Olomouc-Horní náměstí a okolí-drobné památky

Olomoucké Horní náměstí, kterému vévodí Radnice s orlojem, je olomoucký hlavním náměstím již téměř 750 let. Na tomto místě vznikla v r. 1261 dřevěná tržnice, která byla na základě privilegia markraběte Jošta z r.1378 nahrazena v letech 1378-1411 Kamennou budovou Radnice s kupeckým domem a od té doby, jak tvar náměstí tak jednotlivé domy, před velkým požárem v červenci 1398 převážně dřevěné, prodělaly mnoho změn.

Radniční věž vysoká 75 m byla dobudována až v r.1443. Kdy byl vybudovaný Olomoucký Orloj, není známo, ale podle místní legendy vznikl mezi léty 1419-1422. První písemnou zmínku o orloji v Olomouci zaznamenal humanista Stephanus Taurinus Olomucensis(1465-1520). Orloj prodělal několik úprav, ze kterých největší byla v r. 1747, kdy orloj vyzdobil freskami a portrétem Marie Terezie barokní malíř Jan Kryštof Handke. Po dalších rekonstrukcích byl orloj v r.1945 značně poškozen a byl nahrazen novým orlojem v duchu socialistického realismu podle návrhu Karla Svolinského. Kaple sv. Jeronýma v prvním patře Radnice byla dokončena v r. 1488. V prostorách Radnice se nachází několik drobných památek, připomínajících významné události i osobnosti ve městě.

Nejvýznamnější olomouckou památkou, zařazenou v r. 2001 do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, je sousoší Nejsvětější Trojice vybudované v letech 1716-1754. Stavbu zahájil a zpočátku také financoval významný císařský architekt Václav Render(1669-1733), po jeho smrti pokračoval František Thoneck a dokončil Jan Václav Rykycký a jeho syn Jan Ignác. Sochařskou výzdobu do prvního patra a výzdobu kaple provedl olomoucký sochař Filip Sattler(1695-1738). V letech 1745-1752 dokončil sochařskou výzdobu významný moravský sochař Ondřej Zahner. Slavnostního vysvěcení 9. září 1754 se zúčastnila císařovna Marie Terezie a František I. Lotrinský. Na 35 m vysokém sousoší jsou postavy všech světců, patronů olomouckých kostelů a kaplí a také kopie dělostřelecké koule, jako památka na pruské ostřelování Olomouce v pol. 18.stol. Sousoší Nejsvětější Trojice stojí na místě, kde původně stávala Herkulova kašna vybudována v letech 1687-1688 Michaelem Mandíkem, která byla před započetím stavby přemístěna před Olomoucký Orloj. Ve východní části náměstí je největší olomoucká kašna, připomínající pověst o založení Olomouce-Caesarova kašna z r. 1725 od Václava Rendera a jeho mladého spolupracovníka Jana Jiřího Schaubergera, kteří ji vytvořili za velmi Krátkou dobu -pět měsíců, přitom je výjimečná kvalitou provedení. Před jihozápadním nárožím radnice je třetí -Ariónova kašna z r. 2002 od olomouckého sochaře Ivana Theimera ve spolupráci stoskánskou architektkou Angelou Chiantelliovou. Uskutečnil se tak záměr olomoucké městské rady postavit Ariónovu kašnu z pol.18.stol. Čtvrtou kašnou na Horním náměstí je kašna se sochou Hygie z r. 1948 od Karla Lenharta v nice na rohu západního průčelí radnice. Socha Hygie nahradila sochu dítěte sedícího na delfínovi z r. 1898 od vídeňského sochaře Antona Břenka, poškozenou v r. 1945 při osvobozování Olomouce. Pátou kašnou je keramická kašna v pasáži Edelmannova paláce. Pár desítek metrů od Horního náměstí na ulici 28. října je jedna z nejhezčích olomouckých kašen-Merkurova kašna z r. 1727 od sochaře Filipa Sattlera.

