Loading...
Výrazná – až monumentální – nárožní budova někdejší Občanské besedy se nachází v jižní (nebo jihovýchodní) části olomouckého Dolního náměstí. Jedná se o velmi zajímavou – i když téměř neznámou – stavbu s pozoruhodnou historií i vlastním příběhem, jejíž stylovou podobu bychom snad nejlépe mohli označit jako eklektismus s výraznými prvky modernistické architektury i secese.
Tento městský dům byl založen kolem roku 1674 a hned v roce 1710 se dočkal první přestavby. Postupně pak byl využíván jako obytný dům, hostinec, sídlo Občanské besedy a záložny, pojišťovna, pivnice i banka.
V roce 1881 byl původní barokní dům stržen a nahrazen novostavbou arch. Karla Starého. Roku 1896 pak získal neobvyklou eklektickou fasádu, kterou následně v roce 1913 změnil do současné podoby arch. Karel Starý ml. Tehdy byl také stržen sousední dům U Lva a budova Občanské záložny byla rozšířena A i když byl dům roku 1994 zrekonstruován ing. arch. Sedleckým, dodnes zde zůstaly zachovány barokní sklepy a barokní mázhauz.
Někdejší sídlo spolku Občanská beseda najdeme na adrese Dolní náměstí č. 29 a i když se jedná o urbanisticky významný a architektonicky zajímavý městský dům, o chráněnou kulturní památku se nejedná.
Tím bychom věděli veškeré základní informace, takže následující řádky jsou věnovány už jen fajnšmekrům a těm, které téměř sněhobílá stavba zaujala. Z běžných zdrojů se totiž o této budově moc nedozvíte.
Nárožní budova, která nahradila původní dům U Bílého jednorožce, je nedílnou součástí bloku domů mezi Dolním a Blažejským náměstím, ulicemi Hrnčířskou a Kateřinskou a městskými hradbami. Fyzicky ale tvoří nároží Dolního náměstí s ulici Kateřinskou.
Historie domu je spojována především se spolkem Občanská beseda, který byl v Olomouci založen v roce 1861 – tehdy ovšem ještě jako Slovanský čtenářský spolek. O 10 let později získal spolek – zásluhou svého prvního předsedy, ředitele nemocnice a profesora chirurgie dr. Františka Mošnera - své sídlo, když od dědiců tiskařské rodiny Skarnitzlů odkoupil za 50 000 zlatých dům na Dolním náměstí. O objekt se spolek dělil s nově založenou Občanskou záložnou, která byla nejstarším českým finančním ústavem v Olomouci.
Za důležitou epochu v dějinách domu můžeme označit i dobu před nějakými 250 lety. To zde (od apríla roku 1873) sídlil Rambouskův „Národní hostinec s vychlazenou Plzní, olomouckým i napajedelským ležákem, laciným jídlem, víny všeho druhu a jakosti nejlepší, kávou pravou a přepestrou nabídkou olomouckých, pražských či vídeňských časopisů“, takže se nemůžeme divit, že sem prý zašel popít i sám František Palacký.
Na tomto místě však nějaký dům – třeba už tehdy zvaný U bílého jednorožce – musel stát dávno před zmíněným rokem 1674. Již v polovině 16. století se zde totiž vařilo pivo a o století později dům vlastnil obrovický klášter, který pak vystřídali páni ze Žerotína.
Zajímavá je také informace, že v 18. století zde fungovala hospoda U tří líp nebo že se přímo v domě vyráběla pálenka. Na počátku minulého století bychom zde našli restauraci Hanácká pivnice a následně i hotel Občanský dvůr. Po komunistickém převratu se vše změnilo v závodní kuchyni.
Po rekonstrukci v závěru 20. století se dům pyšnil šesti využitelnými podlažími (z toho jedním podzemním), vlastním dvorem s vnitřní galerií a celkovou velikostí pozemku téměř 1.500 m2. Dům má kombinovaný konstrukční systém (železobetonové sloupy a stěny z cihelného zdiva). Krovy jsou převážně dřevěné.
Pohledově jistě zaujme hlavně arkýř přecházející do podoby věže; ti pozornější jistě ocení výrazné zdobné prvky, kterými se pyšní zejména nároží domu. Pokud ale chcete vidět i výzdobu sochařskou, musíte zvednout hlavu hodně vysoko. V interiéru je asi nejzajímavější velká hala (přes dvě podlaží) s proskleným zastropením se secesní vitráží, schodiště a v některých částech také klenby a práce uměleckých kovářů. Celkově se zdá, že výzdoba odkazuje spíše k někdejší Občanské záložně.
Přesto, že se jedná o velmi zajímavou stavbu, kterou můžeme s klidem označit za utajený klenot olomoucké architektury, není tento pozoruhodný dům ještě stále naší kulturní památkou. V dubnu roku 1971 se stal alespoň součástí olomoucké památkové rezervace a od prosince roku 2000 i nárazníkové zóny statku světového dědictví.