Obrázky ze Šumavy – Rovina nedaleko Hartmanic a svatý Vintíř

Fotografie (7) • Foto: Bubinga

Rovina na Šumavě? I to člověka může potkat, i když by to třeba nečekal v této části rozsáhlého pohoří. Možná proto ten název.

Asi padesátimetrová rovinka, ideální příležitost k odpočinku a občerstvení pro každého, kdo se po namáhavém výstupu ocitne na tomto místo v nadmořské výšce 924 metrů. Dnes i v minulosti. Z jedné strany prudký kopec dolů do Hartmanice a na druhé táhlý kopeček, který vede až ke Skelné (Železná Ruda).

Původní osada Rovina (Ebene) vznikla asi na počátku 18. století. V té době patrně také na této křižovatce obchodních cest stála celní stanice. Zájezdní hostinec je zde datován o něco později, asi v polovině 19. století, kdy zde vybudovali novou silnici. Přibývala také další stavení, ale počet obyvatel nepřevýšil sto človíčků.

V hostinci se nezastavovali jenom obchodníci s povozem, kteří vezli jedním či druhým směrem svoje zboží, ale také poutníci. Ty lákala nedaleká kaple sv. Vintíře, postavená na východním úpatí kopce Březník.

Foto: Bubinga

Konec starých dobrých časů nastal jako pro mnoho míst v okolí po druhé světové válce. Nejprve přišel odsud místních, převážně německých obyvatel, následovalo budování pevných hranic, a nakonec v blízkosti zřídili v roce 1952 vojenský újezd Dobrá Voda. Poutníci, ani žádní další zvědavci nebyli vítáni.

Domy chátraly a postupně se rozpadaly. Nejdéle vzdorovala budova, které byla kdysi hotelem Seno. Když byl po revoluci zrušen vojenský prostor, koupil tuto ruinu jeden člověk a v roce 2006 na jejím místě vyrostla „Chata Rovina“.

Dnes se tady místo povozů zastavují automobily, cyklisté i pěší turisté. Chléb se špekem si již většinou nedávají, ale pivo tady chutná. To mohu potvrdit.

U silnice se nachází rozcestník turistických cest. Po zelené značce je možné vystoupat na jednu ze zdejších tisícovek – výrazný a protáhlý žulový suk, vrch Březník, který kdysi vyrostl do nadmořské výšky 1.006 metrů a po cestě navštívit již zmíněnou kapli sv. Vintíře.

Foto: Bubinga

Jedná se sice „pouze“ o kopii z roku 1992, jelikož původní stavba nepřežila řádění armády v 50. letech. Ale je tady krásně. Člověk může v klidu přemýšlet o zasvěcení kapličky. Vintíř. Ohledně jeho roku narození nepanuje shoda, uvádí se 955 a 985. Původem to byl durynský šlechtic a příbuzný německého císaře Jindřicha II. Vychován byl jako válečník. Velkou zajímavostí z života sv. Vintíře je to, že pravděpodobně byl kmotrem knížete Břetislava I., což v tehdejších časech hodně znamenalo. Pro knížete působil jako významný diplomat, například pro jednání s německým císařem.

Ale na přelomu tisíciletí nastala v jeho životě velká změna. Seznámil se s učením benediktinů a přiklonil se k víře. V roce 1005 daroval svůj majetek církvi a rok nato vstoupil do kláštera Niederalteichu. Podnikl také několik misionářských cest, například do Uher, ale nakonec se rozhodl zůstat v Čechách. Okolo roku 1040 se pod vrcholem Březníku rozhodl vybudovat poustevnu. Benediktýnský mnich Vintíř (Günter) zemřel 9. října 1045 a byl pohřben na příkaz knížete v Břevnovském klášteře v Praze.

***

O mým dojmem z návštěvy Šumavy jsem tady již něco napsal:

Křížová cesta v Železné Rudě: https://www.turistika.cz/mista/obrazky-ze-sumavy-krizova-cesta-v-zelezne-rude/detail