Památník padlým obětem...na Sovinci - diskuse

Tak pozor... už tyden se dějí nadějné věci. Neboť se neděly v roce 2018, kdy dětem z Malé Morávky diplomatické "okolnosti" neposkytly prislíbenou pomoc s předáním Anděla pro lepsi svět do Montluçon (a ještě na dvě mista) Mezi tím ovšem sl. Vaculíková s dětmi silou sveřeposti , otravováním kde koho a hlavně připojováním lidí, což je jeden z účelů DĚTSKÉ MÍROVÉ CENY, dokazala nemožné. S papíry v ruce přepadla instituci, která pečuje o vojenskou pietu a válečné hroby. Neuspěšně... Nikoli. Poslala jim důkazy. Nezpochybnitelné a francouzské. Protože armády mají vždy a ve všem pořádek...jakkoli dodatečně. Tak se to poslalo Francouzům. A teď už dám slovo slečně na prameni. Po obdržení sdělení, že s datem 10.9. "tam jel klučina zhruba osmnáctiletý - G.J.V., ale neni to kapitán a máme tedy věřit centrální databázi válečných zajatců v Lambinowicích v Opolském vojvodství jsme je s panem Glaserem přes ta pietní místa dojali tak, že prijali podklady a znovu se ponořili do historie. A hle jako dárek k Novému roku jsem obdržela z Francie zprávu, že opravdu žil, bojoval, byl zajat a nácky zavražděn KAPITÁN GILBERT JEAN VINCENT, narozený 10.9.1882 v Montluçon, dept. Alier, ve Francii. Ten klučina prý je buď příbuzný nebo omyl. Doufám v druhou možnost. První by byla nelidská. Prý je to poprvé, kdy tuto databázi opravily děti...a jesěz cizí země. Okolo pomniku se bude něco dít. Pamatka kapitána má být učiněna důstojnou. A měla by u toho být i Francouzská strana. A předání Anděla (Andělů) by se mělo udělat při tom..., aby se taky připojili. Zachvilku jdeme s otcem na schůzku s "muži v akci" Tak snad to tentokrát vyjde. Vždyť jde o pamatku vojáka, který miloval svobodu, svoji zemi a jistě i mír.

a vskutku - ačkoli ani děti, sl. Helena Vaculíková, jako jejich umělecká vedouci, ani já, nejsme historici nebo archivní myši. Avšak nervy historiků, archivářů a matričních úřednic byly již slečnou Vaculíkovou značně pocuchány. Proto už víme nejen KDO byl kapitán Vincent. Vime, že je to dokonce opravdu Jean Gilbert VINCENT, že se narodil v Montluçon, že byl voják příkladný a statečný... Prostě - byl to on a nikdo druhý. Nedoufejte proto v omyl historie. Naposledy se podařilo verifikovat vše údajem z matriky, která napřed prý nikde... nikdo netuší... To vite, byla to taková divná doba.... Nebyla. Stacilo zjistit., proč kniha dosud není v Zemském archivu v Opavě. To PROČ ji asi uchránilo před zmizenim, neboť je v ní nepohodlný důkaz existence muže, který se z tohoto místa dokázal 4x vzdálit k vzteku svých věznitelů. Naposledy skoro 200 kilometrů neznámou zimní krajinou neznámé země, plné okupační branné moci. Existuje tedy kniha, uzavřená před méně než 100 lety. Proto údajně nedostupná. Ach ta zatracená ochrana osobnosti pana kapitána, který 10.9. 2017 oslavil teprve 135 narozeniny...! Vždyť i jeho vdova už asi... A možná ani děti už...Ale třeba by to zajímalo stařičké pamětníky, rodáky... nebo vnuky... A tak slečna Vaculíková narazila na úřednici, nadanou schopností řešit. Nahlédla tedy do jmenného indexu římskokatolické matriky, vedené od roku 1912 do roku 1949 pro oblast Sovince. A co myslite...? BYL TAM A JE TO ON !!! Pohřben byl 19.1.1941, s největší pravděpodobností opravdu v Sovinci. Ten hřbitov je dosud "aktivní". Proto zitra ráno vyráží sl. Vaculíková rekognoskovat terén, v němž se sice už stopy hrobu nenajdou, nicméně - francouzská strana dostane fotodokumentaci aspoň nynějšího stavu hřbitova, který měl tu čest hostit po několik let ostatky statečného vojáka. A... možná.... jednou... zatraktivni tento hřbitov i zážitky turistů, jdoucích také po stopách 20.století. Ti zajatí Francouzi tam prý byli nejméně dva. Ale děti jsou toho názoru, že není nutno pohltat všechnu slávu. Že by měly taky trochu nechat ostatním. Tož už nám chybí toliko dotaz v Lamsdorfu. Přesněji v Łambinowicích v Opolském vojvodství. Ale to taky není na konci světa. A je tam v ulici Muzealna Muzeum, které nám může pomoci. Muzeum POW - Prisonniers of War. Zde se mají nacházet dokumenty ze zajateckých táborů, zřízených nacisty všude, kam strčili ty své nenechavé pazoury. A zejména tam, kde to začalo - v Sudetech. A pokud by se nenašlo... Łambinowice mohou být dalsin tématem pro návštěvníky Sovince. Stačí si uvědomit, že Sovinec není jen 5.hradní nádvoří s jeho šermíři, kteří se bijí pro čest a srdce krásných dam. Sovinec je i místo historie těch, kteří Evropou nesli svou kulturu zla. A těch, jimž tato potřeba Lebensraumu přinesla strádání, ba i smrt. Stačí vzpomenout, že pod hradní věží strávil poslední tři týdny života válečný zajatec kapitán Francouzské armády Gilbert Jean VINCENT. Psaly se prosinec 1940 a leden 1941. Zima, jakou ani na na Slovácku, kde jem v tu dobu žil jako desetiletý, staří stařečci nepamatovali. 8.11.2017

