Obec Hervartov

Půl tisíciletí stojí v hervartovských v kopcích na půl cestě mezi Prešovem a Bardějovem dřevěný kostelík svatého Františka z Assisi. Je ze všech východoslovenských kostelíků nejstarší a jako jediný nepatří k pravoslavnému kultu, ale modlí se v něm římští katolíci. V současné době je prvotřídní národní kulturní památkou.

"Obec Hervartov byla založena roku 1406 německými dřevorubci, a kostel proto nemohl být z jiného materiálu," připomíná starosta Miroslav Mackanič.

"Dnes nás tu žije 510 obyvatel, ale ubývá nás – měli jsme v poslední době více pohřbů, než by bylo zdrávo," uvádí o své vesnici na východním Slovensku.

Hervartovský kostel svatého Františka z Assisi je uvnitř rozdělený na dvě části. Vepředu původně sedávali muži a vzadu v babinci ženy. V minulém století se zasedací pořádek změnil a dnes sedávají muži v levé části lodi, ženy vpravo a vzadu v bývalém babinci má místo mládež.

Dřevěný oltář je podezřele moderní. "Pravou část původního oltáře ukradli Maďaři za 1. světové války a je dnes v Budapešti, levou část odvezly úřady do muzea v Bardějově."

Šarišskou specialitou je slavobrána s krucifixem oddělující oltář od lavic. "Za ní může vstoupit jen kněz a kostelník," dodává starosta Mackanič.

Jestli vám vrtá hlavou, jak může dřevěná stavba vydržet tak dlouho, tak je to jednoduché. Stavitelé vysázeli okolo čtyři lípy. Dělali to tak vždycky. Stromy totiž sají ze země vlhkost, která by se jinak shromažďovala pod kostelíkem.

Kostel září novotou, je opravený a modlí se v něm lépe než v nedalekém moderním z betonu. "V zimě je tu teplo a naopak v létě příjemný chládek." Jestli vás zajímá stavební dříví, tak stovky let vydržel tis a červený smrk. Oba z místních lesů.

Bohužel okolní rázovité domky jsou na spadnutí. Patří totiž do ochraného památkového pásma. "Lidé z nich vymřeli a noví do nich nechtějí, protože kvůli ochraně památky si v nich nemohou zařídit moderní bydlení," vysvětluje starosta Mackanič svoji bezmocnost. "Obec neví, co s tím dělat."

V nejlepším stavu jsou modré úzké patrové domky zvané sypance. Jsou to totiž sklady, kterou mohou bez problémů využívat i současní obyvatelé. Při tom jsou historicky daleko cennější než jejich domy.

Sloužily jako bezpečný sklad všecho cenného, co měli Hervartovští domkáři, zemědělci i řemeslníci. Domy totiž byly dřevěné, pokryté slaměnými doškami nebo dřevenými šindely. To byl ideální materiál pro časté požáry.

Proto se úroda, nakoupené potraviny a cennosti umísťovali do sypanců.

Vždy stály čelně proti hlavního vchodu domu, aby na něj majitelé viděli, ale přes cestu, aby na ně nedosáhly případné plameny. Navíc byly oplácané hlínou, která sloužila jako protipožární omítka.

Zajimavá byla i dvojitá protipožární střecha. Na dřevěném šindelu oplácaném blátem byla ještě slámová došková vrstva. Pokud už sláma začala hořet, bylo možné ji rychle strhnout a polévat hlínu a dřevo vodou, aby nechytilo i ono.