Ohnišov

Člověk by z tohoto názvu uvažoval, že má cosi společného s ohněm, ale chyba lávky, což potvrzuje rovněž dílo prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř":

"Ohnišov (v Ohnišově, do Ohnišova), ves 4 1/2 km jv. od Nov. Města n. Met.: 1471 Mikšovým synům z Ohnišova, Sedl. z Kn. Dvor. 1417 f. 31; 1544 (1537) díl pan. frymburského .. ves Dobržany .. it. ves Wohnijssow .. ves Wanuwka, DZ. 42 L 16; 1654 Wohnissow (v kraji Hradec.), BR. 11/258.

Jm. Ohnišov = *Ohnišův, t. dvůr."

Lidová tradice však tvrdí to, že pojmenování obce má připomínat strážní ohně, jež prý byly zapalovány na kopci mezi Ohnišovem a Dobruškou, aby signalizovaly opočenské vrchnosti blížící se nebezpečí ze Slezska, což je však pochybné, ale např. Pavel Choc ve své stati "Obrana raně feudálních Čech" z roku 1963 toto připouští. Stejně tak tvrzení některých německých autorů, že prvopočátek tohoto pojmenování pochází z německého slova "die Woche" (týden) či mu příbuzných tvarů, se zdá být přímo hloupostí.

Zdejší osídlení můžeme hledat již v době kamenné, ale sama ves byla poprvé zmíněna v roce 1471. Původně náležela k frymburskému panství, které před rokem 1534 Achylles Anděl z Ronovce prodal Janu Trčkovi z Lípy a na Lipnici, čímž se ves dostala k opočenskému panství, v jehož rámci vydržela až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Z roku 1537 máme písemný záznam o povinnosti ohnišovských poddaných robotovat na frymburském panství. 15. března 1539 byla ves zmíněna v souvislosti s náchodským útrpným právem, protože tehdy Jíra ze Srbské přiznal, že v Ohnišově ukradl Machovi Mikulkovu z Bohuslavic meč a prodal ho u Solnice. Roku 1602 byl přeložen panský mlýn z Podhajského potoka na Janovský potok (dnešní čp. 62). V roce 1790 se začalo v obci poprvé učit. Roku 1843 měla ves 129 domů a 898 obyvatel a o 2 roky později se někteří obyvatelé zúčastnili tzv. opočenské rebelie.

V roce 1849 se stal Ohnišov samostatnou politickou obcí. V červnu téhož roku se uskutečnila slavnost na památku odstranění roboty pod vedením rychtáře Vendelína Linharta z čp. 8. V letech 1849-1850 zasáhla obec epidemie cholery. Za prusko-rakouské války roku 1866 ležely u Ohnišova předsunuté části VI. armádního sboru. 10. července 1872 přešla přes obec velká bouře s krupobitím. V roce 1873 schválilo c. k. místodržitelství stanovy místních divadelních ochotníků (prvním ředitelem byl rolník Jan Mach a prvním režisérem řídící učitel Matěj Rejchrt) a roku 1886 Hospodářsko-čtenářské besedy. 3. ledna 1874 porodila služka Anna Marková dítě, jež zahrabala do sena na půdě a to se v něm udusilo. 27. května 1886 vyhořelo 12 stavení. O 2 roky později zde literátská a řečnická jednota bohoslovců královéhradeckých "Třebízský" založila venkovskou knihovnu. 31. srpna 1890 se uskutečnilo veřejné cvičení SDH. O 3 roky později došlo k rozpuštění spolku divadelních ochotníků. V roce 1900 došlo k založení Spořitelního a záložního spolku pro školní obec Ohnišov a okolí (stanovy povoleny o rok později) a 1. srpna 1901 byl otevřen zdejší poštovní úřad. Roku 1902 byl schválen meliorační projekt zatímního vodního družstva o rozsahu 85,09 ha. 1. října 1908 agrárníci poprvé zvítězili v obecních volbách. V roce 1910 měla obec 178 domů a 857 obyvatel. 16. září 1911 zřízena TJ Sokol. 22. června 1913 se uskutečnilo v obci okrskové sokolské cvičení. Z front 1. světové války se nevrátilo 26 místních mužů. Neuvěřitelné štěstí mělo 7 synů Jana a Marie Páblových, z nichž Jan, Antonín, Jindřich, Václav a František sloužili u pěchoty; Karel u dragounů a Josef u zeměbraneckého pěšího pluku. Všichni se totiž vrátili domů živí.

