Oslo - Vigeland park

Vigeland park najdete v západní části města. Je to největší sochařský park na světě, který vytvořil jediný umělec. Také proto patří mezi světoznámé turistické atrakce. Park je otevřen celoročně.

Adolf Gustav Vigeland (11.4.1869 - 12.3.1943) se narodil do rodiny truhláře. V Oslu se vyučil řezbářem, ale nakonec se rozhodl stát se profesionálním sochařem. V letech 1891-1896 hodně cestoval – byl např. v Kodani, Paříži, Berlíně, Florencii. Seznamoval se i s antickými a renesančními díly.

Možná právě proto mu bylo umožněno restaurovat katedrálu Nidaros v Trondheimu. V r. 1905 získal v Oslu studio, kde mohl pracovat. Byl považován za nejtalentovanějšího norského sochaře. V r. 1906 navrhl model monumentální fontány, která měla vyzdobit náměstí před parlamentem. Nad jeho návrhem vznikl spor a práce byla odložena. Nyní před parlamentem je jiná fontána, která není tak monumentální. Jeho sochy ji zdobí, další sochy najdete i na jiných místech ve městě.

V roce 1921 se město Oslo rozhodlo zbourat dům, kde Vigeland žil a tvořil.  Na místě měla být postavena knihovna. Po dlouhém sporu Vigeland získal od města náhradou jinou budovu – v blízkosti Frogner parku, kde by mohl pracovat a žít, a za to slíbil darovat městu všechny své práce, včetně soch, kreseb, rytin a modelů.

V průběhu dalších 20 let se věnoval projektu otevřené výstavy svých děl, které nyní můžeme vidět právě ve Frogner parku. Na ploše o rozloze 320 ha je 212 bronzových a žulových soch a sousoší, které znázorňují koloběh života. Sem umístil i svoji monumentální fontánu, která původně měla být na  náměstí před parlamentem.  Na nejvyšším místě je sloup – monolit, ke kterému se snaží dostat 121 žulových postav. Vigeland sám všechny sochy vytvořil, měl na starosti i architektonické uspořádání parku, vytvořil zde další fontány, mosty. 

Vigeland zemřel r. 1943. Podle dohody s městem je v domě, kde bydlel a tvořil, Vigeland muzeum. Ve zvonici této budovy je uchována urna s jeho popelem.

Park jsme navštívili, když jsme se vraceli z naší dovolené. Hodně jsme o něm slyšeli, ale nedovedli jsme si ho představit. A musím říct, že nás to z celého Osla zaujalo nejvíc. Jeho sochy jsou v životní a nadživotní velikosti, dominuje vztah mezi mužem a ženou, matkou a dětmi, znázorňuje životní příběhy, je zde zachycen i konec života. Symbolem parku je plačící chlapeček, který je umístěn na mostě. To jsme bohužel zjistili pozdě a zrovna toho jsem nevyfotila. Ono to ani nejde vyfotit každou sochu.