Zimní choceňská procházka

Kam a jak jedeme?

Na výlet míříme do Chocně, města ležícího na Tiché Orlici, které neskutečně hospodářsky expandovalo v polovině 19. století díky stavbě železniční trati z Prahy do Olomouce a také vynikajícímu hospodaření majitelů zdejšího panství rodu Kinských.
Do Chocně jsme se vypravili autem, které jsme zaparkovali u choceňského zámku a odtud se i vydali na procházku po městě a jeho nejbližším okolí.

Za čím jedeme?

Od zámku nás červená značka přivádí do centra města na Tyršovo náměstí, kterému dominuje 24 metrů vysoký Mariánský sloup postavený v roce 1760. Za prohlídku jistě stojí i nedaleko náměstí se nacházející barokní kostel sv. Františka a vedle něj stojící barokní městská zvonice ze začátku 18. století.
Po prohlídce centra města pokračujeme z náměstí po žluté značce, po Masarykově mostě přecházíme Tichou Orlici a směřujeme do zámeckého parku.
Zámecký park byl rodem Kinských založen v roce 1720. Zajímavostí určitě je, že v něm byly v druhé polovině 19. století zřízeny první tenisové kurty v Čechách. V téže době byl i vybudován podchod pod železnicí, kterým také projdeme a který přímo navazuje na zámecký park a sloužil majitelům panství k snadnému příchodu na tehdy nově vybudovanou železniční stanici.
Z rozcestí Choceň žst. dále pokračujeme po zelené značce, která nás přivede až k mostu přes železniční trať. Z mostu se nám na jednu stranu naskytne pohled na choceňské nádraží, které po rekonstrukci na počátku tohoto století získalo v roce 2010 titul "Nejkrásnější nádraží". Na druhé straně mostu pak shlížíme do hlubokého průlomu ve skále na jehož spodku vede železniční trať. Původně zde byl tunel, který skálou procházel, ale neustále se zvyšující nároky na větší propustnost tratě vedla k tomu, že byl v roce 1957 při modernizaci tratě tunel zrušen, skalní masa nad ním byla vylámána a trať byla následně rozšířena na tříkolejnou.
K choceňskému nádraží se váže i jedna tragická událost. Právě zde si v roce 1845 způsobil o sloupek vrat, kterými se tehdy nádraží uzavírala, velmi vážné zranění ing. Jan Perner, stavitel trati. Byl zde na inspekci a jízda na schůdku vagónu se mu stala osudnou. Ještě téhož dne zraněním v Pardubicích podlehl.
Naše cesta následně pokračuje po hraně srázu nad Tichou Orlicí a postupně začíná klesat až k řece samotné. Přicházíme na rozcestí Peliny a dále pokračujeme po červené značce směrem zpět do Chocně. 
A právě na tomto úseku našeho výletu se projdeme krásnou scenérií opukových skal a věží vypínající se nad Tichou Orlicí. Zde jsme asi nejvíce ocenili to, že jsme na tento výlet vyrazili v zimním období. Stromy bez listů umožňují krásný pohled na skalní stěny a pilíře. Celá tato nádherná oblast je chráněna jako Přírodní rezervace Peliny.
Z Pelin je to již jen kousek k choceňskému zámku, který byl vystavěn v renesančním slohu v druhé polovině 16. století. Do dnešní podoby byl přestavěn po požáru v roce 1829 Rudolfem Kinským a v letech 1849 až 1850 k němu byla přistavěna i pseudogotická kaple Nanebevzetí Panny Marie. V současnosti se v zámku nachází Orlické muzeum.
A jelikož u zámku máme zaparkováno, tak zde i náš výlet končí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Celá tasa této procházky měří asi 4 km, takže žádnou občerstvovnu jsme nenavštívili.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výhled z mostu nad železnicí je parádní, skalní masivy v Pelinách také nemají chybu.
Zklamáním pro nás bylo uzavřené Orlické muzeum v zámku, ačkoliv i v zimě o víkendech by mělo mít otevřeno od 13-16 hodin. Zkoušeli jsme se dozvonit ve čtvrt na dvě, ale bohužel nikdo nám neotevřel.

Ostatní informace

Parkování u zámku je zdarma.
Otevírací doba Orlického muzea by měla být od května do září PO-NE 9-12 a 14-16.
Mimo sezónu od října do dubna PO-PÁ 9-12 a 14-16 o víkendech 13-16 hod.
Ale pozor na konci ledna jsme se snažili do muzea dostat marně. 
Základní vstupné 20,- Kč.