Peklo - Národní přírodní památka

Leckomu se při vyslovení názvu "Peklo" ihned vyjeví neutěšené, silně negativní místo, plné nepříjemně působících podnětů ,někde v podzemí zamořeném čadícími ohni s pachem síry, akusticky doplněném zoufalým sténáním hříšníků a potutelným chechtotem hrůzu nahánějících čertů.

Těžko říci, čím si Národní Přírodní památka Peklo, nacházející se asi 3km jižně od okresního města Česká Lípa, zasloužila svůj nepříliš honosný název. Názory se v tomto směru rozcházejí. Hovoří se o tom, že samotný název vznikl od ponuře působích skalních převisů, tmavých stěn a mnohých úžlabinách a úzkých strží, které se ztrácejí v labyrintu vysokých skal. Faktem ale bezesporu zůstává, že toto hluboké a poměrně úzké kaňovité údolí, dlouhé asi 4km, je velice atraktivním turistickým cílem už po více než století.

V historických dobách sloužila tato strmá a těžko prostupná rokle, kterou v druhohorních hrubozrnných pískovcích vyhloubil Robečský potok, jako spolehlivý úkryt obyvatelům okolních vesnic před nepřáteli jak za třicetileté, tak i později za rakousko - pruské války. Azyl zde nacházeli i protestanští a luteránští náboženští vyznávači, pronásledování katolickou církvi, kteří si zde vytvořili i skalní svatyně, stejně jako mládenci, ukrývající se zde před verbíři. Údajně se zde i skrývaly loupežnické tlupy, jako třeba známí Petrovští, či arcilotr Babinský.

Z České Lípy vede do Pekla červeně značená turistická stezka, vedoucí přes průmyslovou zónu Dubici, okolo Dubických a Pekelských rybníků, okolo zlověstné a tajemné Skautské skály, kde vstoupíme do Pekla, abychom posléze vyšli u malebné osady Karba a opět podél břehů Robečského potoka došli až k zámku Zahrádky, poznamenaného požárem z ledna 2003. Červená značka nás může dovést až do známého letoviska Staré Splavy a nebo můžeme v Zahrádkách vlakového či autobusového spojení.

Na začátku 19.století se rozhodl majitel zahrádeckého panství, hrabě Vincent Karel Kounic, velký milovník přírodních památek, upravit romantické údolí Pekla v zajímavý krajinný útvar, dovedně přitom využívajíc spleti skalních strží, pohádkově malebných zákoutí a strmých skalních věží. Tok Robečského potoka se stal splavným až do Dubice a plavba na vyzdobených pramicích od Zahrádeckého zámku, se brzo stal vyhledávanou kratochvílí okolní šlechty i panského úřednictva. Peklo bylo vážně ohroženo stavbou liberecko- teplické železnice, ale společnýma silama majitelé panství, přírodovědných spolků a milovníků přírody se nakonec zdařilo pohromu odvrátit a byla zvolená náhradní alernativa Dopravy, překlenutím údolí železničním viaduktem, který můžeme spatřit, než dojdeme k zámku v Zahrádkách.

Území Pekla bylo chráněno jako soukromá rezervace již od roku 1895 a v roce 1967 se dočkalo oficiálního jmenování Národní přírodní památkou. na rozsáhlé potoční nivě se nachází množství chráněných rostliných druhů, na jaře je údolí plné rozkvetlých bledulí Jarních, blatouchů bahenních, či prvosenek vyšších, z těch vzácnějších lze jmenovat kosatec žlutý, áron plamatý, stulík žlutý, mokrýš střídavolistý či kokořík přeslenitý. Ze zástupců fauny lze namátkou vyjmenovat množství mlžů a plžů, objevuje se tu výr velký, ledňáček říční, byla zde spatřena i vydra.

V současné době prochází Peklem také Naučná stezka s několika informačními tabulemi seznamující návštěvníky s místní faunou i flórou, ale také se zajímavými skalními útvary v podobě voštin, škrabů,převisů a jeskyň. Stezka vede částečně po povalových dřevěných chodnících, několik lávek nás postupně převádí z jednoho břehu na druhý. Cesta může být uzavřená při jarních záplavách, také je zakázána jízda na kolech.

Národní Přírodní památka Peklo je oblíbeným cílem turistů a nabízí jim množství romanticky atraktivních míst a nevšedních zážitků.