Nad údolím Hučivé Desné – vyhlídky na zelené cyklo 6157
Nedávno jsem někde přečetl, že Kouty nad Desnou jsou (nebo leží v) srdcem Jeseníků. Za svůj krátký život jsem se tedy s touto informací setkal kupodivu poprvé. Nicméně fakt, že leží vlastně pod stykem hlavních dvou podcelků Hrubého Jeseníku, tedy Pradědské hornatiny (na východě, té vyšší) a Keprnické klenby (na západě, o něco nižší), by této charakteristice mohl odpovídat.
Nakonec z Koutů na hory vyráží turistické značení všeho druhu a skoro všech barev. Platí to jak o značkách pěších, tak cyklistických. Vede tu i jedna lyžařská značka, ale ta vlastně odpovídá ve větší části značce pěší (modrá na sedlo).
Část značení je využívaná dlouho a a hojně, zejména počtem výletníků. Některé tak zaplněné nejsou, snad že jsou novější a tím i neznámé, nebo se zdají málo atraktivní. Svým způsobem je to i škoda, protože i na těch méně frekventovaných trasách se dají najít pěkná místa.
Zčásti to platí na zelené cyklotrase s číslem 6157. Jde vlastně o takovou spojku mezi Přemyslovem (dolním koncem) do údolí Hučivé Desné Tzv. Knížecí cesta) a přes západní úbočí Šindelné hory a Suché hory do Koutů. Větší část sice vede lesem či údolím (podle Hučivé Desné), ale v nejvyšších partiích překonává výšku 1000 m a v těch místech v úžlabině mezi Šindelnou a Červenou horou se stále dají najít i pěkná vyhlídková místa. Nakonec i zřejmě z podobných důvodů tu Lesy ČR postavily dřevěný přístřešek. Výhledy sice nedosahují širokých obzorů, jsou spíše omezené na hory nad Hučivou Desnou. Asi nejzajímavější je Klínová hora s masivními suťovými poli, na ni navazuje bezprostředně Spálený vrch (takový předvrchol Vozky), v jihu se objeví masiv Černé stráně, při cestě lesem od Koutů z jihu pak občas vykoukne Červená hory. Samozřejmě vděčná je i procházka kolem Hučivé Desné s jejími povodňovými stupni. Letos probíhala masivní obnova protipovodňových opatření, tak bude otázka, jak to bude na říčce po jejich dokončení vypadat.