Ostružno (u Jičína) – památky obce

Ostružno - první písemná zpráva o obci pochází z roku 1227. Dominantou Ostružna je pozdně barokní kostel Povýšení sv. Kříže. Postaven byl na místě kostela staršího připomínaného roku 1355. Stavba současného kostela začala roku 1772 a dokončena byla roku 1780. Stavělo se podle plánů stavitele Františka Hegera. Kostel byl vysvěcen 17.7.1797. Zajímavostí kostela je, že je jediný mimoměstský kostel na Jičínsku, který má dvě věže. Stavba je trojúhleného půdorysu s klenutým stropem, který je zdoben freskami od J. Redelmayera, které znázorňují legendu o Svatém kříži. I když je kostel stavbou pozdně barokní vnitřek kostela je navržen M. Jílkem ve stylu rokoka. Před kostelem stojí dvě sochy zprvní poloviny 18. století, které byly do Ostružna převezeny z bývalého Valdického Kartuziánského kláštera. Jedná se o sochu sv. Mikuláše zr. 1749 a sochu sv. Anthelma zr. 1754. Kompletní rekonstrukcí kostel prošel v roce 1904. Druhá rekonstrukce, která se týkala především obvodového pláště, byla dokončena v roce 1993. U kostela začíná (končí) žlutá turistická značka ve směru Ostřužno - Jičín. Obcí prochází cyklotrasa KČT č. 4079

Obec Ostružno, poprvé písemně zmiňovaná roku 1227, se nachází asi 5 kilometrů jihozápadně od Jičína. V obci žije pouhých 82 obyvatel, ale působí větším dojmem. Zřejmě i díky své dominantě, pozdně baroknímu kostelu Povýšení sv. Kříže, který je – zejména vzhledem k velikosti obce – monumentální, ze všech stran z dálky dobře viditelnou, stavbou.

Jedná se totiž o jednu z nejrozsáhlejších staveb pozdního baroka na Jičínsku a – údajně – i o jediný vesnický kostel v této oblasti, který má dvě věže. Nachází se zřejmě na místě starší stavby stejného jména, která zde stávala již v roce 1355. Současný kostel byl vybudován - na téměř trojúhelníkovém půdorysu - stavitelem Františkem Hegerem v letech 1772-1780, vysvěcen však byl až roku 1792 nebo dokonce 1797. V interiéru kostela se nachází cenné nástropní fresky Johana Jáchyma Redelmayera a J. Hagera (1779-1784) s tématikou legendy o Svatém kříži. Mobiliář je již rokokový a jeho autorem je kosmonoský řezbář M. Jelínek (internetové stránky obce ovšem nabízejí jméno Jílek) a mimo jiné se v něm nacházejí také dva barokní oltáře od J. Krejčíka.

Kostel je – nebo zřejmě spíše byl – hřbitovní a je ohrazen Kamennou zdí, která je prolomena několika uzamčenými vstupy. Nachází se zde několik velmi zajímavých funerálních skulptur. Před vydutým dvojvěžovým průčelím chrámu stojí barokní sochy sv. Mikuláše z roku 1749 a sv. Anthelma z roku 1754, které pocházejí ze zrušeného valdického kláštera. Kostel byl rekonstruován v roce 1904 a poslední úpravy (fasáda) byly provedeny v roce 1993.

A na závěr přidám jednu malou perličku. Kostel, který je, bohužel, přístupný pouze o nedělních bohoslužbách, se zcela neskromně „chlubí“ tím, že na jeho podobě se podílel také velký pražský stavitel italského původu Jan Ignác Palliardi (autor např. knihovny strahovského kláštera) a že sochy před ním pocházejí z dílny našeho nejznámějšího barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Ale kdo ví …