22. května 1921 se uskutečnila první bohoslužba Církve čs. pod širým nebem. 21. listopadu 1925 byla odevzdána veřejné dopravě nová samostatná telefonní ústředna a hovorna. V roce 1926 zřdila Masarykova liga proti tuberkulóze v obci rodinnou kolonii pro děti ohrožené touto nemocí. Roku 1928 došlo k elektrifikaci obce. V letech 1928-1929 řádila v obci spála. Následkem toho chodilo do 1. třídy obecné školy pouze 5 dětí. Roku 1930 bylo schváleno zřízení lidové školy hospodářské. O rok později byla založena místní organizace národních socialistů. 24. června 1931 vyhořel mlýn Josefa Hubálka, k jehož obnově došlo o rok později. V letech 1931-1932 byla postavena nová školní budova podle návrhu pražského architekta Jindřicha Freiwalda. V roce 1933 bylo obecní zastupitelstvo pro vzniklé spory pro novostavbu školy rozpuštěno. Téhož roku si TJ Sokol zřídila koupaliště. Úředně dosazený komisař vládl v obci až do voleb v listopadu 1934. V roce 1939 byly zahájeny meliorační práce. O 2 roky později přiznalo ministerstvo zemědělství příspěvek na úpravu zdejšího potoka. Za německé okupace nesla obec pojmenování Wochnischau. Ta si vyžádala život místního občana Josefa Hartmana, který byl popraven 1. června 1943 ve Stuttgartu. Roku 1945 bylo založeno fotbalové mužstvo a v roce 1946 byla vydlážděna okresní silnice. Roku 1947 se stalo z Družstva pro rozvod elektrické energie v Ohnišově Družstvo pro rozvod elektřiny a mechanizaci zemědělství v Ohnišově (nové stanovy byly přijaty 4. května 1947). V roce 1956 došlo k založení JZD. Roku 1961 byla zahájena stavba autobusové čekárny. O 2 roky později vznikl lyžařský oddíl. V roce 1966 proběhla rekonstrukce vodní nádrže a budování koupaliště. Roku 1969 byl budován vodovod. V roce 1973 bylo ve škole zavedeno nové ústřední topení. 27. prosince 1984 dosloužil kotel ústředního topení ZDŠ. V roce 1986 byla otevřena nová prodejna smíšeného zboží. 19. listopadu 1995 lehla popelem 17 m vysoká senážní věž o kapacitě 650 tun. 21. září 2005 obdržel Ohnišov obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/1344). Roku 2012 vznikl hasičský oddíl Ohniváček. V letech 2014-2015 byl zhotoven chodník, kolumbárium a osvětlení na hřbitově. V roce 2017 byl rozšířen vodojem a provedeno dílčí zateplení školy. V roce 2018 vznikl Sportovní klub SK Ohájo Ohnišov a Dětský klub Ohnivec. V letech 2018-2019 byl odbahněn rybník a opravena jeho hráz i s břehy. V letech 2019-2020 došlo k úpravám vodovodního řadu.

Z místních pamětihodností musíme zmínit zejména: pseudogotický kostel sv. Cyrila a Metoděje z let 1894-1895; kamenný kříž z roku 1871, jenž vznikl na oslavu zrušení poddanství na místě původního dřevěného krucifixu; kamenný kříž před čp. 156, zřízený v roce 1890 u příležitosti 100 let od založení ohnišovské školy (toho roku byly obnoveny v obci ještě 2 kříže); hřbitovní kříž z 27. října 1895; pomník padlým v 1. světové válce od Ladislava Kouly z Chocně z roku 1920; litinový kříž na kamenném podstavci z roku 1867 v zahradě u čp. 151; dřevěný kříž s Ukřižovaným Kristem v poli při silnici do Valu a řadu roubených, poloroubených i zděných staveb lidové architektury. Mezi zdejší rodáky náleží: řídící učitel v Rokytníku František Linhart (* 23. srpna 1849 Ohnišov); porodní bába Anna Martinková (9. května 1855 Ohnišov - 13. února 1939 tamtéž); řídící učitel v Bílém Újezdu a Osečnici, učitel na měšťanské škole v Náchodě a ředitel měšťanské školy chlapecké v Hronově Jaroslav Bělobrádek (* 31. března 1857 Ohnišov); příslušník benediktinského řádu u sv. Markéty v Praze P. Emilian Jaroslav Remeš (* 20. prosince 1860 Ohnišov); komunistický funkcionář a protinacistický bojovník Václav Hončl (17. srpna 1870 Ohnišov - 9. listopadu 1942 Mnichov); spisovatelka Pavla Buzková (22. října 1885 Ohnišov - 15. dubna 1949 Praha); zbrojíř 312. čs. stíhací peruti RAF Josef Handl (22. prosince 1910 Ohnišov - 16. září 1980 Opočno) a programátor, pedagog, publicista, básník, trumpetista a saxofonista Tanečního orchestru v Dobrušce Oldřich Hulc (* 10. května 1945 Ohnišov). Známým býval rovněž kovář Emanuel Valášek, který vyráběl různou zemědělskou techniku a nářadí a na mnoha výstavách byl různě oceněn a v Ohnišově žila také rodina Ježkova, což byli předci manželky Františka Ladislava Heka. Místní statkář Ferdinand Bělobrádek se v roce 1900 stal okresním starostou v Novém Městě nad Metují. K obci se vztahuje též řada pověstí, třeba "Čertův úpis" pojednává o místním mlynáři Pavlovi, který se upsal čertovi, aby mohl zaplatit všechny dluhy a znovu rozběhnout své hospodářství.