Otrokovice – Hanácko-slovácko-valašský trojmezník

Trojmezí na rozhraní států, krajů, okresů, dokonce i menších celků jako jsou katastry není ničím neobvyklým. Existují i místa kde se můžou stýkat třeba i tři ploty mezi sousedy. Není divu, že tak existují i trojmezní body mezi jednotlivými národopisnými oblastmi.

V oblastech, kde ten folklór zas tak nebují většinou ani nikdo prolínání nebo stýkání (případně střety) různých kultur nikdo moc neřeší. Jsou ale místa kdy mohou mít třebas i drsnější povahu (myšleno ovšem v tom dobrém slova smyslu).

V jedné lidové písni si neznámý autor stěžuje jak je Morava malučká, takže nedosahuje rozlohy jako Slezsko, dokonce Vídeň a samozřejmě i Česko. Nicméně pohledem do specializované národopisné mapy zjistíme, že je Morava vlastně stejně pestrá, jako větší Čechy. Zřejmě to bude i tím, že do Čech pronikaly z okolních zemí vlivy spíš německé, kdežto Morava má těch sousedících národů víc (kromě Němců, nebo Rakušanů, též Poláky, Slováky, zprostředkovaně i Maďary / a ještě k tomu zde občas plenili i Turci).

Jak směřujeme na Moravě ze severu na jih a trošku i na východ, je ta lidová kultura tak nějak silněji cítit. Nesmíme zapomenout, že ten sever je značně ochuzen po roce 1945 odsunem německy mluvícího obyvatelstva. Vliv na to mělo i zprůmyslnění povětšinou severně položených území. Tam kde více zůstávalo zemědělství se uchovalo i více těch lidových tradic.

Rozhraní hned tří významných regionů si tak připomínají v Otrokovicích ve Zlínském kraji. Technicky a historicky vzato by měly Otrokovice patřit do Hané, která je v podstatě největší národopisnou oblastí Moravy. Však se táhne ze severu Moravy Mohelnickou brázdou a Hornomoravským úvalem, sahá do Moravské brány, zabírá i Vyškovskou bránu a vlastně skoro celé Chřiby. Snad až ten Buchlov si přivlastňují Moravští Slováci, kteří si zabírají většinu Dolnomoravského úvalu a naši část Bílých Karpat. Severně od Moravských Slováků a východně od Hanáků pak sídlí svérázný kmen Valachů, kteří se odkazují na své rumunské prapředky, kteří sem se svými ovcemi putovali od 14. století.

Aby bylo tedy jasno, mají na to v Otrokovicích hraniční stélu nebo pomník. Jde o trojboký sloup z keramických desek. Jednotlivé strany jsou vyzdobeny přírodními symboly, které by měly charakterizovat co je pro jednotlivou oblast typické. Hanou tak zastupují paprskovitě uspořádané obilní klasy, Slovácko víno a Valašsko dřevo a lesy. Jsou-li tyto atributy správné je otázkou, někomu by možná chyběl slivovice, nebo režná, ačkoliv ta první kořalka zmíněné regiony povšechně spojuje.

Je-li umístění tohoto trojmezí oprávněné je rovněž diskutabilní, většina Valachů takovými obyvateli Zlína mírně opovrhuje a za pravé valachy je nepovažuje. Obdobně jsou i jiné lokality, kde se místní nepovažují za žádné z těchto etnik (Hulín). To už zas tak na škodu, v dnešním globálním světě je těch něco málo přes 10,5 milionů lidí co hovoří českým (nebo podobným) jazykem vskutku jen hrstka.

Ještě technická poznámka, trojmezník najdeme cestou po Moravské cyklostezce č. 4 u pěší lávky na západním konci ulice Moravní.

Dodatek: omlouvám se zlíňákům, že jsem je nezařadil mezi pravověrné Valachy, ale mám to od některých Valachů z valašského vnitrozemí.