Opukové skály u Chocně
Turistické cíle • Skalní útvar
Chocní jak známo protéká Tichá Orlice, která před vstupem do města vytváří několik působivých meandrů. Jejich břehy jsou lemovány strmými zalesněnými stráněmi a z porostu vykukují vysoké stěny poněkud neobvyklých skal. Jsou tvořeny opukou, což je především pro mne jako Valacha hornina dosti exotická... a je pravdou, že zdejší opukové výchozy patří k těm nejvyšším a nejrozsáhlejším v Čechách.
Pro návštěvníka z oblasti tvořené flyšovým pásmem a znající ze své domoviny pouze skály z pískovce ( a nedaleko za hranicí i ta slavná slovenská vápencová bradla), je opuka kamením opravdu unikátním... a přitom se podle tetičky Wiky nejedná o nic světoborného: opuka je usazenou horninou vzniklou na mořském dně ze slínovce a v terénu jsou z ní dnes k vidění skály v barvě bílošedé, nažloutlé anebo žlutohnědé.
Poblíž Chocně je jejich výskyt v podobě útesů a skalních věží chráněn hned ve dvou rezervacích.
Nás zelené turistické značení vedoucí z vlakového nádraží přivedlo k mostu přes Tichou Orlici, kde jsme na druhé straně viděli žluté stěny opukových skal v PR Hemže-Mýtkov, dosahující výše až 25 metrů. Ještě působivější (a o deset metrů vyšší) skály vystupují ze svahu z území PR Peliny majícího půdorys tureckého půlměsíce, které se blíž k Chocni vypínají z prudkého zalesněného svahu v délce asi 600 metrů. Skály se bohužel vyskytují nad nepřístupným pravým břehem řeky, kudy červená značka, po níž jsme se vraceli do města, nevede. Zato je na jejich amfiteátr díky odstupu hezký ucelený výhled, neboť červená tudy prochází městským parkem, tvořeným lučinou a solitérními stromy.
Přírodní rezervaci Peliny tvoří suťový les, jehož hlavními obyvateli jsou kromě skal duby letní, buky lesní, jilmy, habry a lípy a v bylinném patře lze na jaře pozorovat žluté trsy tařice skalní.
Nejvýznamnějšími starousedlíky jsou pochopitelně zdejší opukové skalní výchozy, jejichž útesy a věže místy dosahují bezmála čtyřicetimetrové šíře i výše, a které se skládají z více jak dvaceti seskupení. Jednotlivé bloky jsou od sebe odděleny strmými erozními rýhami a k nejpůsobivějším útvarům patří štíhlý skalní pilíř zvaný Velbloud.
To vše bohužel ve vegetačním období (a zvláště z podhledu z druhého břehu řeky) vidět nelze, ale všiml jsem si na mapách.cz, že po celém severním konci rezervace vede od choceňského hřbitova lesní cesta. Z ní by mohly být brzy zjara či v pozdním podzimu skály dobře pozorovatelné z bezprostřední blízkosti a navíc z ní vede odbočka na Doskočilovu vyhlídku. Ta se nachází na temeni jednoho z nejmohutnějších opukových výchozů a poskytuje prý pěkný výhled dolů na řeku, park i na část města.
Takže doufám, že se s covidem brzy vypořádáme a já sem budu moci v blízké budoucnosti celý natěšený vyrazit...