Olomouc – radniční arkýř

Snad každý, kdo někdy viděl olomouckou radnici i jinak než jen z čelní – tedy „orlojové“ – strany, zaregistroval jistě zajímavý, pozdně gotický arkýř, který jako temný rytíř vystupuje z její bílé fasády. Tento kamenný, bohatě zdobený, arkýř pochází z roku 1488 a ve skutečnosti není ničím jiným než závěrem presbytáře radniční kaple sv. Jeronýma. A i když je tato kaple památkou jistě pozoruhodnou, my se zaměříme pouze na její vnější část, tedy na onen arkýř, který „prostupuje“ dvěma patry jižního průčelí radniční budovy.

Mnohé pozorovatele pravděpodobně na první pohled zaujme „fakt“, že celý arkýř jakoby spočívá na ramenou vousatého muže, který bývá považován za autora stavby. Tato konzola natolik silně připomíná svatoštěpánský chrám ve Vídni, že bývá i krásný olomoucký arkýř někdy připisován Antonu Pilgramovi. Oficiálně je však architekt stavby nadále neznámý.

Spodní sokl arkýře je členěn přetínanými pruty, na které navazují čtyři postranní přípory. V horní části arkýře můžeme vidět maskarony v podobě lidských i zvířecích hlav, zoomorfní chrliče a bohatě zdobené baldachýny. Nad chrliči jsou umístěna tři obdélníková pole s kružbami a v nejvyšší části arkýře můžeme vidět vodorovný pás s vegetabilní výzdobou i dynamické kružby. Součásti výzdoby arkýře (na meziokenních pilířích ve výši okenních záklenků) jsou také erby Zikmunda Kalivody ze Švábenic, který se stal roku 1501 významným donátorem radniční kaple.

Některé odborné informační prameny označují tento arkýř již za stavbu vrcholně gotickou a jeho podobu spojují spíše s – podstatně starším - průčelím katedrály ve Štrasburku a katedrální kaplí sv. Vavřince (arch. Jakob z Landshutu). V těchto případech je pak olomoucký arkýř označován za mistrovské dílo patřící k nejpozoruhodnějším ukázkám pozdně (vrcholně) gotické architektury u nás.

Na závěr ještě pelmel rozšiřujících informací:

Kaple – a tedy i popisovaný trojboký presbytářový arkýř - byla vybudována z lomového zdiva jako přístavba již stojící radniční budovy. Exteriérová tíha arkýře spočívá na zužující se konzole, kterou můžeme označit za jjeden z nejkvalitnějších sochařských detailů (nejen) této kaple. Prostovlasá vousatá mužská busta s pootevřenými ústy a napřaženou levou rukou bývá označována za zpodobnění autora stavby, který nese na svých bedrech tíhu celé stavby. Nad figurální konzolou se kříží oblé pruty a právě v tomto místě se nacházejí štítky s erbem rozletité střely pánů ze Švábenic. Po stranách arkýře jsou umístěny profilované římsy, z nichž každou zdobí tři maskarony – střední část je zdobena lidskými hlavami, maskarony vpravo jsou zoomorfní rysy a ty vlevo kombinací obou typů.

Nad římsou se zvedá kamenný parapet členěný třemi vertikálními pruty, které se nakonec spojují do oblouků dělených pásem dvanácti erbovních štítků. Pod baldachýny můžeme vidět ploché konzoly ve tvaru šesticípé hvězdy, na kterých jsou usazeny chrliče v podobě kozla a berana. Další hvězdicové pruty jsou zakončeny baldachýny nesoucími chrliče v podobě vepře a medvěda. Všechny čtyři baldachýny navíc zdobí kraby, vidět zde můžeme i fiály a křížové kytky nebo klenby se síťovými, hvězdicovými a plaménkovými motivy. Trojitá okna mají tvar lomeného oblouku, jsou mělce profilovaná a složité obrazce okenních kružeb jsou v každém okně jiné (např. oslí hřbet s dvojicí esovitých prutů nebo propletené srdčité a cibulovité tvary).