Nikdy nedobytý Helfštýn, svátek kovářů Hefaiston 2017 a skalní plotny pod hradem.

Tento článek jsem psal někdy o prázdninách roku 2017. Přesněji řešeno poslední den měsíce srpna tohoto roku. Kdo ví kdy bude zase příležitost se na takovou krásnou a populární akci jít podívat….

 

 

 

Metalový svátek v Ostravě mi nějak nevyšel, i když zpěvačka a skupina Arch Enemy (Alissa White-Gluz) byla velice lákavá (nepochybně by tato dračice „stála za hřích“ :-)) ), ale svátek uměleckých kovářů Hefaiston na zřícenině hradu Helfštýn jsem si už ujít nenechal. Poprvé jsem zde byl před rokem a hrad i výhledy z něj mě natolik zaujali, že jsem si řekl, že přijdu i další rok. A toto jsem si řekl i při letošním Hefaistonu 2017. Pořádá se zde každý rok poslední víkend velkých prázdnin. Nyní to byl již 36 ročník největšího mezinárodního setkání všech, kteří mají něco společného s kovy a jejích tvářením. Není od věci si něco na tento svátek odložit, je zde spousta lákadel, výrobků, "čtiva", nožů a dalšího jejichž ceny nízké nejsou, ale každý kdo se kdy pokusil něco vykovat tak ví, že na pár minut kovařina vůbec není :-) 

   Do Lipníku nad Bečvou jsem dojel vlakem a na hrad výjimečně tyto dny jezdil speciální autobus zhruba jednou za půl hodiny. Než jsem se nechal dovést na Helfštýn, nemohl jsem si odpustit několik lákadel tohoto města. Byla to zámecká zahrada, kde je část i na střeše, velice zvláštně rostlý buk lesní jmenující se "Opičák" a také husitská kazatelna - bývalá židovská synagoga. 

   "Opičák" se v roce 2005 stal stromem roku. Jedná se o buk lesní s obvodem kmenu 433 cm ve výšce 1,3 metru. Strom roste v zámeckém parku, který byl založen v polovině 17 století. Nyní je součástí městské památkové rezervace. Osm větví zakořenilo a vytvořilo nesmírně zajímavé zákoutí. Bylo by hříchem být v Lipníku a tento nádherný strom minout. Další nádherou, kterou by byla škoda jen tak projít je před zhruba sedmi lety obnovená zámecká studna. Ta byla dlouho skryta a právě až v roce 2010 "objevena". V zámecké zahradě by se měly nacházet dvě studny, tato by měla být starší. Krásnou půlkulovou mříž nad ní vytvořil umělecký kovář Jiří Jurda. Studna má mít úctyhodnou hloubku 12 metrů. Podobné hloubce se přibližují některé pseudokrasové jeskyně v Beskydech. Mnoha lidem může tato hloubka již způsobovat závratě a u těch kterým ještě ne, nepochybně vzbudí úctu. Na horní obezdívce studnu hlídá žába (kovaná). Posledním místem, které jsem chtěl tuto sobotu v Lipníku navštívit byla husitská kazatelna vytvořená z bývalé židovské synagogy.

    Vrátil jsem se na nádraží a počkal na autobus na Helfštýn. Dobře jsem udělal, že jsem nastoupil už na zastávce vedle vlakového nádraží. Na dalších již nastoupilo tolik lidí, že se do autobusu sotva vešli a řidič měl při stoupání nahoru co dělat, aby vůbec vyjel :-) Nakonec jsme dojeli před hrad a vstup stál stejně jako minulý rok tedy 200,- Kč. Za vstupem jsem si vzal nějaké čtivo u stánku lipnického turistického infocentra a o kus dále byla možnost si vlastnoručně vyrazit minci Hefaistonu a také Jánošíkův dukát. Toho jsem nemohl nevyužít a jednu minci jsem si za 20 korun vyrazil. Na zpáteční cestě jsem si vyrazil i další pro rodiče a kamarádku. Napravo byl ještě další stánek "Kovářského společenstva" - (Společenstvo uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů - podkovářů Čech, Moravy a Slezska). Zde jsem si koupil malé i větší podkovy (pro štěstí) rodičům i kamarádce.

   Pokračoval jsem dále k místu, kde se minulý rok kovala nejdelší špička, protože tehdy se na mě nedostala řada. Kluci přede mnou byli velice šikovní a jeden si vykoval podkovičku a druhý nějaký háček na zeď. Pak přišlo na řadu to těžší. Už jsem se nedíval, ale i já jsem se možná po patnácti nebo dvaceti letech, kdy jsem byl naposledy v kovárně v dílnách na průmyslovce o něco pokusil. Tehdá ve škole jsem koval skobu. Byla hezká, měla jen jednu "menší" chybičku - ve zdi ani v dřevě by určitě dobře nedržela :-))) Byli mi podány kleště s krásně žlutooranžově svítící kulatinou a s poznámkou mistrů kovářů "Vám dáme trochu lepší kladivo" - myšleno tím větší :-) a já jsem se dal do kování. Jak jsem do té doby nikdy nechválit žádné posilovny - mě by tam nedostali - naprostá nuda, tak tady jsem viděl, že nějaký menší trénink na pravou ruku by neuškodil a že určitě nejsem v takové formě jakou jsem měl někdy kolem pětadvaceti :-) Když už jsem se ale dal na boj, tak jsem bojoval. Netušil jsem o kolik se mi tuto kulatinu podařilo prodloužit, ale aspoň jsem se pokusil připomenout něco co mi na střední moc nešlo. No, špička moc špičatá není, ani není nejdelší, ale aspoň jsem dokázal udržet trochu její rovnost. Na příští Hefaiston 2018 budu muset přece jenom trochu více "potrénovat" :-)))

