Olomouc – Krajinská lékárna U Černého orla (Lékárna U Rybích stánků, dvojdům na rohu Horního náměstí)

Turistické cíle • Měšťanský dům

modrý dům • Fotografie (15) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (15 fotografií)

bílý dům

nárožní orlice

Vstoupit do fotogalerie (15 fotografií)

Pro mnohé návštěvníky hanácké metropole se – celkem pochopitelně - jedná o dva domy, které patří k nejzářivějším klenotům historického centra tohoto stotisícového města. Ve skutečnosti se ale jedná o „dvojdům“ se dvěma adresami, jehož historie se začala psát už v době, kdy i Olomouci ještě vládla krásná paní Gotika.

Situace kolem toho, jestli jde o jeden dvojdům nebo dva řadové domy, byla dlouhodobě nejasná, ale dnes už se ustálilo číselné označení č.p. 323. Jeden vchod má ovšem adresu Horní náměstí 10, ten druhý Ostružnická 4 (svého času se jednalo o dnes již neexistující č.p. 324). Uvádí se však, že oba gotické domy z 15. století byly zřejmě propojeny již v 16. století, kdy zde probíhaly renesanční stavební úpravy. K navýšení domů na čtyři NP a klasicistní úpravě jejich průčelí pak došlo v 19. století, kdy se také na průčelí objevil balkon (r. 1818). V zásadě můžeme říct, že zde před sebou máme částečně podsklepený dům s mansardovou střechou, který uzavírá malý obdélný dvůr.

Pro zjednodušení si můžeme tento objekt se dvěma křídly označit jako modrý dům a bílý dům. Více se mluví a píše o tom modrém; hlavně proto, že zdejší Krajinská lékárna je nejdéle fungující lékárnou na celé Moravě. Těch 450 let a něco málo k tomu už je opravdu úctyhodným číslem … a přitom bychom klidně mohli hovořit i o šesti stoletích ...

Modrý dům má uliční fasádu dvouosou, na straně do náměstí je pětiosá. Bílý dům má fasádu uliční, a to šestiosou. Fasáda je převážně hladká, jen přízemí, oddělené profilovanou kordonovou římsou, zdobí bosáž (vstupy i výklady jsou novodobé). Výrazných zdobných prvků zde ale najdeme více než dost. Na bílém domě si každý asi ihned povšimne – v I. patře umístěných - tří pozdně gotických nik se segmentovou klenbou a částečně zachovanými nástěnnými malbami zobrazujícími v životní velikosti sv. Kryštofa, sv. Vavřince se sv. Floriánem a Pannu Marii (dnes se už jedná o Surmovy kopie, originály byly umístěny v prostorách radnice). Jednotlivé postavy jsou umístěny do pozdně gotické architektury. Na modrém domě jsou nejnápadnější štuky v podparapetních plochách a suprafenestrách, skulptura orla a Pelikánův reliéf s patrony lékárníků sv. Damianem a Kosmou. V současnosti nechybějí ani informace o dějinách lékárny, které najdeme na přízemní kamenné bosáži.

Tento městský dvojdům s gotickým jádrem je považován za velmi kvalitní ukázku budovy, která prošla renesanční i barokní stavební fází, stejně jako výraznou klasicizující přestavbou a dostavbou. V souvislosti s domem bývá zmiňován také empír nebo zajímavé secesní umělecko-řemeslné detaily. Nelze se tedy divit, že byl tento objekt zařazen mezi naše chráněné kulturní památky hned v květnu roku 1958. Od dubna roku 1971 je součástí zdejší památkové rezervace a od prosince roku 2000 i tzv. Nárazníkové zóny statku světového dědictví.

U stavby tohoto typu, samozřejmě, nesmí chybět soubor doplňujících informací:

Nejstarší moravská lékárna s nepřetržitou tradicí byla Faustinem Primsem poprvé otevřena roku 1571 (v českých zemích je druhá nejstarší – po Jáchymově). Přitom ve zmíněném roce 1571 zde zřejmě došlo jen k obnovení ještě starší lékárnické tradice. Vždyť již roku 1443 byl majitelem domu lékárník. Od roku 1571 došlo k přerušení provozu poprvé až v roce 2020. A zajímavý by byl i seznam lidí, kteří se v tomto domě narodili – zahrnoval by například olomouckého biskupa Marka Khuena nebo členy rodu Schrötterů, kterým dům patřil 145 let.

Fasáda domu bývá občas popisována jako ukázka půvabu a elegance empíru. Ovšem s tím, že poté ještě dům prošel dalšími úpravami na konci 20. let minulého století, kdy se zde „podepsal“ uznávaný restaurující architekt Klaudius Madlmayr. I díky němu zde před sebou máme jednu z nejkrásnějších budov v centru města.

Název Krajinská lékárna vznikl až ve II. polovině 19. století nepřesným překladem německého Landschaftsapotheke (tzn. spíše Zemská lékárna). Původně se ale lékárně říkalo Fischbänk Apotheke, tedy Lékárna u Rybích stánků, protože před tímto blokem domů býval od středověku až do 19. století tradiční Rybí trh s prodejními stánky. S těmi názvy to ale bylo celkově složitější. Později se totiž lékárně začalo říkat U Černého orla, a to podle domovního znamení (nad dvěma vchody do lékárny bývala umístěna dvojice dřevěných plastik šachovaných orlic, které se dnes nacházejí v depozitáři olomouckého Vlastivědného muzea). Na konci 18. století byla přejmenována na Krajinskou lékárnu U Černého orla (Landschafts-Apotheke Zum schwarzen Adler), z které se zanedlouho stala Krajinská lékárna. V roce 1929 byla na nároží domu osazena kamenná olomoucká orlice s prsním štítkem. Po II. světové válce byla lékárna znárodněna a následně se stala součástí OÚNZu.

Zajímavé je, že se uvnitř domovního bloku dochovaly původní pavlače s přístavkem záchodů. Barokní herbárium bychom tady ale dnes už hledali marně. Nacházelo se v nejvyšším patře, dnes je ozdobou Vlastivědného muzeu (a na Turistice má svůj vlastní článek).

Poslední aktualizace: 11.5.2024

Olomouc – Krajinská lékárna U Černého orla (Lékárna U Rybích stánků, dvojdům na rohu Horního náměstí) na mapě