Po trase NS Lukov

S různými naučnými stezkami se v posledních letech roztrhl snad pytel, ale pro nás poutníky je to jen dobře, neboť po nich lze ťapkat i do míst, kam klasické turistické značky nevedou.

Což ale plně neplatí o NS Lukov, která z větší části využívá stávající tur.trasy a po „vlastní ose“ odskakuje jen do několika lokalit. Naučná stezka procházející jižní částí Hostýnských vrchů vznikla roku 1992, Léta Páně 2006 byla obnovena a dnes její základní okruh měří zhruba 8.5 km. (Celkový je ještě o dva kilometry delší.)

Její trasa s osmi Info panely nás seznámí s několika velmi interesantními chráněnými územími, ale je třeba vzít na vědomí, že se nejedná o courání městským parkem. Ba právě naopak! Čeká nás na ní svižné stoupání na vrcholky tří kopců, takže je to místy stále nahoru anebo dolů a je proto označována za stezku se střední zátěží.

 

Výchozí bod NS kupodivu není umístěn přímo v Lukově, ale až na rozcestí u Hájenky pod Růžovou, k němuž je třeba od zastávky busu Domov důchodců v centru obce po žlutém tur.značení odšlapat asi kilometr. Polovina vede zástavbou obce, druhá pak otevřenou krajinou, kde se naše zraky mohou potěšit pohledem na pasoucí se koníčky či objekty velké chatové kolonie pod hradem Lukovem.

 

Od rozcestí u hájovny už vyrazíme po trase NS kopírující průběh zelené tur.stezky. Nejprve klesne do dolinky k potoku a poté vystoupá ke starým, barevně zajímavým chatám nad rybníkem Bezedníkem. Další úsek vede po rovince k dětskému koutku s dřevěnými postavičkami a dominujícím Krtečkem, jenže po dalších 400 m máme s pohodlnou chůzí utrum.

 

Trasa totiž odbočí vlevo, vyvede nás napříč svahem do sedla pod Velou a odtud lesem vystoupá až pod vlastní vrchol, kde se dotkne spodní hranice PP Velá. Poté seběhne serpentinou hvozdem dolů k potoku a pokračuje vzhůru dolinou. O něco výš mineme studánku Rybárku s velmi chutnou voděnkou a tur.odpočívadlem, v závěru údolí trasa stoupá okolo hranice PP Chladná dolina a vyšvihne se na rozcestí U Obrázku.

 

Odtud nás pro změnu žlutá značka zavede pod PP Ondřejovsko a z ní odbočující trasa NS zamíří až pod samý vrchol, ozdobený pásem Býčích skal.

 

Následuje návrat k rozcestí U Obrázku a odskok po zelené tur.trase k PP Bzová. Odtud se musíme vrátit nazpět k „Obrázku“ a na další pouť vyrazit po žlutém značení, klesajícím údolím Bělovodského potoka… a které nás na konci přivede opět k rozcestí Hájenka pod Růžovou, kde jsme svou pouť začínali.

 

Pokud ale chceme absolvovat ještě i „Malý okruh“ vedoucí na hrad - (a vynechat jej by byla opravdu škoda!), je třeba asi 200 m před hájenkou ze žluté trasy odbočit vlevo na zelenou.

Stezka nás vyvede nad horním koncem chatové osady k barokní soše sv.Jana Nepomuckého vypínající se na louce nad horním koncem ulice Hradská, odtud stoupá k PP Králky a na vlastní zříceninu hradu.

 

Po prohlídce a sestupu ku svatému Jánu se nemusíme naprosto nesmyslně vracet zpět k rozcestí Hájenka pod Růžovou, ale dlouhou komunikací Hradská sestoupit do centra Lukova.

 

 

A nyní již stručně k nejzajímavějším lokalitám, ke kterým nás trasa NS Lukov přivede:

 

 

PP Bezedník je územím s romantickým lesním rybníkem a nejbližším okolím o celkové rozloze 1.6 ha, na němž se ochrana vztahuje zejména na četné druhy obojživelníků.

 

 

PP Velá se nachází na temeni a pod vrcholem stejnojmenného kopce (526 m), dosahuje rozlohy 8.3 hektaru a pyšní se zbytky původních bučin. Kromě toho osou chráněného území po celé délce prochází 140 metrů dlouhý skalnatý hřeben. Směrem k severu z něj vystupují až 6 m vysoké a členité stěny sedmi mrazových srubů, navzájem od sebe oddělených proláklinami. Pod nimi se ve svahu vypínají nižší skalky a balvany a hned na začátku pásu i jeden solitérní skalní útvar. Všechny tyto pískovce a slepence jsou tvořeny lukovskými vrstvami soláňského souvrství magurského flyšového pásma a místy vytvářejí velmi zajímavé, až bizarní tvary.