   Pochopitelně před kováním jsem se posilnil dvanáctkou, abych neměl žízeň :-) Se svou vlastnoručně vykovanou nešpičatou špičkou jsem šel dále prohlížet práce těch kteří to umí :-) Kdo má zájem může si vystoupat několik schodů v Husitské věži a kochat se pohledem na okolí. Pro geologicky smýšlející lidi je možno připomenout, že je hrad Helfštýn se nachází na kře Maleníku (již se jedná o část Českého masívu) a jeho severozápadní část s výrazným prolomem (propadem) do Moravské Brány se připojuje k okrajům karpatských příkrovů. Nemohu se tedy divit, že když jsem si před výletem prohlížel mapu okolí Helfštýnu, tak jsem viděl znázornění prudkých svahů (těm jsem se nedivil, bylo mi to jasné již před rokem jak těžce autobus postupoval nahoru). Co jsem nevěděl, ale trochu v to i doufal… Že by snad? Že by snad zde mohly být skalní výchozy nebo dokonce skály. Nebudu čtenáře napínat a mohu říct, že to co jsem nakonec viděl překonalo veškeré mé očekávání. Prudké svahy jsou zde ozdobeny balvany a hlavně mnoha velkými šikmými plotnami, které jsou využívány jako horolezecké stěny. Nevypadají až tak prudce, ale prý je lezení po nich velice nevšední. Kámoška nebyla moc nadšena, ale zvědavost mi nedala (inu jsou v životě priority :-)))  ) a já jsem se rozhodl, že začnu sestupovat pod bývalým vodním příkopem směrem dolů k Týnu nad Bečvou. Po chvíli klesání přešlo ke kamenné "předehře". Nejprve menší skalky a skalní "stříšky", ale už i zde to začalo být náročnější na pozornost abych někde neudělal sestup "příliš rychlý". Útvary se začaly zvětšovat a já jsem opět byl v mém oblíbeného "kamenného království". Nakonec jsem se dostal k jedné asi tří nebo čtyřmetrové šikmé plotně, kterou jsem se rozhodl překonat. Vyzkoušel jsem nové pohory a také jak dobře nebo špatně "pata boty" po této šikmině dokáže řízeně klouzat. Sestup se podařil a boty opět prošly jedním z nutných testů. Některé větší šikmé plotny, na které jsem již odvahu neměl, jsem obešel až jsem se dostal do jednoho čarovného místa s krásně se zešikma špičatícími "zuby" před vysokou a dlouhou šikmou plotnou (střechou) na níž jsem již viděl i několik jistících bodů. Sestoupil jsem níž až k horolezcům, podle nichž jsou dále také podobné skály, ale právě tyto pod hradem jsou prý horolezci používány nejčastěji. (Při následujícím Hefaistonu jsem i s Renátkou na ně šel podívat – jedna skála se jmenuje „Gabrielka“ a nad ní se nachází i menší vyhlídka. Podle stránek ČHS se zde v současnosti nachází 81 cest obtížnosti 3- (s názvem Komfortní) až 9 (s názvy Zlatá žíla). Tato skála se podobá již více „běžné“ skále, nejedná se o plotnu. Následující čtyři blíž k Týnu nad Bečvou se nazývají postupně Čtvrtá plotna – Matrhornek, Třetí plotna – Odmítavá, Druhá plotna – Bezejmenná a nakonec První plotna – U okna.)

   Kdyby takovéto skály byly kolem dokola hradu Helfštýn, tak toto je má představa těžce dobytného opevnění. Vhodnou volbou místa pro stavbu lze zajistit relativně velké bezpečí obyvatel této pevnosti. Patrně více než spousta slov řeknou fotky, případně nejlépe samotná návštěva tohoto místa. Vřele doporučuji! Krásné, kouzelné i tajuplné místo, kde zvonivý cinkot kovářských kovadlin přidává místu i skalám úplně jinou, těžce popsatelnou atmosféru. Ač vůbec nejsem zastáncem válčení, tak atmosféra chlapů, kteří mají v rukou sílu i cit aby vykovali nějakou krásnou věc, melodický i zpěvný cinkot kladiv dopadajících na kujnou ocel na kovadlinách v pravidelném rytmu slyšitelném široko daleko mi v hlavě vytvářel představu asi ne příliš nepodobnou středověkým soubojům chlapů jejichž slovo platilo a znamenalo víc než jakákoliv měna a otázka cti měla nejvyšší hodnotu. Ten, kdo ji nectil nebyl hoden ničeho. 

 

Krásná a vcelku i očekávaná je skutečnost, že hrad Helfštýn nebyl NIKDY DOBYT!!

  Jak se toto "slovo chlapa" v dnešní, především politické nebo podnikatelské a "manažérské" společnosti ztrácí. Skoro bych řekl, že již je mezi "kriticky ohroženými". :-(