Neuschwanstein

Neuschwanstein je velkolepý zámek, umístěný na vysokém skalnatém vrchu v bavorských Alpách nedaleko soutěsky Pöllat. Nechal jej vybudovat bavorský král Ludvík II.

Ludvík byl korunován v Mnichově roku 1864 (jako osmnáctiletý), ale již od počátku bylo zřejmé, že o reálné panování nemá zájem. Pokud mohl, dával přednost divadelním představením a rád se nechal unášet fantastickými představami, ve kterých vystupoval po boku již dávno zemřelých panovníků. Posedlost u bavorského panovníka Ludvíka II. propukla již v roce 1861, kdy tehdy patnáctiletý korunní princ shlédl svou první operu. Byl to Wagnerův Lohengrin, který už Ludvíkovu duši nikdy neopustil. Král byl obrovským fanouškem Richarda Wagnera a celý zámek je v podstatě poctou tomuto skladateli a jeho operám.

Iluze a vidiny se prolínaly do panovníkova života ve stále větší míře a na konci života mu zřejmě čas od času nedovolily přesně rozpoznat fantazie od reality. Předtím však dokázal plně využít možností, které měl jako bavorský král. Nejznámějším výsledkem jeho představ o životě v jiných dobách je zámek Neuschwanstein.

Bavorský panovník se svůj vysněný projekt rozhodl realizovat na skalní plošině nad zámkem Hohenschwangu, kde prožil velkou část svého mládí. Trosky dvou středověkých hradů, které tam do té doby stály, nechal Ludvík v roce 1869 odstřelit trhavinou a celou plošinu tak o několik metrů snížil. Pro asi dvě stovky dělníků začala 17 let trvající dřina v krajně obtížném terénu. Král měl do nejmenších detailů promyšleno, jak má zámek vypadat a nehodlal na svých představách cokoli měnit. Není tedy divu, že se při budování Neuschwansteinu vystřídalo několik stavbyvedoucích. Jeho stavba stála přinejmenším 12 milionů marek, což byla obrovská suma, ze které byli královi ministři zoufalí.

Zámek byl navržen Eduardem Riedelem, malířem Christianem Jankem a architektem Georgem Dollmannem. Pětipodlažní zámek je postaven v romantickém stylu a jako model používá hrad Wartburg a je zde mnoho scén z Wagnerových oper. Lohengrin, Tannhäuser a Parsifal jsou nejčastějšími motivy na stěnách místností zámku.

Ludvík byl nejen velkým snílkem, ale také milovníkem moderních technologií. Ve své ložnici měl třeba splachovací záchod a o kus dál měl zabudovaný i telefon.

Zámek působí stejně rozporuplně jako panovník. Je sice na romantickém místě, ale také na nepříliš dobře přístupném. Z větší vzdálenosti působí málem jako divadelní kulisa. Přes vnější půvab se jedná o dílo, které by sotva pochválil některý architekt, protože pro odborníky je tento zámek nepřirozenou směsicí stavebních slohů a to nejen navenek, ale ještě více v interiérech (což působí „přeplácaně“ a kýčovitě).

Trůnní sál je navržen v byzantském stylu. Sál je dvoupodlažní a byl dokončen v roce úmrtí Ludvíka II., v roce 1886. Ludvík schválil návrh na rozměrný trůn z čistého zlata, Stříbra, ale jeho zhotovení se již nedožil. Jídelna má dekorace z vyřezávaného dubu. Ložnice je vyzdobena v novogotickém stylu. Na řezbářských pracích se pracovalo 4,5 roku. Královská postel je nejbohatěji vyzdobena. Vedle své ložnice si dal Ludvík zbudovat kuriozitu – umělou jeskyni se sádrovými stalaktity, tryskající fontánou a mechanickým měsícem. Za druhými dveřmi se skrývala visutá zimní zahrada s výhledem na Füssenskou planinu, plná palem a pomerančovníků v květináčích. Vzduchem volně poletovali kolibříci. Obývací pokoj je věnován Lohengrinovi, celá Ludvíkova komnata je vyzdobena motivy z opery. Studovna je v gotickém stylu a představuje historii hradu Wartburg. Pěvecký sál je ve 4. patře a opět kopíruje jemu odpovídající salón v hradu Wartburg.

