Olomouc-Smetanovy sady-drobné památky

Smetanovy sady, největší z olomouckých městských parků se nachází jižně od historického centra Olomouce. Na severu jsou ohraničeny Vídeňskou ulicí, na západě Havlíčkovou ulicí, na jihu železniční tratí a na východě Polskou ulicí.

V prostoru současných Smetanových sadů se původně nacházelo předměstí Německý Povel, které bylo při budování bastionové pevnosti v pol.18.stol. přestěhováno a budovy odstraněny. Olomoučtí měšťané si v r.1820 na vojenské správě pevnosti vymohli v tomto prostoru mezi Terezskou a Kateřinskou bránou vybudovat výletní místo pro obyvatele olomoucké pevnosti, vysázet okrasné stromy a keře. Z iniciativy olomouckého biskupa, arciknížete Rudolfa Jana byla v letech 1822-23 vysázena alej se 160 topoly, která byla nazývána Rudolfova alej. Uprostřed aleje byl postaven dřevěný kiosek. V r.1832 dostalo Rudolfovu alej do své správy město, které potom v r.1837 kiosek přestavělo na letní Restauraci. Za prusko-rakouské války v pol. 19.stol. byla alej podle demoličního reversu zničena, neboť muselo být zlikvidováno vše co překáželo v rozhledu z pevnostních hradeb. Po uzavření míru v červenci 1866 se započalo podle projektu architekta Maxe Machánka s obnovou parku. Postupně byla vysázena čtyřřadá alej s ořešáků a platanů a řada drobných staveb. Park byl potom za přítomnosti císaře Františka Josefa I. v r. 1875 slavnostně otevřen s novým názvem C. K. Stadtpark. Největší rozvoj sadů nastal po r. 1877 za ředitele městských parků Karla Pohla. Byl založen rybník s ostrůvkem a vodotryskem. Místo dřevěné letní restaurace byl v r. 1879 vybudován novorenesanční lázeňský pavilon s Restaurací a alegorickou sochou znázorňující Olomouc. Někdy se pro dnešní Restauraci, lázeňský pavilon používal i honosnější název „lázeňská dvorana", nebo také „Wilhelmshalle" (Vilémova síň) podle sponzora městského parku, olomouckého dómského probošta Viléma Schneeburga, současně s ní vznikl i již neexistující skleník železné konstrukce se sochou bohyně Flory se Schneeburgovým erbem. Před lázeňským pavilonem byl zbudován bazén s umělým skaliskem a vodotryskem. V r. 1886 byla ve velkém dřevěném skleníku přeneseném ze zámeckého parku ve Velké Bystřici, vybudována oranžérie s cizokrajnými a tropickými rostlinami. Po krutých mrazech v r. 1893 poškozené ořešáky i platany nahradili na jedné straně aleje jírovci a na druhé lípami, vždy ale jen v jedné řadě. V r. 1895 pak byl postaven naproti lázeňskému pavilonu secesní hudební altán.

V r. 1902 vyrostla první botanická zahrada a po ní následovaly skleníky a bazény pro vodní rostliny. Podle návrhu nového ředitele městských parků Emanuela Černého byla v r.1919 část korun stromů v hlavní aleji ořezána, aby na záhony ve střední části aleje dopadalo více světla. Pískovcový pomník Bedřicha Smetany salegorickým ztvárněním jeho děl, který dal také sadům název, stával původně od r. 1925 na druhém konci aleje, asi 100 metrů od hlavního vchodu. Pomník jehož autorem byl akademický sochař Rudolf Březa a architekt J.Štěpánek, byl na současné místo nedaleko Polské ulice přemístěn v r. 1967. V letech 1927-1930 byl vybudován na ploše 1500 m čtverečných, největší a nejvýznamnější Palmový skleník o rozměrech 72,5 x 20 m a výšce 12 m. Do oranžerie bylo mimo jiné přesazeno na 70 ks různých druhů palem ze staré oranžérie a ze skleníků z moravských zámků. Cizokrajné rostliny ze všech koutů světa doplňuje také cizokrajná, především jihoamerická fauna. V r. 2003 se prvním obyvatelem akvaterária, připomínajícím jihoamerický prales, stal kajman brýlový se jménem Fany podle olomouckého herce Františka Řeháka, který se stal jeho kmotrem. V 60. letech 20.stol. byl vybudován skleník tropické flory, kaktusový skleník a subtropický skleník, nazývaný podle vysázených exponátů také citrusovým, ve kterém je umístěna také kolekce hmyzožravých rostlin ze sbírek olomoucké Univerzity Palackého. Kaktusový skleník se může pochlubit více jak 3000 kusy kaktusů, mezi kterými jsou podle tradice i kaktusy rodu Astrophytum, které pocházejí od českého botanika a cestovatele Alberto Vojtěcha Friče. Sbírkové skleníky patří k největším v ČR a každou roční dobu raší, kvetou a přinášejí své plody desítky nejrůznějších druhů exotických rostlin.

Smetanovy sady mají zajímavou sochařskou výzdobu po celém svém areálu. Řada děl, především vstupní portál do palmového skleníku z r.1927 a pomník botanika a ředitele české reálky v Olomouci Františka Polívky a jeho manželky, je od Julia Pelikána, žáka jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů J. V. Myslbeka. Nedaleko palmového skleníku stojí od r. 1932 kamenný pomník postavený na paměť světového esperantského kongresu, socha dívky je na okraji stromů, které stojí kolem nedalekého paloučku. Nedaleko je také kašna s tučňákem, kterého připravili vandalové o hlavu. Plastiku najdete také u velkého jezírka s fontánou. Fontány pro okrasu i zpříjemnění ovzduší v letních vedrech najdete v různých částech parku.

Prostor parku byl v r. 1958 využit pro konání první regionální „Výstavy květin podniků místního hospodářství". Pro velký zájem veřejnosti, která v počtu asi 62 tisíc návštěvníků výstavu zhlédla, se výstava v dalších letech opakovala a v r. 1960 se konala již „Celostátní výstava okrasného zahradnictví". Výstavy se svelkým úspěchem každoročně opakovaly, v r. 1965 již se zahraniční účastí z Dánska a Holandska. Název FLORA Olomouc se poprvé objevil v názvu olomouckých výstav, které se pořádaly dvakrát do roka, jako Jarní a letní výstava v r.1967, kdy se také na místě po bývalých hřbitovech, připojeném k sadům vybudoval největší ústřední pavilon A. Výstava Flora Olomouc se postupně stala prestižní mezinárodní přehlídkou zahradnictví s veletrhy spojenou s oceňováním nejlepších vystavovatelů, výpěstků, aranžování květin atd. Na výstavách bývají také křty nových květinových odrůd. Nejvyšším odborným uznáním výstav Flora Olomouc je cena Novitas Olomucensis. Od r. 1990 se výstaviště FLORA uzavírá „Podzimními zahradnickými trhy" zvanými „Hortikomplex"-přehlídkou okrasných stromů, drobné zahradní mechanizace, pomůcek a potřeb.