Cesta na Tříjezerní slať

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Do přírody

Léčivý pramen u Hauswaldské kaple

Hauswaldská kaple

Tetovsko-vchynický plavební kanál

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografie)

Kam a jak jedeme?

Při stavbě programu letošní dovolené jsem řešil návštěvu zpřístupněných šumavských slatí.S ohledem k faktu,že dovolené trávíme ve složení-táta+dva synové(27 a18) a říkáme jim „pánské jízdy“, není s prosazením programu žádný problém.Cestu na nejhůře přístupnou Vám nyní přiblížím.
Naše cesta začíná na parkovišti Srní-Mechov kam se vejde omezené množství aut(odhadl bych tak 20).Přijíždíme však poměrně brzy a jsme jediné auto na parkovišti.Vyrážíme asfaltovou cestou mírného stoupání která je i cyklostezkou.První zastavení děláme u vodní stanice,která odvádí vodu z Tetovsko-vchynického plavebního kanálu do vodní elektrárny v Čeňkově pile.Pokračujeme podél plavebního kanálu,který na nás silně zapůsobil.Jsme fascinováni nekonečným vodním proudem,ve kterém se prohání drobné rybky.Po chvíli na druhém břehu,v lesním porostu vidíme zbytky stavení.Při pozdějším dotazování na toto místo se nám však nedaří zjistit co to bylo za dům,který zde stával.Ke zbořenině se nelze dostat,proto pokračujeme v cestě.
Přicházíme k odbočce k Hauswaldské kapli a protože jsme již dopředu domluveni,že cestu nepůjdeme jednosměrně ale uděláme okruh kolem Kostelního vrchu,uhýbáme ke kapli.Míjíme na Šumavě všudypřítomná boží muka a stoupáme ke kapli.Po cca 600 metrech dostoupáme k místům jejichž pochmurnou historii a osud popisuje Emil Kintzl v jednom z dílů Zmizelá Šumava.Napijeme se z léčivého pramene a po krátké pauze pokračujeme v cestě.Míjíme pramen studánky a pokračujeme po cestě,která je po chvíli díky technice dřevařů tak rozbahněná,že jdeme chvíli porostem než narazíme na suchou pěšinu,která jak se vzápětí ukazuje byla ta správná.Dohadujeme se,zda vůbec jdeme správnou cestou,neboť zcela zmizelo zelené turistické značení trasy.O tom že ale jdeme správně nás brzy přesvědčují symboly kaple připevněné na stromech a tabule s úryvky z děl Karla Klostermanna.Cesta je chvílemi dobře,chvílemi hůře schůdná ale člověk na to příliš nehledí...Obcházíme tedy Kostelní vrch,míjíme napojení cesty o níž se domníváme že je to ta rozbahněná z niž jsme sešli.Cesta se již delší dobu svažuje a je v těchto místech dost kamenitá.To už ale zaslechneme první zvuky pohybu lidí a po chvilce již scházíme k hlavní stezce kolem plavebního kanálu.Šli jsme tedy správně.U rozcestí Hakešická cesta chvilku zastavíme.Pozorujeme rybky honící se v kanále a dozvídáme se z rozcestníku,že od Tříjezerní slati nás dělí 3,5 km.
Větší skupinka cyklistů vyráží,zatímco my ještě chvíli odpočíváme.Všichni kola vedou a my už brzy zjistíme proč.Vyrážíme zostra.Cesta se klikatí a stále stoupá.Čeká nás tříkilometrové,místy prudké,místy méně prudké stoupání.Postupně předcházíme celou skupinu cyklistů,kteří vyrazily před námi.Stále do kopce.Nikdo už ani moc nemluví.Celou cestu bylo pod mrakem,tedy ideální počasí na výšlap.Nyní však vylézá slunce a nemilosrdně do nás pere svou červencovou silou.Cesta jde v tuto chvíli rovně a my už doufáme,že na horizontu který vidíme bude konec stoupání.A opravdu je.Pokračující cesta v porovnání s tím co jsme právě absolvovali jde skutečně vcelku po Rovině.Přicházíme k Rozcestí Pod Oblíkem a odbočujeme vlevo k Tříjezerní slati.Po cca půl kilometru přicházíme ke křižovatce cyklostezek a usedáme do přístřešku vydechnout a napít se.Je červenec,sezóna v plném proudu a velké množství cyklistů a turistů.Po pauze jdeme na prohlídku slatě.Slatě jsou krásná místa,ale vyžadují klid k jejich prohlídce.Přečteme si o životě,fauně a flóře slatí a uděláme v rámci možností pár fotek.Návštěva je zde v tuto chvíli opravdu velká a jen stěží se dva proudy návštěvníků vyhýbají.
Cesta zpět už jde zvesela,protože ty tři kilometry dolů jdou tak nějak samy.Od rozcestí Hakešická cesta už pokračujeme pouze podél kanálu až na parkoviště.Celková ušlá vzdálenost je 14km.