Ostravský hrad - Slezskoostravský hrad

Slezskoostravský hrad byl postaven na místě slovanského hradiště v první polovině 13. století u brodiště poblíž soutoku řek Ostravice a Lučiny. Hrad měl chránit zemskou stezku z Opavy přes Hlučín a Těšín do Krakova a zejména hranice polského státu, kterou tehdy tvořila řeka Ostravice. Již tehdy byl velice dobře opevněn - byl obehnán 4 metry vysokou a 2,5 m širokou zdí. Původními majiteli hradu byli opolští vévodové, po rozpadu vévodství pak těšínská knížata. Těšínská větev rodu Piastovců panovala na Těšínsku až do roku 1653.

První písemná zmínka o existenci Slezskoostravského hradu se vztahuje k 2. srpnu 1297, kdy se na hradě sešli moravští a těšínští šlechtici. Jménem svých pánů, těšínského knížete Měška a olomouckého biskupa Dětřicha z Hradce, projednali hraniční spory, které vznikaly tím, že hraniční řeka Ostravice v důsledku častých záplav měnila své řečiště. Spor byl úspěšně vyřešen. Mezi vyjednavači byl i hradní kastelán, který byl i velitelem hradní posádky, správcem sousedních knížecích vesnic a zakladatelem vsi Heřmanice.

Slezskoostravský hrad přijal roku 1327 od českého krále Jana Lucemburského v léno těšínský kníže Kazimír. Od té doby patřilo Těšínsko k českému státu a Slezskoostravský hrad ztratil svou funkci pohraničního hradu. Řeka Ostravice přestala být hranicí státní a stala se hranicí mezi panstvími olomouckého biskupa a těšínskeho knížete, mezi Moravou a Slezskem. Piastovci ztratili o hrad zájem a roku 1380 jej postoupili pánům z Tvorkova z rodu Benešoviců.

V roce 1440 získal hrad husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, kterému patřily Hukvaldy a město Moravská Ostrava. Obě Ostravy tehdy náležely na krátkou dobu stejnému majiteli. Tento stav pokračoval i v době, kdy hrad patřil Janu Talafusovi z Ostrova a Janu Tršickému z Doloplaz. Posledně jmenovaný odevzdal celé slezskoostravské panství, včetně hradu, těšínskému knížeti Přemyslu II., který je roku 1476 prodal Václavu Hřivnáčovi z Heraltic.

V roce 1508 získal hrad Jan Sedlnický z Choltic. Členové tohoto slezského rodu patřili k předním zemským uředníkům a hrad se stal střediskem politického života na Těšínsku. Dne 7. listopadu 1531 se sjelo na Slezskoostravský hrad po 11 šlechticích z markrabství moravského a knížectví těšínského, aby urovnali spor o zemskou hranici mezi panstvími Jana Sedlnického z Choltic a olomouckého biskupa Stanislava Thurza.

A právě v té době zahájil Jan Sedlnický z Choltic přestavbu gotického hradu na renesanční zámek, na kterém se podíleli i italští stavitelé. Zůstalo původní opevnění, doplněné o dělovou baštu. Palácová část objektu byla rošířena o nové bytové a hospodářské prostory, na severozápadní straně byla postavena zámecká kaple, v severovýchodní části pak rytířský sál. Vstup do zámku tvořila brána s věží. Na zámeckou bránu dal Jan Sedlnický z Choltic zasadit kamennou desku s rodovým znakem a s letopočtem ukončení přestavby hradu na zámek „1548“. Je to nejstarší zachovaný číselný údaj na území Ostravy, psaný arabskými číslicemi (všechny předchozí letopočty byly psány římskými ). Do roku 1933 byla součástí zámecké brány, v době úpadku hradu byla umístěna na levé straně vstupní chodby Ostravského muzea a nyní je součástí expozice na hradě.

