NPR Koda
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Rezervace
NPR Koda rozkládající se jihozápadně od Berounky mezi obcemi Srbsko, Tetín a Tobolka na rozloze 4,63 km2 je jedním z nejstarších chráněných území v CHKO Český kras. Vyhlášená byla v roce 1952. Jedná se o členité, vesměs zalesněné území.
Území je tvořeno horninami starších prvohor, které jsou bohaté na zkameněliny mořské zvířeny. K vidění je zde řada chráněných rostlin, například koniklec luční či lomikámen vždyživý, vzácné houby jako káčovka ploská či muchomůrka Beckerova. K vidění je i řada vzácných či ohrožených druhů živočichů, například čolek obecný či užovka hladká.
Na území rezervace je také řada lokalit s archeologickými nálezy prehistorického osídlení.
Územím prochází tři turistické značky. Ze Srbska směrem na Tobolku je to žlutá značka, z Tetína pak zelená a modrá. Zelená rovněž směrem na Tobolku, modrá přes Korno na Liteň. Na modré značce je také odbočka ke Kodské jeskyni.
Národní přírodní rezervace Koda je jedním z nejkrásnějších míst Českého krasu. Najdeme ji v berounském okrese v blízkosti vesnice Srbsko. Dojedeme sem buďto vlakem a vystoupíme stanici před Berounem, nebo autem, ale to necháme na konci vesnice a dále už se dostaneme jenom pěšky.
Od nádraží se vydáme po značené trase, kterou však doporučuji velmi brzy opustit a vydat se podél krasového potoka Kodskou roklí. Tady najdeme trampskou osadu Údolí děsu, jednu z prvních, ne-li vůbec první v tomto kraji. Malé chatky a dřevěné sruby mezi kopci a zurčící potok mezi nimi vypadají kouzelně. Smiřme se ovšem s tím, že pokud zrovna jejich majitelé budou posedávat na malých verandičkách, budou po nás, nevítaných vetřelcích, pokukovat trochu nevraživě.
Jak budeme pokračovat dál, podél cesty jsou krásně vidět na zvětralých stráních jednotlivé vrstvy vápence, tak, jak je zub času skládal na sebe. Každé roční období tu má něco do sebe; na jaře jsou stráně bílé a fialové sasankami a podléškami, v létě obdivujeme bujné mechorosty; podzim, kdy stromy a keře hrají všemi barvami, je snad nejkouzelnější.
Cestou narazíme na starý, zjevně vyhořelý nejspíše mlýn a jak se tok potůčku zklidňuje a rozšiřuje, sledujeme krasovou činností vytvořené malé hráze. Působí tak, jako by tu pracovala kolonie kupříkladu bobrů; je to však jen a jen činnost vápence (podobné krasové jevy, samozřejmě ve větším měřítku, můžeme sledovat např. v Chorvatsku na Plitvických jezerech).
Pokud půjdeme stále kolem potoka, dojdeme na rozcestí v osadě Koda. Tady uvidíme unikátní Kodský mlýn a Rybníček, na jehož břehu už nám chybí pod vrbou jen vodník, šijící si botičky do sucha i do vodičky... Tento rybník, napájený vodou z krasového pramene s teplotou 10°, nikdy nezamrzá.
Nad krasovým pramenem je kaplička. Ze studánky se, bohužel, nenapijeme - je v současnosti zavřená.
Když se dosyta vynadíváme na tu krásu kolem sebe, vydáme se po značené stezce (modré) k jeskyni Koda. Jdeme listnatým lesem do poměrně prudkého kopce a někteří výletníci dokonce občas špačkují, kam že se to vydali. Zhruba po jednom a půl kilometru přijde velmi nenápadná odbočka doleva; sledujeme polámané větve a vyšlapanou cestičku, abychom ji neminuli. Po pár metrech jsme přímo u jeskyně, která si trůní na vrcholu kopce a díváme se prudkým srázem dolů.
Spousta návštěvníků se někdy dokonce cítí ošizena, někteří čekají krápníky, jiní cosi obrovského. Jeskyně je malá a úzká, na délku měří jen 17 metrů. Její jedinečnost spočívá v tom, že tu byly učiněny nálezy dokazující její osídlení od doby kamenné až do středověku.
Od jeskyně se my, fyzicky zdatní, pustíme rovnou prudkým svahem dolů (kdo to nezvládne po nohách, vezme to klidně po zadní části těla) a tím si ušetříme zhruba kilometr a půl cesty zpět. Vydáme se opět po značené cestě zpátky do Srbska a uspořený čas můžeme věnovat kupříkladu Plzni jako křen v jedné ze tří Restaurací, které jsou v okruhu deseti minut od nádraží. Zvolíme-li Restauraci U Kapličky, můžeme si tu rovnou koupit turistickou známku.
Nenechte se, prosím, mýlit mými přiloženými fotkami, které jsou z výletu konaného v opačném pořadí; přišli jsme ke Kodě z Tetína a končili na 60. míli. To by ovšem bylo spíše na cestopis, normální trasa výletu do Kody bývá tato popsaná.