Domy na náměstí v minulosti hostily řadu významných osobností a panovníků a také byly majetkem významných šlechtických, světských i církevních rodů jak napovídají portály na domech po celém obvodu náměstí i v přilehlých ulicích. Rohový dům č.20 na Horním náměstí a Pavelčákově ulici skrývá za vraty průjezdu desky stavitelů, kteří se podíleli na přestavbě domů na náměstí, domovní znamení s reliéfem střevíce s ohnutou špicí, probodnutého šípem a s drobnou korunkou, které ztělesňuje řemeslo majitele domu. Vedle domovního znamení je zazděná dělostřelecká koule. Dům č.21, dnes sídlo Českého rozhlasu Olomouc a kavárny s cukrárnou Opera byl v minulosti honosnou ubytovnou korunovaných hlav. Bydlel zde císař Ferdinad I. Habsburský, král Fridrich Falcký, bylo zde jednání mezi uherským králem Matyášem Korvínem, který se nechal v Olomouci korunovat Českým králem a českým králem Vladislavem II. Jagellonským. Byl v majetku významných šlechtických rodů jako Žerotínů, Albrechta z Valdštejna a dalších. Jednání s Matyášem Korvínem připomíná pamětní deska od Vojtěcha Hořínka. Na místě nynější budovy Moravského divadla byli v minulosti dva středověké domy, které byly renesančně přestavěny v jeden objekt vymezen uličkami, znichž levá později zanikla. V r.1620 dům hostil Friedricha Falckého, který přijel k přísaze olomouckých občanů a v letech 1628-1641 v domě sídlil královský tribunál. Od r. 1692 do r. 1819 byl sídlem velitelů olomoucké pevnosti a říkalo se mu „Komandantský" nebo také „Modrý". V r. 1819 se velitelství pevnosti přestěhovalo do Edelmannova paláce a uvolnil se tak prostor pro vybudování nového divadla, které bylo otevřeno v předvečer císařských jmenin 3. října 1830. Divadlo bylo dimenzováno pro 900-1000 diváků. V patře byl v r. 1831 otevřen redutní sál. Petrášův palác má svoje základy již ve 13.stol. a renesanční přestavbou vletech 1576-1604 byl přeměněn na pohodlný šlechtický palác. V r. 1725 jej zakoupila svobodná rodina Petrášů a přestavěla jej na reprezentační sídlo podobné zámku. Josef svobodný pán Petráš založil v r. 1746 první učenou společnost na území rakouského soustátí nazvanou Societas incognitorum. V severozápadní části náměstí je největší světská palácová stavba -Salmův palác vybudovaný v 17.stol. na místě tří domů hrabětem J. Salmou, zemským hejtmanem a předsedou zemského sněmu. V jednom z těchto domů „U zlatého stromu" byla v r.1619 umístěna stavovská mincovna. Rohový dům s ulicí 28.října byl v 16.stol. v majetku Hynka Brumtálského z Vrbna. Při přestavbě domu byl jeden z nejkrásnějších renesančních portálů s erbem pánů Bruntálských z Vrbna a hraběnky Kristiny z Rogendorfu přemístěn druhotně v r.1935 do vchodu pasáže Edelmannova paláce z Úzké ulice. Nejkrásnějším palácem na Horním náměstí je Edelmannův palác ze 16.stol., který nechal postavit konšel a císařský výběrčí daní a v letech 1559-63 městský purkmistr Václav Edelmann povýšený za zásluhy do šlechtického stavu s predikátem z Brosdorfu. V r. 1572 vybudovali u kostela sv.Mořice rodinnou hrobku. V 17.stol. se zde vystřídali další šlechtici, hrabata z Appersdorvu a také hrabata z Proskova. Na začátku 19. stol se dům stává obydlím pevnostního velitele barona Zacha a v letech 1829-1831 zde byl jako pevnostní velitel nejslavnější rakouský vojevůdce českého původu Václav Radecký hrabě z Radče, který má na domě pamětní desku. V r. 1850 zde byly některé městské úřady. Komplex budov na Horním náměstí č.9 a Opletalové ulici č.1 získal konfiskací v r.1624 kardinál František z Ditrichštejna, který získal i sousední dům č.8. V r. 1683 zde byl ubytován polský král Jan II.Sobieský. Rohový dům ulic Opletalova a Ostružnická získal na konci 19.stol. knihkupec a nakladatel Romuald Prombergr(1856-1932), který zde zřídil Prombergrovo nakladatelství(1896-1948). Současný vstupní kamenný renesanční portál byl na budovu přemístěn při poslední rekonstrukci v r. 1993. Původně náležel domu č.23, kde je v současné době Moravské divadlo. V nárožním domě „U černého orla" je od 16.stol. lékárna, dříve Krajinská lékárna. Vedle lékárny je budova bývalého Pozemkového ústavu postavená v r. 1932, nyní kavárna a cukrárna Mahler. Nad vchodem je reliéf ležící ženy se snopem od J. Pelikána. Nárožní dům ulic Michalské a Ztracené byl ve své minulosti převážně šlechtickým majetkem. Vystřídal se zde Šlechta z Mitenperka, Nekeš z Landeka, páni z Bobolusk a také páni z rodu Podstátských z Prusínovic. Nárožní městský palác „U zlatého jelena" náležel v minulosti k linii tak zvaným patnácti privilegovaných domů, vystavěných vedle sebe a spojených ještě v 19.stol. podloubím. Do konce 17.stol. se tato část města nazývala „Pod bohatými krámy" nebo také „Pod podloubím". Rohový dům Horní nám. č.17 a Dolní nám. č.52 patřil k pravovárečným a vinným domům, ale především již v 15.stol. zde byla lékárna. Původně „Stará" v r. 1465 již uváděna jako Černá" lékárna, v 18.stol. lékárna „U zlaté koruny" a později jen „U koruny".