Slezskoostravský zámek dosáhl v 16. století své největší slávy a významu. V jeho rytířském sále se setkávali přední těšínští a slezští šlechtici, aby rokovali o zásadních otázkách života v zemi, 30. července 1590 se na zámku konal zemský sněm, v roce 1592 zde pobývala habsburská princezna, arcivévodkyně Anna Rakouská.

Zámek byl značně poškozen za třicetileté války. Kolem roku 1660 chtěla vídeňská vláda přeměnit Slezskoostravský kamenný zámek ve vojenskou pevnost proti tureckému nebezpečí, k čemuž nedošlo. Sedlnickým patřil zámek i panství přes 200 let. Roku 1714 přešel majetek do vlastnictví rakouského vojevůdce a diplomata Jindřicha Viléma, hraběte Vlčka (Wilczka). Příslušníci rodu Wilczků byli velmi zámožní a zámek jim patřil do roku 1945. Panství ještě více rozšířili, ale Slezskoostravský zámek se jejich sídlem nestal. Ve Slezské Ostravě byla správa panství, na zámku bydlel správce a pomocný personál.

V roce 1763 byl se v údolí Burňa nedaleko zámku našlo černé uhlí. František Josef hrabě Wilczek zahájil těžbu v roce 1787 a jeho následovníci se stali jedni z největších majitelů dolů v celé monarchii. Zámku to vsak neprospělo, protože byl poškozován důsledky těžby.

V roce 1848 musel být zbourán rytířský sál a zámek se postupně stával zříceninou. Navíc jej 30. listopadu 1872 postihl rozsáhlý požár. Teprve pak se začalo s opravami, současně však byl zjištěn pokles stávajících budov o 8 - 11 metrů následkem poddolovaní. Chátraní dále postupovalo, přestože se zde vlastníci střídali.

Slezskoostravský hrad začal chátrat ještě v době, kdy jej vlastnili Wilczkové, ale přesto byl ještě obyvatelný. Vlivem poddolování jeho zdi začaly praskat a první volání po záchraně hradu se ozvalo z řad památkám již někdy ve 20. a 30. letech 20. století. V roce 1954 unikl hrad jen o vlásek úplné demolici, kdy na poslední chvíli zasáhli proti plánované demolici památkáři. Přesto nich prý kvůli bezpečnosti byla zničena část hradební zdi nad Lučinou a bagrem dorazili tehdy ještě zcela dochovanou gotickou baštu.

V poslední chvíli bylo torzo Slezskoostravského hradu zapsáno do seznamu chráněných stavebních historických památek. V roce 1967 byla vypsána soutěž na rekonstrukci hradu a využití objektu. Návrh architekta Klimeše počítal se zakonzervováním dochovaných konstrukcí hradu a oživení celého areálu, který se dal ještě dobře opravit.

Později došlo k nápadu hrad přestavět, bohužel však nebyla brána v potaz jeho historická podoba ani hodnota. Na místě někdejší gotické bašty vyrostla restaurace Rotunda, jejímž majitelem se staly Restaurace a jídelny a po čase se musela jako ztrátová zavřít.

Na sklonku 70. let byl hrad neodborně přestavován. Za tichého souhlasu obvodního a městského národního výboru byla budována hradní věž, která však neměla s tou původní nic společného. Zkrátka památkaři, ač se mnozí snažili katastrofě zabránit, měli až poslední slovo. Památkáři považují ze svého hlediska Slezskoostravský hrad, který se svým významem rovnal takovým památkám, jako jsou hrady Helfštýn nebo Hukvaldy, jako nenávratně ztracený.

Na počátku 90. let byla zpracována nabídková studie, v níž byla cena rekonstrukce hradu vyčíslena částkou 164 milionů korun. Částka tehdy neodpovídala možnostem tuzemských firem a ty zahraniční neprojevily zájem.