Za svého života na zámku král nepřijal jedinou návštěvu. Výjimkou byla jeho matka, kterou k jejím šedesátinám pozval na prohlídku tehdy ještě rozestavěného zámku.

Když se procházíte tímto monumentálním zámkem a seznamuje se s vrtochy podivného panovníka, získáte dojem, že Ludvík žil ponořen ve vlastním světě, ve kterém vládli hrdinové německých bájí a pověstí. Není divu, že okolí se dívalo na krále s rostoucí nedůvěrou, která nakonec vyvrcholila zbavením krále svéprávnosti i bavorského trůnu.

V roce 1886 vydal Ludvík II. svému ministrovi financí příkaz prodat Bavorské království a koupit někde v tropických krajinách novou zemi. To už bylo na vládu příliš, proto se ministři sešli a jednohlasně provolali krále nesvéprávným.

Ludvík se dožil pouhých 40 let a jeho konec byl stejně záhadný jako jeho oblíbené divadelní kusy od Richarda Wagnera. V červnu 1886 byl Ludvík v nočních hodinách v Neuschwansteinu vylákán ze své místnosti a bavorský psychiatr, doktor Bernhard von Gudden (který vydal dobrozdání o jeho nesvéprávnosti), svému králi na místě oznámil, že jej musí zadržet jako osobu duševně chorou a nechal jej odvézt na zámek Berg. Král však měl své jasné období, kdy se choval normálně a tak mohl odhadnout, že jej v budoucnosti čeká asi jen ponížení a samota.

Druhý den pobytu v Bergu byla králi povolena vycházka. Na podvečerní procházce doprovázel Ludvíka doktor von Gudden a zamířili společně k blízkému Starnberskému jezeru. Když se stále nevraceli, začali lidé ze zámku oba zmizelé hledat a nakonec je našli oba utonulé v jezeře. Ani jednoho se nepodařilo zachránit. Stalo se to v červnu 1886. Popsanou tragédii se nepodařilo nikdy jednoznačně vysvětlit. Dodnes se neví, jak vlastně král Ludvík II. zemřel, zda zvolil dobrovolně smrt v jezeře utopením, zda se pokusil o útěk, během kterého utonul, nebo zda se o jeho konec zasloužil někdo cizí.

Otevírací doba: Duben – září : 9 – 18 hod. (Ticketcentrum: 8 – 17 hod.)

Říjen – březen: 10 – 16 hod. (Ticketcentrum: 9 – 15 hod.)

Vstupné (v roce 2008): 9 Euro jen na Neuschwanstein nebo 17 Euro v kombinaci se zámkem Hohenswangau

Vstupenky se prodávají dole pod zámkem v „Ticketcentru“, nikoli až u zámku. Již při koupi vstupenky nahlásíte, že chcete výklad v češtině. Na vstupence je vyznačen čas, v kolik jde vaše výprava na řadu. Proto do té doby už musíte být na nádvoří. K zámku se dostanete pěšky 30 – 40 minut (vede tady několik cest – pozvolnější i prudší), nebo nahoru jezdí koňský povoz a také něco jako autobus. Dále je na vstupence vyznačené číslo výpravy. Na nádvoří zámku je turniket se světelnou tabulí. Ve stanovenou dobu na světelné tabuli naskočí číslo vaší výpravy. Pak teprve přistoupíte k turniketu a vložíte do něj vstupenku (čárový kód napřed a na vrchu). Na turniketu se rozsvítí zelená a můžete pokračovat dál. Následuje vchod do zámku, kde obdržíte audio guide – přístroj podobný mobilu, ze kterého vyslechnete výklad v češtině (pokud máte správně nastaveno). Na konci se zařízení musí vrátit, protože jinak začne nepříjemně pípat. Prohlídka trvá zhruba 30 minut, výpravy chodí 5 minut po sobě, uvnitř je zákaz fotografování.

6. místo - TOP 100 turistických cílů Německa