Olomouc – radniční kaple sv. Jeronýma

Turistické cíle • Kaple

interiér kaple • Fotografie (14) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (14 fotografií)

venkovní arkýř

klenba v presbytáři

Vstoupit do fotogalerie (14 fotografií)

Hned na úvod bychom si asi měli prozradit, že stavebně je kaple olomoucké radnice všeobecně považována za skutečnou perlu středověké architektury, srovnávanou se špičkovými díly evropské vrcholné gotiky. Často se také v souvislosti s kaplí sv. Jeronýma hovoří o tom, že zde vidíme až virtuosní práci neznámého mistra, která patří k nejpozoruhodnějším našim architektonickým dílům i k předchůdcům staveb vrcholné a pozdní gotiky v Praze, Kutné Hoře nebo jižních Čechách. Pro někoho je to možná myšlenka téměř troufalá, ale rozhodně ne nepravdivá …

Navíc je tato kaple více než pozoruhodná také tím, že zatímco interiérově se jedná o krásnou gotickou kapli v klasické podobě (klenby se svorníky, figurální konzoly, fresková výzdoba apod.), tak zvenku vidíme její presbytář jako pozdně gotický kamenný arkýř zdobící v prvním patře olomouckou radniční budovu na Horním náměstí.

Vývojově vznikla kaple sv. Jeronýma při přestavbě radnice (zvýšení budovy o další patro), její výstavba byla dokončena v roce 1488 (vysvěcená byla o tři roky později) a je možné, že v podstatě „jen“ nahradila starší radniční kapli sv. Vavřince (neví se ovšem stále, jestli zde nebyly nějakou dobu současně kaple dvě nebo jestli kaple sv. Vavřince vůbec někdy existovala).

Tím bychom mohli ukončit úvod se základními údaji, ale tato kaple si zaslouží naši pozornost podstatně více. Zkusme tedy přidat alespoň pár dalších důležitých faktů.

Dodnes se neví, kdo byl autorem stavby. Odborníci se shodují pouze v tom, že se muselo jednat o velmi zkušeného mistra z významné stavební hutí. Zmiňován sice bývá nejčastěji slavný vrcholně gotický stavitel Anton Pilgrim, ale hovoří se také o nizozemské škole Nicolause Gerhaerta van Leyden nebo o stavitelích katedrály ve Štrasburku.

Vnější část kaple tvoří tři strany pětibokého presbytáře v podobě kamenného arkýře o výšce dvou pater. Arkýř spočívá na ramenou vousatého muže, který bývá považován za autoportrét stavitele. Ve spodní části arkýře je umístěn i erb pánů ze Švábenic. Nechybí zde ani přetínané pruty, maskarony, postranní přípory, zoomorfní chrliče (v podobě prasete, kozla, berana a medvěda), kružbové motivy nebo zdobené baldachýny.

Onen kamenný stavitel, který na svých bedrech nese tíži celé stavby, je zde zpodobněn jako prostovlasý vousatý muž s nataženou rukou. Ta údajně symbolizuje fakt, že za svou práci nedostal zaplaceno. Maskarony pak prý představují zkamenělé tváře proradných olomouckých radních.

Vstup do kaple tvoří klasický gotický portál s lomeným obloukem a dřevěnými dveřmi s výplňovými kazetami. Nad dveřmi je umístěn tympanon se slepou kamennou kružbou ve stylu plaménkové gotiky. Za dveřmi se již nachází vlastní kaple s lodí ve tvaru nepravidelného lichoběžníku Loď se síťovou klenbou je od presbytáře oddělena vítězným obloukem. Součástí zmíněné žebrové klenby jsou mj. dvě konzoly v expresivní podobě staršího a mladšího muže (snad obou mistrů kameníků) a centrální svorník se znakem Olomouce. Okna presbytáře – a tedy i arkýře – zdobí pozoruhodné kružby.

Za zmínku rozhodně stojí také gotické nástěnné malby v kapli. Můžeme zde vidět Kalvárii, Bolestného Krista, sv. Jana Křtitele i Evangelistu, Pannu Marii a -samozřejmě – také sv. Jeronýma. Nad vstupem do kaple je umístěna malba zobrazující Poslední soud.

Kněžiště je jediným místem v kapli, kde je částečně přiznáno kamenné zdivo, vše ostatní je omítnuto. Klenba presbytáře je skutečným vrcholem prohlídky kaple. Jedná se pozoruhodné, pozdně gotické, mistrovské dílo, které charakterizuje opakované křížení žeber vybíhajících ze čtyř konzol a vrcholová neukončená hvězda s cípy z kroužené klenby. Toto zaklenutí je považováno za jedno z nejkrásnějších u nás.

Je zajímavé, že krásné klenby v kapli vlastně vznikly jako „z nouze ctnost“, a to z důvodu jejího neobvyklého půdorysu. Proto také každá konzola vystupuje ze zdi pod jiným úhlem a klenby pak vytvářejí dynamicky – a současně i harmonicky - působivou kompozici. Navíc se jednalo o první použití gotické kroužené klenby nejen v českých zemích, ale i na sever od Dunaje.

Kaple sv. Jeronýma sloužila svému účelu až do roku 1785, kdy ji nechal zrušit Josef II. Následně byla využívána jako sklad městských praporů, od roku 1836 dokonce jako kůlna. Na lepší časy se začalo blýskat teprve v 70. letech 19. století, kdy byl prostor kaple vyčištěn, díky čemuž byly znovuobjeveny gotické fresky (k jejich restaurování však došlo až v roce 1946). Od roku 1879 pak byla kaple upravena jako síň městského historického muzea. V době oprav kaple byly pořízeny neogotické vitráže se zobrazením Přemysla Otakara II., Rudolfa Habsburského a Jana Lucemburského (již od konce 19. století je zde jen Rudolf II. a ornamentální motivy).

Po II. světové válce kaple opět sloužila jako skladiště, tentokrát MěNV. Teprve v roce 1991 byla znovu vysvěcena a v roce 1993 restaurována.

Od dubna roku 2006 je součástí interiéru kaple plastika sv. Jeronýma zhotovená z lipového dřeva. Jejím autorem je sochař Karel Hořínek.

Díky spodní části arkýře a oběma konzolám se tajemné radniční svatyni občas říká kaple zkamenělých tváří. Je přitom paradox, že krásný arkýř kaple byl dlouhou dobu částečně zakryt přístavbou kupeckých krámků, a to téměř do poloviny 20. století.

Kaple sv. Jeronýma byla – jako součást radniční budovy – zařazena na seznam našich kulturních památek od května roku 1958. Od dubna roku 1971 je také součástí olomoucké památkové rezervace a od prosince roku 2000 i nárazníkové zóny statku světového dědictví UNESCO.

Poslední aktualizace: 10.10.2023

Olomouc – radniční kaple sv. Jeronýma na mapě