Olomouc-město-tř.Svobody a okolí-drobné památky

Třída Svobody, jedna z hlavních olomouckých ulic se nachází v západní části historické části Olomouce, jen několik desítek metrů od olomouckých hlavních náměstí na jedné straně a na druhé pár desítek metrů od největšího olomouckého parku - Smetanových sadů.

Za svůj vznik vděčí snaze olomouckých měšťanů o rozvoj a modernizaci města a zbouráním hradeb, které to podmiňovalo. Slavnostní zahájení bourání hradeb provedl 5.června 1876 tehdejší starosta Josef von Engl (1872-96), symbolickým kopnutím krumpáče do zdiva Hradské brány, která stávala na současné ulici 1.máje, v místě před křižovatkou u hotelu Palác. Demolicí hradeb byla pověřena firma bratří Kleinů, jedna z největších a nejvýznamnějších firem na Moravě. Dekretem rakouského císaře Františka Josefa I. z 9. března 1886 byl zrušen statut Olomouce jako státní pevnosti a v r. 1894 byla učiněna dohoda o odkoupení uvolněného prostoru městem. Zbouráním hradeb od Kateřinské ulice k Passingerovu mlýnu se započalo v r.1904 a pak následovalo bourání z druhé strany Vodních kasáren k mlýnu. Z komplexu Terezské brány u které končila císařská silnice z Brna a Vídně, byla brána, jako památka na pevnostní architekturu ponechána na původním místě a její předbraní bylo přemístěno v r.1898 ke vstupu do Smetanových sadů z Vídeňské ulice. Přestavba a využití uvolněného prostoru bylo prováděno podle projektu rakouského architekta Cornilla Sitteho, ale realizace celého projektu nebyla dokončena. Byl vybudován první olomoucký bulvár s promenádní třídou, která dostala název podle starosty Josefa von Engla, který se nejvíc zasloužil o bourání hradeb a rozvoj města. U tř. Josefa z Englů vyrostla řada výstavných a významných budov úředních a finančních institucí, škol, obytných bloků, synagoga, Evangelický kostel a také palác krajského soudu svěznicí. Na východním okraji Smetanových sadů byla vystavěna na Vídeňské ulici a tř. Spojenců řada reprezentačních vil. Po vzniku Československé republiky v r. 1918 byla olomoucká hlavní třída Josefa z Englů přejmenována na tř.Svobody, během desetiletí potom několikrát měnila svůj název, až po r. 1989 se opět její název symbolicky vrátil na tř. Svobody. V pol. 20. stol. byla zrušena a provedena kanalizace bývalé fortifikace Mlýnské strouhy a získal se tak prostor pro narůstající Dopravu na jedné z hlavních olomouckých tříd.

Většina olomouckých obyvatel i příležitostných návštěvníků touto třídou projde nebo projede, aniž si všimne většiny drobných památek, které najdete po celé její délce. V severní části tř. Svobody je náměstí Národních hrdinů s několika budovami, které zdobí různé plastiky a reliéfy. Před vchodem do zdravotnického zařízení SPEA, bývalé Okresní nemocenské pojišťovny z r. 1927, vybudované podle projektu Jindřicha Kumpošta, najdete dvě sousoší. Naproti přes ulici Legionářská, na budově DPMO najdete nad vchodem tři sochy a na budově několik reliéfů. Na rohu Sokolské ulice je secesní budova bývalého kina Edison z r. 1911.

Jižním směrem na západní straně tř.Svobody je průhledem ulicí na Kollárově náměstí vidět Theimerova kašna z let 1968-9 od arch.T.Černouška a sochaře I.Theimera, kterou zhotovil sochař J.Stárek. Za Kollárovým náměstím na tř.Spojenců je budova Sportovní ZŠ. Sochy se na vás dívají i z horních pater budovy Čedoku. Na rohu sousední budovy, bývalé bance, nyní Vědecké knihovně je pamětní deska literárního vědce a kritika dr. Bedřicha Václavka, umučeného v koncentračním táboře v Osvětimi. Vedle Vědecké knihovny je německý luterský Evangelický kostel z let 1901-1902, v Olomouci známý pod názvem "Červený kostel", dnes využívaný jako depozitář Univerzitní knihovny UP. Za kostelem byla postavena v novogotickém slohu budova fary. Vlevo od evangelického kostela je budova KB, původně filiálka Národní banky, postavená v r.1934 se sochami nad vchodem od olomouckého sochaře Julia Pelikána a Rudolfa Březy z Prahy. Největším palácem na tř. Svobody je budova Okresního soudu s Vazební věznicí, postavená v letech 1896-1901, kterou střeží dva obrovští lvi na podstavci a vše sleduje z niky ve věži alegorická socha Spravedlnost. V předzahrádce soudní budovy je mohyla s pamětní deskou se jmény tří příslušníků vězeňské stráže umučených nacisty. Naproti budově soudu je zadní trakt Moravského divadla s reliéfy Aloise Jiráska, Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a Leoše Janáčka.

Za křižovatkou s Pavelčákovou ulicí je pozůstatek bývalých Vodních kasáren, ve kterých jsou stylová restaurační zařízení a obchůdky. Na Vodní kasárna navazuje budova bývalého Passingerova mlýna. Naproti přes tř. Svobody stojí na svém původním místě Terezská brána, za kterou je původně Terezské náměstí, nyní Palachovo náměstí, kde stávala od r. 1925 synagoga, kterou v r. 1939 nacisté vypálili. Vzniklé prostranství bylo po II.světové válce pojmenováno na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce, které bylo v r. 1955 vyzdobeno sousoším „vůdců světového proletariátu". Synagogu připomíná pamětní deska na bočním křídle novorenesanční budovy Přírodovědecké fakulty UP, dříve německého gymnázia.

Z Palachova náměstí Lafayettovou ulicí směrem k Vídeňské ulici se dostanete k honosné budově Moravského reálného gymnázia a Církevního gymnázia Německého řádu s erbem řádu na průčelí. Nedaleko na Vídeňské ulici, při vstupu do Smetanových sadů, je bývalé předbraní Terezské brány. Na rohu hlavního průčelí Přírodovědecké fakulty UP na tř. Svobody, je pamětní deska připomínající vojenské vězení, které bývalo v kasematech v protějších hradbách, zbouraných v r. 1904, ve kterých byli uvězněni účastníci květnového povstání v Praze v r. 1849. Před sousední budovou ředitelství Střední dráhy ČD, je v parčíku socha výhybkáře od Rudolfa Doležala, která doplňuje pamětní desku umístěnou na rohu budovy, která je věnována zahynulým 24 železničářům. Poslední budovou na tř. Svobody je budova bývalého okresního úřadu přebudována pro potřeby 2. polikliniky.