Ostroměř – rodný dům Eduarda Štorcha

V Ostroměři na Jičínsku jsou místní obyvatelé pyšní na dva své rodáky, na spisovatele Eduarda Štorcha a na režiséra Karla Zemana. Při vyslovení jména Eduarda Štorcha si možná, alespoň vy dříve narození, vzpomenete na spisovatelův nejznámější historický román ze starší doby kamenné Lovci mamutů, který byl povinnou školní četbou. Román ilustroval svými realistickými kresbami Zdeněk Burian.

V Ostroměři na konci ulice pojmenované po spisovateli, u řeky Javorky, stojí Štorchův rodný dům. Dříve dům sloužil jako strojovna – vodárna, kde se čerpala voda z Javorky pro parní lokomotivy. Otec druhorozeného syna Eduarda, Vojtěch Štorch, pracoval ve vodárně jako dozorce parního stroje. Eduardova matka, Anna Štorchová, byla v té době v domácnosti s prvorozeným synem Gustavem. Po Gustavovi a Eduardovi se narodil ještě třetí syn Rudolf.

Vlastní kamenná budova je kulturní památkou. Zřejmě z nedostatku finančních prostředků je o ni nedostatečně pečováno. Nové jsou pouze sedlové střechy včetně komínů a klempířských prvků. Interiér, jak je možné vidět na fotografii, je v dezolátním Stavu. Jistě by si rodný dům spisovatele zasloužil lepší Stav.

Eduard Štorch se v domku narodil 10. dubna 1878. V Ostroměři Štorchovi bydleli po jeho narození jen několik let. Když malý Eduard nastoupil do první třídy v ostroměřské škole, rodina se stěhovala do Všestar, hned poté do Studének a do Radimi, kde Eduard první třídu dokončil. Druhou až čtvrtou třídu obecné školy absolvoval v Josefově u Jaroměře. Od roku 1889 Eduard studoval na vyšší reálné škole v Hradci Králové. Škola ho natolik ovlivnila, že se v 15 letech rozhodl stát učitelem. V letech 1893 až 1897 Eduard studoval na Českém ústavu ke vzdělávání učitelů, taktéž v Hradci Králové.

V letech 1897 až 1898 Eduard Štorch působil jako učitel ve východních Čechách, dalších pět let na Mostecku, a od roku 1903 v Praze. Po válce dva roky žil i v Bratislavě. V roce 1907 se oženil s Boženou Vávrovou. Podle jeho slov mu manželka byla celoživotní oporou. Manželé Štorchovi zůstali bezdětní.

V roce 1914 v rámci mobilizace byl Eduard Štorch přidělen na rentgenologické oddělení v karlínské nemocnici. V roce 1918 uprchnul z transportu při přepravě na frontu. Po válce pracoval jako fotograf v Jedličkově a Bakulově ústavu, dále jako ředitel dětské útulny, okresní školní inspektor, učitel, a v dětské farmě. V roce 1928 se nervově zhroutil. Možná potřeba klidnějšího prostředí byla v roce 1933 důvodem ke koupi domku v Lobči u Mělníka, kam jezdil s manželkou odpočívat a psát.

Na Silvestra roku 1935 Eduard Štorch utrpěl při lyžování vážnou nehodu, po které odešel do dočasné penze, a v roce 1939 do definitivní penze. Jako penzista se věnoval psaní především románů a povídek. O Vánocích roku 1940 jej postihla další nehoda, při které oslepl na pravé oko. Psát nepřestal, navíc se od roku 1949 staral o invalidní manželku. V novém režimu přišel o domek v Lobči i půlku bytu v Praze. V padesátých letech minulého století se jeho zdravotní Stav stále zhoršoval. Dne 25. června 1956 ve svých 78 letech zemřel. Pochován je v Lobči na Mělnicku.

Ještě před smrtí, v roce 1954, Eduard Štorch věnoval své sbírky, spisy, knihy, rukopisy, korespondenci a diapozitivy Vlastivědnému muzeu v Hořicích v Podkrkonoší. To v roce 1977 všechnu dokumentaci předalo do archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde byla odborně zpracována. V roce 2010 bylo v budově obecního úřadu v Lobči otevřeno Muzeum Eduarda Štorcha. Muzeum Eduarda Štorcha a Karla Zemana mají také v Ostroměři. Zde na Eduarda Štorcha pamatují nejen pojmenováním ulice a muzea, ale také názvem základní školy, před kterou stojí spisovatelova busta.