Obec Podhradí nedaleko města Aš, kostel Dobrého pastýře

Asi pět kilometrů od města Aš, na levé straně Ašského potoka se rozkládá v nadmořské výšce 563 metrů obec Podhradí. První zmínka pochází z roku 1288 a v historii Podhradí se střídala období, kdy byla obec samostatná, a kdy patřila pod město Aš. V současnosti má svůj znak i prapor.

Poté, co majitelé hradu (dnes nejstarší památky na Ašsku), páni z Neubergu roku 1395 vymřeli po meči, vyženili panství Zedwitzové, kteří ho drželi až do roku 1945. Během těchto 550 let si v okolí hradu postavili další tři panská sídla nazvaná Horní, Nový a Dolní zámek.

V roce 1422 dal Zikmund Lucemburský rodu Zedwitzů a jejich panství nezávislost na městu Cheb. Byla to odměna za to, že se neúčastnili husitských válek. Oblast Ašska se začala rozvíjet a mimo jiné se prosazovalo luteránství, které zde postupně získalo nejsilnější vliv. Potřeba nového svatostánku byla více než jasná. A tak nad obcí, v blízkosti hradu stojícím na vysokém skalním Ostrohu, byl v druhé polovině 15. století (patrně v letech 1470 – 1490) postaven kostel Dobrého pastýře.

V roce 1521 se konal sněm ve Wormsu, kde reformátor církve Martin Luther pronesl známou větu: "Zde stojím a jinak nemohu. Bůh mi pomáhej." Přítomen tady byl také hrabě Jan Zedwitz, který po svém návratu začal prosazovat reformaci církve na Ašsku. Lid však byl zpočátku nedůvěřivý a novou víru přijímal postupně. Nakonec se to ale podařilo, což se samozřejmě nelíbilo katolické církvi, jež se pokoušela o rekatolizaci zdejší oblasti. Odpor protestantů byl však výrazný a tak císař Karel V. v roce 1555 vyhlásil tzv. Augsburský mír, což zjednodušeně znamenalo "čí vláda, toho náboženství". A protože rod Zedwitzů byl evangelický, byli i poddaní evangelíci a Zedwitzové se starali o všechny kostely a farnosti.

Další pokusy o rekatolizaci přišly samozřejmě po bitvě na Bílé hoře. Zedwitzové byli však houževnatí, nevzdávali se a odvolali se například na smlouvu s Janem Lucemburským z roku 1331, podle které byli svobodným lénem království. A vyplatilo se to. Roku 1650 jim Norimberská dohoda, upřesňující Vestfálský mír z roku 1648, přiznala právo přiznáno na náboženskou svobodu. Oblast Ašska se tak nečekaně stala azylem pronásledovaných lidí, kteří nechtěli konvertovat ke katolíkům.

Někteří se zde usadili natrvalo, jiní jenom dojížděli na bohoslužby. Původní menší kostelík v Podhradí přestal v druhé polovině 17. století vyhovovat a tak si šlechta nechala kostel přestavět. Věž kostela s cibulovitou kopulí byla ponechána, pouze ji opravili. Zajímavostí je její čtvercový půdorys, který v patře přechází v osmiboký. Obdélníkovou loď však přestavěli v barokním stylu, přičemž cenné dřevěné vybavení kostela zůstalo zachováno. Stavba s vysokou střechou a dvěma malými kaplemi na bocích je podobná evangelickému kostelu v Hranicích (1744) a obdobné prvky bylo možné spatřit u kostela Nejsvětější trojice v Aši (1749), který již ale neexistuje.

Evangelický kostel Dobrého pastýře e jediným kostelem v obci Podhradí. Je v celkem dobrém technickém stavu, i když by určitě nějaké opravy potřeboval. V současnosti se zde bohoslužby nekonají. Občas se ale otevřou dveře kostela, například během Podhradského posvícení.

V roce 1946 byl na Ašsku založen farní sbor Českobratrské církve evangelické, který působí dodnes jako dvojjazyčný, což je jistá kuriozita. Vzhledem k tomu, že navázal na původní činnost a myšlenky, lze ho označit za nejstarší reformační sbor ve střední Evropě.

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: http://bubinga.blog.cz/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/