Pár desítek metrů severně od Horního náměstí, kam se dostanete pasáží Edelmannovým palácem nebo Opletalovou ulicí je národní kulturní památka chrám sv. Mořice, postavený na místě kostelíka pocházejícího již z 11.stol. a je považován na jednu z nejvýznamnějších pozdně gotických staveb na Moravě. Nejstarší písemná zpráva o kostele je z r. 1257. V r.1386 byla při kostele škola pod výrazným vlivem protestantismu. U chrámu je rodinná hrobka rodiny Edelmannů a druhá hrobka moravského osvícence Josefa svobodného pána Petráše je v kapli chrámové lodi. Barokizující úpravy v 18 stol. provedl mezi jinými sochař Filip Sattler, sochař Jiří Antonín Heintze a také malíř Jan Kryštof Handke. V letech 1740-1745 byly postaveny v chrámu sv. Mořice dílnou vratislavského varhanáře Michaela Englera největší varhany ve Střední Evropě. Do r. 1784 existoval u kostela hřbitov s řadou hřbitovních kaplí. V kostele je náhrobek s epitafem velitele olomoucké pevnosti a jednoho z obránců města při obléhání města pruským králem Fridrichem II. v r. 1758. V severovýchodní části náměstí při příchodu z Opletalovy nebo Ostružnické ulice vás na náměstí přivítá plastický model historické části Olomouce, který vám pomůže v orientaci při prohlídce města. Většina významných domů, kašen a dalších památek je doplněna informačními deskami, které se stále doplňují. V prostoru náměstí i přilehlých ulicích je několik drobných památek od pamětních desek , reliéfů a dělostřelecké koule na domech v Pavelčákově a Ztracené ulici. Z úzkého domu vedle Švédské uličky veškeré dění na náměstí sleduje ze zaskleného obrázku Panenka Marie Svatokopecká s dítětem a přeje všem na náměstí mír a pokoj v duši.