Olomouc – Galerie Mona Lisa

Oblíbená olomoucká Galerie Mona Lisa vznikla v roce 2000 a najdeme ji na zdejším Horním náměstí (č. 20). Galerie manželů Gronských prezentuje české i slovenské autory (převážně grafiky) a obohacuje tak kulturní nabídku hanácké metropole deseti výstavami žijících i nežijících autorů každý rok. Nejen „Salóny živých a mrtvých“ se však staly legendou …

Jistou zajímavostí je, že logo nárožní Galerie Mona Lisa vytvořil před „dávnými léty“ slivovicí inspirovaný Boris Jirků ... a že počet zde pořádaných výstav již dávno překročil dvě stovky (v době, kdy autor psal tento článek zde probíhala výstava s pořadovým číslem 212).

Za zmínku však jistě stojí také objekt, v jehož přízemí se galerie nachází. Sídlí totiž na místě dvou středověkých domů (č.p. 434 a 435), a to staršího nárožního mázhausového domu z přelomu 15. a 16. století a sousedního domu z konce I. poloviny 16. století. Oba domy byly přestavěny po požáru v roce 1709 a o více než století později prošel dům další rekonstrukcí. Na další změny se pak čekalo až do roku 1887, kdy byl dům č.p. 435 zbořen a dům č.p. 434 kompletně přestavěn do neorenesanční podoby. V letech 1920 až 1925 ovšem stavitel Jaroslav Kovář st. provedl neoklasicistní úpravu průčelí za využití prvků art déco, a to podle návrhu pražského architekta a posledního stavitele svatovítské katedrály Kamila Hilberta.

V roce 1999 je pak zahájena přestavba vybydleného bufetu podle projektu ing. Sylvie Tomandlové a vzniká Mona Lisa - galerie, kavárna a obchůdek. Její podoba je spojována také se jmény ing. arch. Milana Obenause a ing. arch. Petra Skoumala. Galerie vlastně vznikla jako „příjemné kulturní místo pro setkávání nad šálkem kávy, kdy je možno prohlédnout si zároveň výstavu či koupit předměty uměleckořemeslné výroby“. V interiéru jsou kombinovány kovářské prvky s mořeným dřevem a nábytkem v rustikálním stylu,

Na závěr jsem si nechal krátký výběr jmen nejznámějších umělců, kteří v galerii vystavovali (a to uvádím pouze ty, kteří byli v době vernisáže výstavy mezi živými a na jejichž výstavy bych zašel nebo jsem jejich výstavu skutečně navštívil): Martin Velíšek, Vladimír Suchánek, Jan Švankmajer, Jiří Kolář, Jan Saudek, Adolf Born, Olbram Zoubek, Jiří Anderle, Karel Demel, Marek Ormandík, Tomáš Bím, Michael Rittstein, Boris Jirků nebo Jiří Slíva. Někteří z nich však už mezitím navždy vstoupili do salónu mrtvých ...