Tím nejbizarnější útvarem v PP Velá je 6 m vysoká skalní věž „Sličná kráska,“ vypínající se z terénu až nad koncem skalnatého hřebene. Povrch věžky je zdoben četnými a různě velkými oválnými i kruhovými dutinami. Při detailnějším průzkumu na její stěně objevíme i náznak prozatím ještě plně nevyvinutých voštin.

 

PP Chladná dolina má rozlohu 3 ha a chráněna zde je květnatá bučina s pěnovcovými prameništi.

 

PP Ondřejovsko se může ve vrcholových partiích kopce (634 m) na svém strmém jižním a severním svahu pochlubit rovněž původním zachovalým hvozdem a dosahuje rozlohy 4.3 hektaru. Lesní porost se skládá z klenové bučiny s jedlí a lipových javořin. Vlastní vrcholový hřeben je tak jako na Velé skalnatý a je tvořen hrubozrnnými pískovci a slepenci lukovských vrstev. Nejvýraznějším útvarem je mohutná stěna Býčích skal, na úpatí v balvanu vytesaným korýtkem a místu se říká Janoškův veksl. Skalnatý pás směrem k východu pokračuje Kozí stěnkou a za ní na hřebeni narazíme na dvě bizarní skalky, připomínající lidské hroby. Na první dobrou evokují představu, že se jedná o rovy moravských věrozvěstů – sv.Cyrila a Metoděje, což je ale samozřejmě nesmysl. Jestli jsou skalky přírodního původu anebo byly do této podoby upraveny nástrojem, jež držela lidská ruka, tak to opravdu nevím…

 

PP Bzová se nachází ve vrcholové části stejnojmenného kopce (622 m), má rozlohu 2.6 ha a chrání se zde lesní porost ve formě lipové javořiny a jedlové bučiny.

 

PP Králky se rozkládá na ploše 2.5 ha a jou v něm chráněny pískovcové a slepencové skalní útvary, dosahující výše až 10 metrů. V horní části skal tvořené slepenci je k vidění i menší rozsedlinová jeskyňka. Hlavní část skal nese stopy po činnosti majitelů zámku Lešná – Seilernů. Ti si totiž místo oblíbili, pořádali sem výlety a do úpatí hlavního skalního útvaru nechali vytesat několik sedátek.

 

Zříceninu hradu Lukova není třeba veřejnosti příliš rozvláčně představovat.

 

Jádro hradu zbudované na skalnatém ostrohu je charakteristické dlouhým přístupovým mostkem, zbudovaným na vysokých kamenných pilířích a překlenujícím hluboký hradní příkop. Za ním se tyčí hranolová věž s průjezdem a vlastní hradní jádro, jež prošlo spolu s mimořádně rozlehlým předhradím a věží Svatojánkou v posledních desetiletích neuvěřitelnou proměnou.

 

Tak jako Brumov, byl i Lukov založen již v první třetině 13.století a oba tak patří k nejstarším moravským hradům. Nejprve byl ve vlastnictví krále, pak už patřil šlechticům. Dobyt a vypálen byl uherským králem Matyášem, poté rozšířen a opraven.

Žila zde i Lukrecie Nekšová, která se později stala ženou tehdy ještě mladého Albrechta z Valdštejna. Kdyby předčasně nezemřela, kdo ví, jakým směrem by se dál ubíral život ctižádostivého šlechtice a pozdějšího vojevůdce… neboť on svou ženu velmi miloval.

Za třicetileté války se hrad stal centrem místních valašských povstalců a Švédi na něm žili tři měsíce.

Později získal lukovské panství Jan Josef Rottal a obratem je prodal Seilernům. Ti už jej ale nenavštěvovali a na hradě ještě nějakou dobu fungovaly jen panské kanceláře. Poté byl lukovský hrad opuštěn a zpustl.

 

 

První pokusy o záchranu byly učiněny v sedmdesátých letech minulého století, kdy tady působili členové hnutí Brontosaurus. Poté se na hradě uskutečnil archeologický výzkum a od roku 1987 (a v podstatě až doposud) na něm probíhá postupná obnova za účasti členů Spolku přátel hradu Lukova a hnutí Brontosaurus.

Díky nim se místo proměnilo z nevzhledné a zanedbané ruiny na velice pěkný hradní areál, který ročně navštíví množství spokojených turistů.

 

Dovolím si ještě upozornit na dvě zajímavosti, které jsou k vidění v předhradí:

 

Tou první je mohutný kmen tzv.Valdštejnova dubu, rostoucího pod hradním příkopem... a pokud budete pod zříceninou po jeho dně pokračovat dál, uvidíte před sebou trojici malebných skalních homolí. Z této horní strany vystupují nad terén pouze v podobě jakýchsi větších skalek, ale na druhou stranu do údolí spadají několik desítek metrů vysokými stěnami a všechny tři skalní věže jsou velmi oblíbeny horolezci.