Památník Lidice

Lidice. Každý občan České republiky by měl znát tento nespravedlivý a krutý příběh. Výlet do Lidic není veselý, ale určitě stojí za to navštívit toto místo a alespoň tak, vzdát jakousi úctu. Desítky nevinných rodin zde bylo násilně rozděleno a pak je čekal krutý osud. Pro mě je to něco, co nikdy nepochopím.

Památník Lidice, je kruhový objekt, v jehož „ochozech“ se nachází muzeum, které bylo v roce 2004 zrekonstruováno do moderní podoby, za které bylo oceněno mnoha cenami, mj. třeba cenou za nejlepší interiér. Muzeum zde bylo již od padesátých let, v roce 1962 bylo nahrazeno novým. Od roku 2005 se v muzeu nachází multimediální expozice s názvem A nevinní byli vinni.. Autory expozice jsou Mgr. Bohumír Prokůpek, Dr. Eduard Stehlík, Mgr. Michal Burian, Dr. Jiří Žalman a Pavel Štingl. Po zaplacení vstupného, je nám nejdříve puštěn krátký film ze záběrů které až mrazí. Jde o vysvětlující záběry v historii Československa až do lidické tragédie. Poté, se přejde do samotné expozice. Je zde ponuro a první co vidím, jsou zachovalé dveře od lidického kostela. Je zvláštní, sáhnout si na kliku a představovat si..

..na strohých betonových zdech, zde jsou fotografie..a exponáty připomínající původní lidické obyvatelstvo. Vysvětlující nápisy se nachází v několika jazycích na kovových tabulkách, k tomu jsou zde pouštěné video záběry na stěnách. Úplně nejtísnivější část přichází, když jdeme do odděleníčka, kde je na stěně pouštěné video s audiem, kde jsou čteny dopisy od lidických dětí. Zde to musí pohnout úplně s každým když slyší, ty naivní, dětská slůvka. Expozice je ukončena videem s vyprávěním lidických matek a dětí.

Pietní území Lidic se nachází v místech původní obce. V současnosti se zde nachází několik zastavení připomínajících neblahý osud domů a jejich obyvatel.

Hned u muzea je umístěn Pomník dětských obětí války akademické sochařky Marie Uchytilové osazený na místo v roce 2000. Tvoří ho 82 soch, údajných obětí nacistického zla.

Níže vlevo následuje hrob lidických mužů se zdí zahrady Horákova statku, kde byla většina mužů postřílena.

Naproti hrobu se pak nachází základové zdivo tohoto statku.

Dále za Lidickým potokem se můžeme setkat se zbytky lidického kostela sv. Martina původně z poloviny 14. století, několikrát však historickými událostmi poničeného a znovu obnoveného.

Jsou zde též zbytky původní školy postavené roku 1824, a velmi působivá socha matky s dítětem od Bedřicha Stefana.

Nedaleko je ještě další velmi působivá socha, tentokrát z dílny sochaře Karla Lidického, jde o ženu chránící si obličej před plameny.

Na konci pietního území se přes cestu nachází původní hřbitov, tvořený obrysy původních hrobů s náhrobními kameny nebo kříži.

A samozřejmě je třeba zmínit i Růžový sad, vznik sadu inicioval v padesátých letech britských spolek Lidice shall live. Na popud tehdejšího člena spolku a zároveň člena britského parlamentu Dr. Barnetta Strosse se do Lidic v padesátých a šedesátých letech 20. století sjely stovky růží z celého světa. V současnosti obsahuje Památník přes 200 kultivarů růží z celého světa.

Celý charakter sadu má vyjadřovat různé pohnuté události v historii starých Lidic. Centrálním motivem Sadu je červená rozkvetlá růže, charakterizující svojí barvou krev a oheň, ale také vyhlazení Lidic v době květu růží; pokleslé listy symbolizují smutek ze zmařených životů. Růže vyrůstá u fontánky s pískovcovým sousoším „Mír“ sochaře Karla Hladíka z roku 1955.

Vše, co zde na místě bývalých Lidic dnes vidíme, je tu hlavně pro to, aby se nám znovu a znovu oživovala a připomínala tragédie tohoto místa, abychom nikdy nezapomněli a abychom upřímně soucítili a ve svých nitrech uctili památku všech těchto lidí, kterým byla budoucnost neprávem a nelidsky odepřena.