Olomouc – Alegorie svobody a demokracie
O tom, jak dlouho vydrží svoboda a demokracie, když je jen z impregnovaného písku, se v současné době mohou na vlastní oči přesvědčit obyvatelé a návštěvníci hanácké metropole. Tato myšlenka může v někom evokovat Golema nebo biblického obra na hliněných nohou, ale v Olomouci je to přece jen trošku o něčem jiném.
Na zdejším Horním náměstí se totiž objevila – na přelomu května a června již tradičně vznikající - obří socha z písku. Představuje opět ženu, ale tentokrát ne zcela určitelnou a pojmenovatelnou. Jedná se o Alegorii svobody a demokracie i připomínku tři výjimečných olomouckých žen, hrdinek unikátního komiksu Tři královny. Těmi jsou Květoslava Bartoňová, Erika Bednářová a Zdena Mašínová, do jejichž tváří můžeme pohlédnout ve spodní části sochy.
Socha zřejmě - alespoň podle autora článku - má být také zosobněním naděje, jejíž světlo „vylévá" z lampy, kterou drží v pravé ruce (podle některých to ovšem má být džbán, kterým zalévá a tím posiluje svobodu a demokracii, takže si každý můžete vybrat svou vlastní variantu).
Autorem více než 4 metry vysoké skulptury je sochař Marian Maršálek, kterému pomáhal jeho kolega Jiří Kašpar. Potřebovali k tomu přibližně 40 tun písku (přesněji mletého vápence z Vitošova) a doufají, že socha, nacházející se vedle olomoucké radnice, vydrží od červnových Svátků města až do podzimu. Oproti předchozím sochám je zde ještě jedna změna - pracovníci Výstaviště Flora Olomouc její „kašnu“ osadili květinami.
Na závěr snad ještě pár slov o zmíněných třech královnách. Tou první je tehdy osmnáctiletá Květoslava Bartoňová z Neředína, která krátce po II. světové válce zachránila 45 sirotků z Údolí smrti v Dukelském průsmyku. Druhá královna, patnáctiletá Erika Bednářová, byla dívka německého původu, která ěhem II. světové války s rodinou pomáhala Čechům, aby ji stejní Češi hned po válce poslali do sběrného tábora. Poslední je Zdena Mašínová starší, která přes veškeré utrpení zůstala věrná svým názorům a vyznávaným hodnotám.