Nový židovský hřbitov na Olšanech v Praze

Toto olšanské pohřebiště má obdobný osud jako sousední katolická a obecní, protože i ono bylo původně využito během morové epidemie v roce 1680, a to zejména v tehdejší V. části města Prahy. Tehdy byl totiž v místech současného pohřebiště zřízen zvláštní špitál čili lazaret, do něhož byli umisťováni morem nakažení příslušníci židovského vyznání. Protože přenášení zde zemřelých na židovský hřbitov v centru Prahy nebylo povoleno, byly pochovávány mrtvoly z lazaretu na přilehlém poli o délce 9 3/4 sáhu a šířce 42 loktů, které bylo zakoupeno 12. ledna 1680 židovským pohřebním bratrstvem a obcí starších od předchozího vlastníka Ondřeje Němce. A jeho růst je vidět již z toho, že během 10 měsíců roku 1680 zde bylo pochováno na 3 000 lidí.

Když morová rána tak nějak odezněla, alespoň se tehdy zdálo, tak byl lazaret i hřbitov opuštěn a nevyužíván. To se změnilo až v roce 1713, kdy nabyl mor opětovné síly. Během 5 měsíců, tj. od srpna do prosince, zde bylo pochováno dalších 3 388 ostatků. Další využití tohoto pohřebiště lze najít roku 1714, což je vidět z řady židovských nápisů na náhrobních kamenech, pokud nepočítáme množství dochovaných listinných a jiných materiálů o tom. Jako ukázku toho, o jakou se jednalo katastrofu, můžeme citovat ze staré knihy stanov židovského pohřebního bratrstva ze 2. dne měsíce nissanu 478 (podle našeho kalendáře 1718): "Jelikož v době moru na hřbitově zevnitř města ležícím, známým pod jménem Lazaret, nesčetné ženy i mužové z větší části nejdůstojnějšího karakteru a ušlechtilého původu pochováni byli, tak že lze za to míti, že pozůstalí tehdy s těmito mrtvolami zaměstnaní předepsaných zvyklostí a obřadů následkem velikého, neštěstím tím způsobeného rozčilení dbáti nemohli, stanovuje se pro věčné časy, že každoročně v měsíci Elalu deset, losem od představenstva stanovených členů postiti a s představenstvem a rabínem bratrstva jmenovaný hřbitov navštíviti a dle nařízení rabína zemřelé jménem celého bratrstva za odpuštění prositi mají pro zanedbání obřadů se strany tehdejších členů pohřebního bratrstva."

Podle dalších dochovaných náhrobků můžeme říci, že k opětovnému pohřbívání zde došlo v letech 1747-1750, a to v souvislosti s vyhnáním Židů z Prahy v roce 1745, když se usadili v blízkosti svých milovaných míst, tj. v pražských předměstských obcích. Když se poté vše vrátilo do starých kolejí, tak se tu opětovně přestalo pohřbívat, což vydrželo více než tři desítky let.

Stejně tak jako u ostatních olšanských pohřebišť má i jeho rozšíření na svědomí nejvyšší rozhodnutí z 23. srpna 1784, jímž bylo rozhodnuto o zrušení všech pohřebišť ve městech a jejich přemístění dále od obydlených míst. Ani židovská obec se tehdy nechtěla stavět císařské vůli, a tak byla ještě téhož roku přikoupena sousední, ze 2 parcel sestávající vinice a již od května 1787 zde byli pohřbíváni všichni pražští obyvatelé izraelského vyznání, k nimž později ještě navíc přibyli obyvatelé téže víry ze Žižkova, Vinohrad a části Karlína.

Tento dosavadní hřbitov, na němž bylo v letech 1787-1889 pohřbeno přinejmenším 37 596 osob, však přestal vyhovovat zdravotním předpisům a na naléhání vinohradské a žižkovské městské obce (od let 1869-1870; "Olšanské hřbitovy katolické i židovský nemohou v území našem zůstati; pouze o to se jedná, by lhůta, do které zůstanou, již co nejrychleji byla ukončena") rozhodlo c. k. místodržitelství v roce 1884 o tom, že s koncem následujícího roku musí skončit pohřbívání na původním židovském hřbitově a izraelské pohřební bratrstvo se musí poohlídnout po novém místě, kde by mohlo být založeno nové pohřebiště. Kvůli tomu zakoupilo pozemky č. parc. 499 a 500 na katastru Žižkova o rozloze kolem 73 800 m2, ale za příhodné tomuto účelu byly uznány žižkovským obecním zastupitelstvem až roku 1889.

K vybudování nového židovského hřbitova došlo v 90. letech 19. století, kdy byl oficiálně v roce 1889 založen, jak již bylo výše zmíněno, a slavnostně otevřen 6. července 1890, 2 dny po prvním zdejším pohřbu. V letech 1891-1893 byla podle projektu architekta Bedřicha Münzbergera vybudována neorenesanční obřadní síň a za ní dům očisty bejt tahara a márnice. Vedle toho však byla zřízena nová zeď okolo hřbitova a byly provedeny i další potřebné práce, aby se vyrovnal svou krásou těm okolním. K jeho rozšíření došlo ve 20. letech 20. století a roku 1933 získal novou obřadní síň podle projektu architekta Leopolda Ehrmanna a stejně tak nový urnový hřbitov. V roce 1983 pak byla dokončena generální oprava exteriéru obřadní síně čp. 712.

Nový židovský hřbitov, který přežil všechna nesnadná období, a to včetně německé okupace, byl nakonec 22. prosince 1964 zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/novy-zidovsky-hrbitov-14892516). Na závěr dodejme, že zde byla pochována řada výrazných židovských osobností, z nichž můžeme zmínit: císařovnou Marií Terezií potvrzeného primátora pražské židovské obce Israela Šimona Frankla († 21. února 1791) a rabína Ezechiela Landaua († 29. dubna 1793), spisovatele Franze Kafku († 3. června 1924), básníka Jiřího Ortena († 1. září 1941), spisovatele Otu Pavla († 31. března 1973) či jeho kolegu z branže Arnošta Lustiga († 26. února 2011). Ne nadarmo tu tedy nalezneme náhrobky od výrazných postav naší architektury a sochařství, např. od stavitele královéhradeckého muzea Jana Kotěry (hrobky rodin Robitschových a Elbogenových z roku 1920). Více informací lze dohledat zde: https://www.synagogue.cz/hrbitovy?p=22.