečvou nechal vystavět Bernart ze Žerotína v druhé půli 16.století a byla mu vtisknuta renesanční podoba. Na stavbě se podíleli i místní kameníci pocházející z Itálie – Petr Minikat a František Bella. Po třicetileté válce, kdy byl poničen Švédy, provedeny jen nejnutnější opravy a roku 1716 prošel za Františka Ludvíka ze Žerotína barokní přestavbou.
Nové feudální sídlo získalo trojkřídlou podobu a jeho patrové ochozy se do nádvoří otvíraly arkádami. Později přistavěno i druhé patro a k severnímu křídlu přilípnuta coby romantická kulisa i menší brána. V 19.století byly zámecké interiéry znehodnoceny sem umístěnou ženskou věznicí a později také vojenským lazaretem. Tyto nevhodné stavební zásahy se při velké rekonstrukci v padesátých letech minulého století nepodařilo všechny odstranit, ale s úspěchem byly renovovány zbytky štukové výzdoby a maleb.
V současnosti zámek slouží kulturním a společenským účelům. Jeho muzeální a galerijní centrum je funkční od roku 2014 a nachází se v nejdelším jižním zámeckém křídle.
Nás turisty budou zajímat nejen dvě galerie s obměnovanými výstavami, ale především expozice věnovaná věnovaná historii zámku a města, která se nachází v 1.patře. To je přístupno schody i výtahem a ze vstupní chodby před pokladnou se přes okenní skla otevře hezký výhled na zámecké nádvoří s parčíkovou úpravou a kašnou.
Expozice je rozdělena do čtyř na sebe navazujících částí. V té první procházíme zámeckými pokoji, upravenými do období na přelomu 17. a 18.století. Mobiliář samozřejmě není původní - byl zapůjčen ze sbírek. Druhá část je věnována vzniku Valašského Meziříčí a okolnímu osídlení. Třetí nám představí vlastní Žerotíny:
Býval to významný moravský rod zmiňovaný v análech již ve 13.století, ale panského stavu dosáhl až před koncem století následujícího. V té době už Žerotínové vlastnili rozsáhlý majetek. Oni sami nechali zbudovat zámky v Přerově, Náměšti nad Oslavou, Moravské Třebové, Hustopečích nad Bečvou, Dřevohosticích, Břeclavi a Rudě nad Moravou. Tím nejvýznamnějším se staly Velké Losiny. Nejstarším sídlem rodu byl Bludov, v němž Žerotínové sídlili až do 20.století. Většina členů rodu o majetek přišla po bitvě na Bílé hoře. Vyjímkou byla „Meziříčská větev“, které zkonfiskován nebyl. Příslušník rodu Baltazar totiž přestoupil na katolickou víru, díky čemuž mohl převzít města Valašské Meziříčí, Krásno nad Bečvou a Rožnov pod Radhoštěm. Zdědil také Přerov a později na Moravě zastával úřad nejvyššího zemského sudího.
Čtvrtá část expozice je věnována dílu J.I.Sadlera – velkého barokního umělce, který pracoval i tady na zámku.
Po zaplacení vstupného se nás dvou (a ještě několika manželských párů) ujala šikovná děvčica (průvodkyně) v kroji a prohlídku jsme začali v prvních dvou komnatách vybavených nábytkem, sedací soupravou, mnoha portrétními obrazy, jedněmi hodinami a figurami zámeckého pána a paní. Ze třetího rozlehlého sálu s polozaklenutým stropem a zbytky nástěnných maleb se nám otevřel zajímavý průhled dalšími pokoji – tzv.enfiláda.
V sále se konají i svatby, přičemž novomanžele ze stěn bedlivě sledují portréty starých členů Žerotínského rodu.
V dalších místnostech doplněných nábytkem jsme si mohly prohlédnout dokonalé modely města i zámku, další obrazy, genealogii Žerotínského rodu, ložnici a obrazy barokního umělce J.I.Sadlera.
Historii věznice jsme se dozvěděli z malé info tabule:
Provozně drahý zámek Žerotínové roku 1854 prodali státu a ten zde o rok později zřídil ženskou věznici, která byla funkční až do roku 1911. Byla určena až pro 300 osob. Její provoz zajišťovaly sestry řádu SV.Vincence De Pauly. Na svou dobu to bylo moderní zařízení, ale o pobyt v něm asi nikdo nestál. Odsouzené si svůj trest odpracovávaly ve vězeňských dílnách a zbytek dne musely trávit v přísném mlčení. Nevhodné hyginenické podmínky ohrožovaly jejich zdraví a údajně zde zemřela každá sedmá vězeňkyně. Dle lidových báchorek tu byla umístěna i slavná kávová travička – Maryša. (Dotyčný, kteý tuto fámu rozšířil, si asi neuvědomil, že se jednalo toliko o fiktivní postavu z pera bří Mrštíků...)
Tahle valašskomeziříčská věznice byla jedinou ženskou věznicí pro celou Moravu a Slezsko.
Na závěr prohlídky nás čekal (jako třešnička na dortu) pohled z patra dolů na barokní kapli Smrtelných úzkostí Ježíše Krista (z 18.století) s iluzivní výmalbou, která se právě renovuje. Díky své unikátní výzdobě patří sakrální interiér k těm nejkrásnějším na Valašsku.
(Prohlídka trvala si 45 minut, nám osobně se moc líbila a myslíme si, že při těch 120 Kč na osobu to bylo „za málo peněz hodně muziky!“)
Přidat do oblibených uživatelů
Valašské Meziříčí
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Na prohlídce valašskomeziříčského Žerotínského zámku
