Písařov – Zašívárna Zašív

Nic nepotěší tolik, když po dlouhé vysilující túře nebo výletu objevíte hospodu o které nikdo neví. A mnohem víc to platí v dnešní době, kdy hospody spíš zanikají, než by vznikaly nové. O to více mě tedy potěšila přítomnost menší, vlastně nenápadné budovy v lokalitě Písařovského sedla. Tedy na samém horním konci poněkud protáhlé obce Písařov.

Jde samozřejmě o obec důležitou a vyhlášenou. O její historii se sice nehodlám rozepisovat, ale s turistického a cestovatelského hlediska je důležitá např. tím, že její dolní konec těsně přiléhá k silnici I. Třídy č. 11 Praha–Ostrava, kde výletník narazí na oblíbenou restauraci Kocanda poblíž vrcholu vrchovinného přechodu Hambálek.

Písařov se pak táhne údolíčkem stejnojmenného potoka vzhůru do již skoro horského Písařovského sedla. Okolní kopce, skoro již hory patří obšírně do Hanušovické vrchoviny. V tomto případě má ale Písařov svůj vlastní kopcovitý podcelek s nejvyšším vrcholem Čečel (839 m). Písařov v minulosti proslul nejen výrobou kartáčů, ale spíše jako centrum pašeráctví. Prostě někteří obyvatelé si vylepšovali příjmy podloudnými praktikami. Hlavně po roce 1741 kdy České království přišlo po válkách o Slezsko i o přilehlé Kladsko (z Písařova to už tak daleko není).

Díky výše zmíněné dálkové silnici je pak Písařov logickým východištěm výletů do celé oblasti této části Hanušovické vrchoviny, nejen ke zmíněné Čečeli, ale hlavně do nejvyšší části, Jeřábské vrchoviny (Jeřáb 1003, Bouda 956, Svatá Trojice, Severomoravská chata, klášter Hedeč). Z malého výčtu vyplývá, že se v blízkém okolí dají objevit zajímavé lokality. Dodejme, že jak Písařovská vrchovina tak i Jeřábská hornatina je celkem hustě protkaná sítí značených tras, ale i množstvím neznačených lesních cest (kvůli rozsáhlým lesům). Turista si tak může najít i cesty méně obvyklé, podmínkou jej jen orientační schopnost. Své si tak najde pěší výletník, ale i v zimě běžkař. Do oblasti kolem Svaté Trojice totiž směřuje i několik udržovaných běžeckých tras. Jedna z nich pak míří i do Písařova.

Zřejmě i této ideální možnosti využil soukromý hospodář, který si u své chalupy postavil menší objekt. Snad aby před manželkou našel klid, objekt se nazývá Zašív, podle vzoru zašívárna. Na další okolnosti jsem se sice nevyptával, ale malá chaloupka slouží k zašívání i dalších návštěvníků. V letním a teplejším období se ani tak nezašívají uvnitř, ale u venkovních stolů a laviček. Hospůdka samotná je nevelká, asi tři stoly. Kdo potřebuje použít toaletu, musí použít venkovní chatičku.

Potěšitelné je, že v hospůdce se člověk nejen ohřeje a napojí, ale ze skromných zásob zažene i akutní pocit hladu (spíše studená kuchyně, max. párek, klobása, zabíjačková pochutina).

Po rozhovoru s obsluhou (patrně manželkou) se dalo usoudit, že jak už to bývá, o chod zařízení se musí starat hlavně ona. Hospůdka je na Písařovském sedle otevřená něco přes rok. Sám jsem sem dorazil při nedávném výletu od Severomoravské chaty zdola od Moravského Karlova (který je nakonec dosti plných soukromých chat a chalup). První dojem z dálky vypadal, že je tam nějaká soukromá oslava. O to příjemnější pak bylo zjištění, že se jedná takřka o veřejný podnik (ne tedy ale hampejz). Podobnou příhodu mi líčil i kamarád, který ovšem neodbočil…

Do Písařova občas jezdíme na běžky a tím pádem se Zašívárna jeví jako možné nástupní (nebo cílové) místo. Jak mi paní sdělila, rolbaři sem občas taky najedou stopu. Nějací výletníci se od nich rovněž vydávali na túru, ale v hospůdce se jim natolik zalíbilo, že nakonec nikam neodjeli…

Zbývá ještě informace o otevírací době, ta je skoro pořád, není-li otevřeno, číslo telefonu je na dveřích.