Co pomyslí turista.... No památník. A dál.... Hurá na hrad. Neboť na 5. nádvoří srdce nám zahoří.... Tam zvoní meče! Za tím se každý vleče. Památník - po vzoru faraonů recyklovaný. Hezkého kousku je škoda a financí na nový taky. Přeseká se jméno... Dnes se vymění desky. Zahodí se válečné. Jsou německé. Dají se české. Po letech, ale přece. Tak je to správné, už to není Sudetenland, už je to České pohraničí. A domov můj... Ale co ten Francouz? Kdo o něm něco ... To právě bylo duvidem, proč žáci Školičky základů umělecké práce pro děti z Malé Morávky při Galerii U Šťastných Bobtailů schválili nominaci tohoto muže na ocenění Anděl pro lepší svět - Dětská Mírová cena. To si můžete sami.... Avšak co o něm ty dětičky vědí, kdyz se o něm nic nevi.... Jaké NIC?Stačí dostatečná dávka sveřeposti, kterou oplývají Bobtailata (děti v projektu DMc). Jakkolu nejsou a prý nikdy nebyly informace, případně jeden z historiků Sovince tendenčně hlaholil, že hrdinný kapitán je tak trochu výmysl komunistů jako protiváha postříleným sudetským venkovanům.... Jenže on existoval. Narodil se opravdu v Montluçon 10.9.1882 a zemřel v zajetí. V Sovinci, OFLAGU VIII H/Z. Nejasnosti okolo úmrtí? Zemřel 17.1.1941 - popraven, zastřelen podchlazen až k pneumonii po třech týdnech na samotce pod hlavní věží? V kobce, kde teplota v létě nepřesáhne 9°C. On zde byl 21dní na prelomu roku 1940 a1941! V době, kterou můj otec i na Slovácku pamatuje jako Siberii jakou ani stařečci nepamatovali. Co si o tom myslela svatá Ženevská konvence... A inspekce z Č K z Ženevy... Přijela pozdě. Prý nikdo neví, co byl zač, ten kapitán. Prý nikde nic... Jen z Německého řádu, ze prý nebyl žádný vzorný zajatec nebo vězeň. On byl chronický útěkář! Čtyřnásobný. A potom si dovolil se nachladit na.... Ale o tom už víte. Bylo mu skoro 60. Byl i.m. repatriován. V roce 1948 obdržela madam Vincent dekret MORT POUR LA FRANCE. Zapamatujte si jméno statečného muže. Kapitán VINCENT Gilbert Jean, voják od roku 1903, příkladný, statečný a čestný. Francouzská ambasáda v Praze spolupracuje s dětmi. I muži z mise obrany jsou nadšeni myšlenkou dětí vrátit tvář vojakovi, který na vice než tri čtvrtě století se stal jen jménem. A v zemi, kde zemřel, jen jménem anonymním. Až tedy přijedete do Sovince, zajděte i na hřbitov. Hrob tam již není. Syn Francie se vrátil. Naposledy, do náruče vlasti. Avšak vrátil se jako vítěz. I smrtí lze zvítězit. Protože jeho jméno je jménem člověka. Každého lze zotročit - jen člověka ne. Proto jděte a rozhledněte se na místě, které si nezvolil, ale které si vyvolilo jeho památku. A treba příště už bude u desky od manželů Ujfaluši z Rýmařova i tvář. Od dětí z Malé Morávky. 19.10.2017