Objekt koupila firma West Leasing Bratislava za 10 milionů korun a hrad měl být dostavěn tak, aby zde mohlo vzniknout luxusní ubytovací zařízení pro podnikatele. Podmínkou bylo dodržení všech požadavků památkářů. Rotunda měla sloužit po nutných úpravách široké ostravské veřejnosti od roku 1994. Slovenská banka, která měla poskytnout úvěr, ale odmítla poskytnout peníze.

Objevil se další zájemce o koupi, agentura H+W. Z hradu měl vzniknout hotel, kadeřnictví, kosmetický salon, vinárna, diskotéka, bar a kasino. Také bazén, hřiště, tenisové kurty a supermarket. Jak je všeobecně známo, zůstalo opět pouze u slibů.

V roce 1998 město Ostrava využilo svého předkupního práva a hrad získalo do svého majetku. Od té doby zbytky toho, co kdysi bývalo slavným slezskoostravkým zámkem, začaly vzkvétat a staly se opět kulturním střediskem života města Ostravy.

Na nádvoří si můžete vyzkoušet ukázky prostředků útrpného práva jako je klec, pranýř, kláda a další. Na nádvoří je také hradní kašna, která nebyla nikdy funkční, neboť hrad stál na skále a nebyl možný přirozený přísun vody do této kašny. Proto se musela do hradu voda vždy dovážet.

Hradní pevnost na nádvoří, opravená v roce 2005, je podsklepena a ve sklepeních se nachází velká akvária se spoustou sladkovodních ryb, muzeum čarodějnic a expozice Práva útrpného a mučírna. V nejvyšším patře je velká rozhledna, která nabízí krásný pohled na řeku Lučinu a centrum města. V hradní galerii se představuje různá výtvarná a umělecká tvorba.

http://www.cerna-louka.cz/cz/hrad/akce/

http://www.hrady.cz/index.php?OID=1360

VSTUPNÉ

OTEVÍRACÍ DOBA

Slezskoostravský hrad stojí na mírném návrší nad soutokem Ostravice a Lučiny v jižní části Slezské Ostravy. Hrad byl postaven ve druhé polovině 13. století a v 16. století byla přistavěna vstupní brána s věží, která se dochovala do dnešních dnů. Původní budova hradu byla třípatrová. V 80. letech 20. století byl areál hradu velmi necitlivě rekonstruován, byla přistavěna Restaurace a v areálu měl být vybudován hotel, ale k realizaci naštěstí nedošlo a tím se část Kulturní památky zachránila. V roce 2003 prodělal areál hradu rozsáhlou rekonstrukci a dnes je důstojnou dominantou města. Vstup do hradu je v hradní věži. V interiéru věže se můžeme seznámit s historií hradu a rovněž tu najdeme galerii. Na hradním nádvoří jsou umístěny exponáty, které sloužily k vykonávání útrpného práva a hradní kašna. Prostor nádvoří je rovněž využíván k pořádání různých kulturních akcí. Nejstarší částí hradu je hradní pevnost. Částečná rekonstrukce této části hradu byla dokončena v roce 2005. Ve sklepních prostorách jsou umístěna akvária a v horním patře je rozhledna. Z rozhledny je pěkný výhled na soutok Ostravice a Lučiny a za ní se rozkládající centrum města Ostravy.

Na Slezskoostravském hradě v Ostravě, který byl nově rekonstruován a stále se přistavují nové částí se koná během roku několik zajímavých akcí.

Přijedou rytíři, tanečníci, pištci a hudci, vojáci. Jídlo a pití je zajištěno, takže žádné svačiny netřeba v ruksaku mačkat.

Na podzim se koná pravidelně

Hradní hodokvas se středověkou kuchyní

Budou se tančit dobové tance, hrát dobová hudba - pištci a hudci, rytířská klání, kejklíři, šplh na strom hojnosti, budou se jíst středověká jídla, píti pivo, večer bude Tančírna - diskotéka.

Tož přiďte.

Vstupné je mírné pouze 70 Kč.

Informace pro mladé a zamilované - Na hradě můžete zpečetit i svůj slib manželský v krásných prostorech.